TOP 2024 - IV. částPětkové hody se tentokráte nekonají, i tak byla tato desítka kandidátů výživná. Jedna absolutní hudebně odvázaná TOPová paráda, v závěsu tři silní čtverkoví Italové. Pak mezera a šest slabších kousků. Ovšem, i ti co propadli, dokázali též poskytnout kus hudebního (sebe)poznání.
Cassie KINOSHI'S SEED. - gratitude (2024) DR10
Chicago, provedeno živě se studiovými doplňky. Moc pěkné pojetí jazzové neobyčejnosti. Tam je věcí! Improvizující bigband, filmový symfoňák, vokální avantgarda, elektronické zvukoplochy, ethno ozvěny, jazzrockové trumpetování. Pospojované jaksi umně, že si toho ani nevšimneš. Patchwork, co se ukázal býti společenským oděvem. Velké skladatelské umění. Tohle si zaslouží absolutorium, bez debat, nebo klidně i s debatami.. Je TO tam.
Mimochodem, paní Cassie Kinoshi je saxofonistka, hudební skladatelka a band leaderka, ročník 1993. Poklona.
5*
L' UOVO DI COLOMBO - Schiavi del Tempo (2024) DR10
Po padesátileté pauze vychází souboru dvojka. Když jsem poprvé tuhle informaci obdržel, byl jsem si jistý, že jde o nějakou kompilaci, zbytky ze studia, starý koncert, to vše pro vytažení peněz z kapes starých nostalgiků. Ono ne. Fakt naprosto regulérní nová studiová nahrávka. Navíc, s více než solidním materiálem. Máme tu všechno. Fusion, art, rock i jazz. Antizastaralost. Nečekané a radostné hudební (znovu)zjevení. Velice, velice silná čtyřka. Skoro pětka.
4*
PONTE DEL DIAVOLO - Fire Blades From The Tomb (2024) DR9
Italové z Turína. Dost hodně mi šmakují. Je to místy zběsilé, místy potřeštěné, místy strašidelně napínavé. Vše parádně tvrdě odpíchnuté. Nenudí ani chvilku, naopak, dovedou pěkně vybuzovat. Jestli někoho připomínají, tak Brazilce The EVIL, v lehce svižnější podobě. Tohle vyšlo v únoru, a v prosinci 2024 vydali svá předchozí 3 EP na jednom nosiči s názvem TRE - The EP Collection, takže vznikla další dlouhodrající (překlep ponechán) deska.
4*
PHAEDRA - Norn (2024) DR10
Jemný prog rock z Itálie, co dovede potemnět, kousnout, být lehce avantgardní. Rocková opera na základě gotického díla Claudia Bonvecchia „Il prigioniero“. Postavená na souzvuku hlasů, průzračné instrumentaci, velkém podílu akustických nástrojů, ale i elektronice a křepké rytmice. Nahrávka, co není jednoduše uchopitelná, neboť její vzdušnost dává pocit, že občas sahám do prázdna. Tady je důležité si na hudbu vyhradit chvilku, neboť ona si vyžaduje pozornost. Jinak člověk přehlédne její křehké nuance a ona proplyne nazmar. To by tomto případě byla veliká škoda. Nenucená krása takového charakteru si zaslouží být obdivována. Zdůrazním 23-minutovou kompozici Prigioniero di Prisca Doglianza, ta je vskutku impozantní. Zmíním také na dnešní dobu nadstandardní zvuk.
4*
AIRBAG - Century Of The Self (2024) DR9
Říkal jsem si, jestli album s odstupem času nenaskočí. Prd, nenaskočilo. Vyčerpali se a teď se jen potácivě motají v blátivém kruhu. To už tak je, chlapci. Těch pár světlých chvilek nahrávku nespasí. Na volnoběh daleko nedojedeš, skončíš pod prvním kopečkem. Jestli brzo nedorazí odtahovka, tak tam zrezavíte. Nebo taky zkorodujete, aby bylo jasno..
2*
EARLY MOODS - A Sinners Past (2024) DR6
Hodně echt stoner/metal, až na ten zvuk. Sabbati z toho čumí v každém riffu, až na ten zvuk. Borci jsou z Kalifornie a hrají docela rozjařeně, až na ten zvuk. Jasně, z hudebního hledisku tohle všechno zde už stokrát bylo, ale podání je svěží a spontánní, až na ten zvuk. Všechno padá na držku se sračkoidním zvukem, který nahrávku diskvalifikuje. Snad jedině z vinylu, ale..?
2*
TEN TON SLUG - Colossal Oppressor (2024) DR5
Irský sludge metal s pěkným slimáčím obalem, ohavným zvukem a několika druhy screamingu a growlingu. Jak to mohlo být pěkné, a jak je to nakonec nepěkné.
2*
UFOMAMMUT - Hidden (2024) DR8
Muzika, co ti urazí palicu. Doslova. Způsob kytarové distorze je tady na maximu. Pro mne už je to za hranou toho, co si mohu užít. Zchvácené vokály, rozhuhlané nástroje, plazivé hromobití. Co dřív fungovalo, se tady zhroutilo. Cítím se být obětí, a to já nerad.
2*
MALSTEN - The Haunting Of Silvåkra Mill - Rites Of Passage (2024) DR8
Hm, další případ, kdy zvuk naprosto diskvalifikuje muziku. Nehledě na DR je tu přítomen nepoužitelný rozchrchel, který mne obtěžuje a znechucuje. Samotné stonerové songy jsou v nejlepším případě průměrné. Stav hvězdoměru je jasný.
2*
MAGICK BROTHER AND MYSTIC SISTER - Tarot, Part I & Part II (2024) DR5/DR8
První část mne otrávila až rozčílila. Zmařený GONGovský potenciál. Nudná muzika, strašlivý zvuk.
Ne, že by na tom část dva byla o něco lépe. Zvuk podobně muziku deformující, ona samotná polochcíple pod rohožkou ležící. A taková to mohla bejt dobrá kapela. Kdyby nebyla úplně mizerná.
1* |
Registrace nového uživatele 
