Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Když diskuse,
tak s Lopuchem

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub Hudební klub [ŽP: 6 týdnů] (kategorie Hudba) moderují postKF, Antony.
Archiv

V tomhle klubu si budeme povídat o hudbě a různých příbuzných tématech. Třeba o zvuku, který její poslech značně ovlivňuje.
Motto:
"ten vesmír hudby, to je tak neuvěřitelná nádhera.... a pro jednu duši je tento prostor naprosto nekonečný a nevyčerpatelný ... člověk pochytí za život jen mizivé procento (ani ne) té nádhery. A zaplaťpánbů alespoň za to." (puschpull)
Dlouhodobé téma :
Nahrávky, které mne zaujaly, a proč
Další téma se bude točit kolem aktuálního vydavatelského dění :
TIPY na TOP alba 2022
Antony:
FOR ABSENT FRIENDS - Disappear (2022)
GREEN ASPHALT - Green Asphalt (2022)
VITSKÄR SÜDEN - The Faceless King (2022)
REALE ACCADEMIA DI MUSICA - Lame di Luce (2022)
CRIPPLED BLACK PHOENIX - Banefyre (2022)
COSMOGRAF - Heroic Materials (2022)
KING BUFFALO - Regenerator (2022)
NAXATRAS - IV (2022)
LORD VIGO - We Shall Overcome (2022)

puschpull:
CRIPPLED BLACK PHOENIX - Banefyre (2022)
COSMOGRAF - Heroic Materials (2022)
GREEN ASPHALT - Green Asphalt (2022)
SIGH - Shiki (2022)
NAXATRAS - IV (2022)
KING BUFFALO - Regenerator (2022)
GALAHAD - The Last Great Adventurer (2022)
suchos:
VITSKÄR SÜDEN - The Faceless King (2022)
MISCRANCE - Convergence (2022)
SIGH - Shiki (2022)
SEAX - Speed Inferno (2022)
AUTOENESIS - Moon of Foul Magics (2022)
OUT OF THE BEARDSPACE - Like Moths To A Flame (2022)
CB3 - Exploration (2022)
MAJOR PARKINSON - A Night At The Library (2022)
NAXATRAS - IV (2022)
PHANTOM SPELL - Immortal's Requiem (2022)
NEGATIVE PLANE - The Pact... (2022)
LORD VIGO - We Shall Overcome (2022)
MISANTHROPE - Les déclinistes (2022)

