AntonyVidíš, tyhle rukopisy mě nenapadly. Dobrý postřeh! Taky jim to nakonec neprošlo, hele. Mezitím ale ovlivnili hromadu reálného a hodnotného umění... Paradox. Myslela jsem spíš tradici, na kterou naráží Umberto Eco ve Jménu růže. Běžnější ve světové literatuře, příklad z české mě narychlo nenapadá - vypravěč začíná tím, že našel něčí rukopis. Já jsem na to teď narazila u toho Argentince, Saer se jmenoval, psala jsem v Čajovně. Každopádně v povídání kolem, jaké popisuješ, se dá docela dobře vidět zárodek konvence, která bude právě umělou vytvořenost signalizovat, upozorňovat na ni.
Ambivalence je na místě. Bylo, nebylo... tuhle podvojnost má v sobě umění odjakživa. Možná ano, možná ne. Záleží na tom? To jsou provokativně ledabylé a současně velmi zásadní otázky, které mohou každého oslovit jinak. Právě na té rovině, na jakou je sám zralý.
Ty osobně, opravdu bys třeba na těch Camellas nepoznal, že je to fejk? Myslím, že jsi tehdy psal, že ti to došlo během pár minut. |
Registrace nového uživatele 
