Olias 34565Ještě k tomuto jsem chtěl.
Když si čtu tu anotaci pro nezcenzurované vydání Pikniku, který mám ve vydání z r. 1985, tak to na mne působí dost podobně, jako anotace k těm hudebním remasterům. Navíc, ta grafika přebalu je taky tfuj.. tak nevím, je to skutečně lepší?
Z principu jsou vydání románů v necenzurované verzi opakem remasteringu. Remastering provádí zásah do díla vedoucí ke zkreslení jeho vyznění. Přejeme si abychom dílo mohli slyšet v nezkreslené podobě. Ve vzácných případech se nám to může podařit, pokud takovou podobu seženeme, např. z archivu. Stejně takový nežádoucí zásah provedla cenzura v případě literárního díla, který vedl k jeho zkreslení až zmrzačení. V případě Strugackých se však v archivech dochovaly plné původní verze jejich děl. Nyní se s nimi můžeme seznámit, po více jak padesáti letech konečně poznat pravou neořezanou podobu literárních útvarů, které vytvořili.
V českém prostředí to přináší několik paradoxů. Jeden je zvyk publika na původní zkrácené verze a z nich vycházející překlady. Nové překlady si svoje čtenáře musejí nejprve získat. Dalším paradoxem je skutečnost, že ačkoli archivy byly dostupné již od poloviny 90. let, ze setrvačnosti, či spíše z nakladatelské ledabylosti, u nás Strugačtí vycházeli v bolševikem cenzurované podobě i následující dvě desetiletí. No, a debilní obálky jsou paradoxem posledním, co chci zmínit. Jestli měla první vydání něco potěšujícího, byla to grafická stránka. Současný design stojí za houby, je to generická opruzenina. Tím se však nedejme odradit.
Za pozitivní, a to velice silně pozitivní považuji následující. Každé nově vydané dílo je opatřeno bohatým textovým aparátem v podobě záznamů z korespondence Strugackých, nové předmluvy i nového doslovu, a také rozsáhlého pojednání z pera současného překladatele, který vysvětluje svůj přístup. Jde o velice užitečné doprovodné texty, které dovolí lépe se dostat do prostředí vzniku a umožní v kontextech vnímat literární výpověď. Současně dokumentují skutečnost, že Strugačtí skutečně původní vydání považovali za zprzněné a proto pečlivě ochraňovali kopie plných verzí, aby se s nimi jednou čtenář mohl setkat. Máme tu vzácnou příležitost, dočkali jsme se a je třeba si toho náležitě vážit. Kdyby se rudá PN prasata k archivovaným strojopisům dostala, zlikvidovala by je společně s jejich opatrovateli. |