Z novinek, o kterých tu proběhla opakovaná zmínka i jakýsi náznak diskuse, jsem poslechla dvě.
DEEP LIMBIC SYSTEM - Katharsi
Mexikánci, líbili se puschpullovi (jiná deska od nich). Docela mě baví, po předešlé sestavě je to pro změnu něco relativně tradičního v pojmech progrocku, evidentně dospělého a přitom svižně osvěžujícího. Nic převratného, ale doposlechla jsem s chutí.
RITUAL - The Story of Mr. Bogd, part 1
Švédsko. Antony psal, že album slyšel nejméně pětkrát. Já jsem ho zhruba tolikrát zkusila, naposledy včera večer, a prostě ne, nedokážu se dostat za prvních pár minut. Vše je na svém místě, hudba jak má být, ale míjí mě velkým obloukem.
Než si zalezu s knížkou, upustím zde ještě jednu myšlénku. Asi jsem přišla na to, čím mě tenhle klub baví - krom toho, že jsou tady nejzajímavější lidi daleko široko. Je to prostor, v kterém můžu zcela volně objevovat, jaké hudba mě těší, bez stylových omezení a bez zvednutých ukazováků moudrých stařešinů, co je hodno klanění. To jsem nezjistila nic nového, řeklo by se. Jenže mně naplno došlo, že opravdu tolik nezáleží na tom, jestli se s někým potkáme na konkrétní věci. Jde o tu možnost řídit se čistě vlastním nosem. Za ni všem přítomným v čele s pánem šiditelem děkuji :-) |