Dutch:
VITSKÄR SÜDEN - The Faceless King (2022)
COSMOGRAF - Heroic Materials (2022)
NAXATRAS - IV (2022)
slava:
Jeff Michaels - Space Debris (2022)
LONG DISTANCE CALLING - Eraser (2022)
Brian Eno - FOREVERANDEVERNOMORE (2022)
Camo & Krooked & Mefjus – Overture single (2022)
The SMILE - A Light For Attracting Attention (2022)
Frank Zappa - ZAPPA ’75: Zagreb/Ljubljana (2022)
Richard Müller - Čierna labuť biela vrana (2022)
DUNAJ – Za vodou (2022)
Cécile McLorin Salvant – Ghost Song (2022)
CRIPPLED BLACK PHOENIX - Banefyre (2022)
KING BUFFALO - Regenerator (2022)
GREEN ASPHALT - Green Asphalt (2022)
VITSKÄR SÜDEN - The Faceless King (2022)
Van Morrison - What’s It Gonna Take? (2022)
Vangelis – Juno to Jupiter (2022)
Jean Michel Jarre – Oxymore (2022)
Jan Hammer – Seasons pt.2 (2022)
JETHRO TULL – The Zealot Gene (2022)
Mata Atlântica & Markus Reuter - Retiro e Ritmo (2022)
Markus Reuter, Fabio Trentini & Asaf Sirkis – Truce 2 (2022)
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 22415 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
olias Olias 10.11.2024 18:59  34542
puschpullJakto, že Tidal má zvukové mezery?
puschpull puschpull být nad věcí, pohoda a klid ... - AV-Com (Homepage) 10.11.2024 18:35  34541
SÓLSTAFIRjsem slyšel zatím 2x. Jednou v autě, podruhé doma a album je skvělé. Bohužel zatím jen z Tidalu, kde jsou v tomto případě znát zvukové rezervy.
judith Judith 10.11.2024 18:07  34540
Konečně přišla klidná chvíle na novinku SÓLSTAFIR a hudba proplouvá kolem mě. CRIPPLED BLACK PHOENIX se mi určitě zaryli víc - obecně pro mě mají mega potenciál rozhrábnout žhavé uhlíky pěkně odspodu, zatím jsem se odvážila jen párkrát. SÓLSTAFIR jsou vedle toho popel zcela vyhaslý, ostrým větrem rozfoukaný. Až taneční, hořkobolné víření.
olias Olias 10.11.2024 14:59  34539
JudithObojí předpokládá objem času strávený s hudbou, obojí je ovlivněno rozpětím toho, jak různou hudbu člověk poslouchá. Pestrost stavím sdamozřejmě nad ten objem.
judith Judith 10.11.2024 14:32  34538
OliasPosluchačská zkušenost je důležitá a člověk, který už nějakou má, si asi neumí moc představit, jak moc - prostě je to tvojí součástí. Vytříbený vkus by se dal nejspíš vystihnout jako znát už trochu líp hudbu (díky společnému času, prožitkům, reflexi) a stejně tak znát sebe.
judith Judith 10.11.2024 14:28  34537
Musím říct, že jak mě Gilmour hudebně jenom nezaujal, textově mě opravdu uráží. A koukám, že naleštěné nic Louder Than Words pro poslední album PINK FLOYD mu taky napsala manželka. On fakt nemá co říct, bez Waterse je myšlenkově i prožitkově úplně namydlený. Twl umělec.
judith Judith 10.11.2024 14:10  34536
Nemíním svoje postřehy jako polemiku, ale připadá mi zajímavé si některé věci uvědomit. A uvědomuju si zrovna teď, že mi ANDERSON v žádné chvíli nepřipadal moc dlouhý, a taky že u něj vlastně moc nevnímám nástroje, vnímám hudbu. Vedle toho Neal MORSE, který se taky obklopil generačně mladší kapelou, mi místy zní jako instrumentální nebo kompoziční cvičení. Je jasné, že linka směřuje k nějakému zlomu, ale naznačíme ho jen tak lehounce a dáme si poctivě celé další kolečko, rozvineme motiv ad nauseam. Jenže to je všechno tím, že True mě prostě chytlo a No Hill for a Climber ne. Není to příčina, ale důsledek něčeho jiného. U Neala prostě vnímám tóny, postupy, vidím člověka, který něco prožívá a říká, ale jsem vůči tomu inertní a tím pádem mě to nebaví, nudí, otravuje.

Tihle dva mají společné určité pozitivní naladění, ovšem ve zpracování se ukazuje další podstatný rozdíl. ANDERSON předkládá něco svého, co z něj tryská, a všelijak se v tom třepotá. MORSE hlásá a káže Jedinou Velkou Pravdu, v tomhle je strašně úporný. Snaží se posluchače přesvědčit. A ještě něco: ANDERSON je básník. Jak má strašlivý vkus ve vizuálu, se slovy to prostě umí. Sděluje něco svého, ale skrze komplexní obrazy, které nechávají prostor. Jedině závěrečná skladba je poměrně prostinká a nabízí průhlednou paralelu.

V tomto ohledu vidím velký kontrast s GILMOUREM, který se hudebně jen celou dobu hlídá, aby neudělal nic distinktivního, a texty má ultra prázdné, frázovité. On se totiž záměrně snaží neříct vůbec nic, jen aby to znělo jako něco velkého, a celý jeho zpěv spočívá v rozmisťování hlásek po ploše. Tím mi připomíná Karla Gotta, ale i neosobností a kýčovitostí volených scén. Skladba Signs je prostě Muž se ženou snídá po čtyřiceti letech a naruby (ještě nevstávej, nedělej čaj...). Gottovi text napsal Habera, Gilmourovi Polly Samson (jeho manželka), která, jak jsem právě zjistila, stojí i za texty na The Division Bell. Věděla jsem, že ta dvě alba jsou si v něčem podobná! Ono si stačí vedle sebe pustit titulní Luck and Strange a takové What Do You Want. Mistrná rutina s velkorysými obrysy, vyprázdněná natolik, že si do ní každý může promítnout něco svého a bude mít pocit, že dostal zážitek. Jo, tohle je kumšt.
olias Olias 10.11.2024 14:01  34535
JudithJe to přesně tak, ono to (už) ani jinak nejde. Ale dříve jsem to měl jinak, osobně to přikládám posluchačské zkušenosti, vytříbenému vkusu. Nálady to samozřejmě ovlivňují, ale i ty se dají celkově zlomit nějakým neočekávatelným titulem, který pak změní věci příští. Ve více poslechů už tedy, jak jsem naznačil, nevěřím prakticky vůbec (vyjma popsaného tebou)
judith Judith 10.11.2024 13:43  34534
Čím dál míň věřím na nějaké "to chce víc poslechů". Respektive, ano, ale pokud nějaké album tohle ode mě chce, ať si řekne. Ať mi uvízne drápkem, v jakémkoli ohledu - výrazným nápadem, celkovou náladou, pocitem něčeho významného, dráždivou neurčitostí, která působí... Cokoli za hranicí dvou tří poslechů by mělo vycházet z potřeby odhalit víc, z touhy znovu se nořit a potkávat. U novinek navíc může hrát roli, že na album není teď pravá chvíle v životě posluchače. Je dobré seznámit se, mít představu, ale dál je to na procesech, které se nedají naplánovat ani utáhnout vůlí.

