Pojmy jsou strašně dvojsečné, když jde o lidské prožívání. K nám do redakce někdy lidi píšou dotazy s tím, že se snaží svoji situaci vměstnat do nějaké škatulky. Myslí si, že to urychlí odborníkům práci, že pomůže, když sami sobě dají nějakou "diagnózu". Jenže každý solidní psycholog postupuje přesně naopak - doptává se tak dlouho, až zjistí úplně jednoduše a konkrétně, co dotyčného trápí, tedy co cítí a myslí si a vnímá, když je mu úzko atd. Takhle jedině slova pomáhají, když zaklapnou a sedí (prožitek by se měl změnit, energie uvolnit, když člověk pojmenuje výstižně a přesně, co se v něm děje; dokud je prožitek pořád stejný, tak člověk jenom sám nad sebou teoretizuje jako nad preparátem v mikroskopu). Bavit se mezi sebou lidsky prostě... Ale nikomu nic neberu :-) jen že některé slepé uličky už jsou prošlapané dost, aby na nich nebylo třeba prošoupávat podrážky. |