Čím dál míň věřím na nějaké "to chce víc poslechů". Respektive, ano, ale pokud nějaké album tohle ode mě chce, ať si řekne. Ať mi uvízne drápkem, v jakémkoli ohledu - výrazným nápadem, celkovou náladou, pocitem něčeho významného, dráždivou neurčitostí, která působí... Cokoli za hranicí dvou tří poslechů by mělo vycházet z potřeby odhalit víc, z touhy znovu se nořit a potkávat. U novinek navíc může hrát roli, že na album není teď pravá chvíle v životě posluchače. Je dobré seznámit se, mít představu, ale dál je to na procesech, které se nedají naplánovat ani utáhnout vůlí.
Nejvíc ze všeho mi dává smysl umět si všimnout onoho "tady je něco pro mě" a potom taky rozeznat, na co mám chuť zrovna teď. Včera jsem takhle sáhla po knížce, která mi tu ležela x týdnů a bylo to přesně ono, zhltla jsem ji naráz (260 stránek) a pak několik hodin nechávala doznít a vstřebat krásu, která mě naplnila a současně mnou otřásla. Jo, musela jsem mít zhruba představu, nějaký důvod, proč si tohle nechávám nachystané, musela jsem o existenci díla v prvé řadě vůbec vědět, udělat si čas... ale vlastně jsem si šla "jenom na chvilku číst", zbytek se zkrátka udál. |
Registrace nového uživatele 