Nejvíc ze všeho mi dává smysl umět si všimnout onoho "tady je něco pro mě" a potom taky rozeznat, na co mám chuť zrovna teď. Včera jsem takhle sáhla po knížce, která mi tu ležela x týdnů a bylo to přesně ono, zhltla jsem ji naráz (260 stránek) a pak několik hodin nechávala doznít a vstřebat krásu, která mě naplnila a současně mnou otřásla. Jo, musela jsem mít zhruba představu, nějaký důvod, proč si tohle nechávám nachystané, musela jsem o existenci díla v prvé řadě vůbec vědět, udělat si čas... ale vlastně jsem si šla "jenom na chvilku číst", zbytek se zkrátka udál.
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 10.11.2024 12:33 - Klub Hudební klub (23:20) 34533
OliasMASALA nadprodukcí rozhodně netrpí a poslouchalo se mi to dobře. Hlubšá seznamování mám ale ještě před sebou.
Rozhodně mohu potvrdit, že Francouzi při své potrhlosti dokážou být dost kreativní.
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 10.11.2024 12:31 - Klub Hudební klub (23:20) 34532
S Wakemanem jsem se na několika albech potkal a jsou to geniální kousky. Jsem dost šťastný, že se mi podařilo objevit kouzlo Cesty do středu Země, protože přehlížet tohle dílo z jeho zlatého období by bylo škoda. Našlo by se pár jeho průměrných věcí, které si také občas pustím, ale 90% jeho tvorby je pro mne zbytečných.
Ostatní braši z YES mne sólově nezaujali vůbec. Slyšel jsem prakticky všechna alba a přišla více jako instrumentální cvičení než plnohodnotná hudba.
slava slava Nakonec to všechno dobře dopadne 10.11.2024 12:14 - Klub Hudební klub (23:24) 34531
OliasU Wakemana je ta extrémní nadprodukce naprosto nesmyslná a nepřínosná. Až na pár naopak skvělých titulů.
Howe mě nikdy nebral.
Squire se svou skvělou Fish Out of Water nadprodukcí rozhodně netrpí:)
Alan White a Ramshackled nezaujal vůbec.
Jazz od Bruforda taky nic a Trevor Rabin s Can't Look Away mě kdysi bavil.
Zato Patrick Moraz je můj kůň:) Jeho Story of I je moje oblíbená.
olias Olias 10.11.2024 10:45  34529
slavaOno to bude spíš nadprodukcí, ta solová alba.
olias Olias 10.11.2024 10:44  34528
AntonyZaujal mne tip na toho Masala. To vypadá, že stojí za prozkoumání. Do své hudby nasazuje klasické nástroje, které přinášejí neokoukané barvy. Pustil jsem si Paysages du Ciel a to tedy zní skvostně..Stále víc mi přijde, že Francie v současné době těžko nachází konkurenci. Neuvěřitelná líheň pokladů.
slava slava Nakonec to všechno dobře dopadne 10.11.2024 10:40 - Klub Hudební klub (23:24) 34527
Olias Antony - AndersonSouhlasím s vyřčeným.
Něco mě baví, hodně baví a něčím se musím probrodit.

Nový Wakeman? Není důvod ztrácet čas. Už ani ten Dean mě tam nebaví.

U těch jednotlivých Yesáků je zvláštní, jak spolu dokázali vytvořit úžasné věci, ale solo dráha až na pár kousků zcela zanedbatelná a nepřesvědčivá.

[ 22415 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt