Vydro, píšete: "Jinak když byl Kája za odměnu v Praze, jeli přes Čisovice a tedy vystupovali v Lážově na nádraží. A z něj hned do lesa."

Ale to "A z něj hned do lesa" není pravda. To jste si tam nesprávně přidala - věřím, že omylem a v rychlosti při sepisování stručného výtahu II. dílu.

Dále píšete (týká se to kapitoly 33 - vypadla Vám tam její identifikace), že "kdyby šel [Kája] od Čisovic, nemusel by k variantě A a B vůbec do Lážova přes náměstí".

No, při pouhém pohledu na mapu je tomu tak a máte pravdu - nemusel by. Technicky vzato by šlo jít Lážovem asi o 150 až 200 metrů jižněji (dívám se i na historickou mapu), postranními a tehdy jen částečně dlážděnými křivolakými uličkami mezi domky a zahradami, a nechat tak lážovské náměstí po pravé ruce. Jenže je potřeba vzít v úvahu reálnou situaci.

V praxi to totiž bylo tak, že Kája chodil s potulnými muzikanty po Lážově až do večera, autorka píše "do šera", a pak se s nimi domluvil, že je dovede do Čisovic. Až tam s nimi ale nakonec ani nedošel, rozloučil se s nimi u mlýna (pozn. - u Luckého mlýna, na půli cestě mezi Lážovem a Čisovicemi) se slovy "Tak, páni, rovnou a jste ve vsi. Dobrou noc!". Ale oni mu potom ještě zahráli na rozloučenou tenkrát tak oblíbenou píseň "Byl jednou jeden král". Mimochodem, i autorka ji měla velmi ráda, protože ji v díle opakovaně zmiňuje, a vždycky v kladném kontextu. Takže musela už být tma, když se Kája začal vracet domů. A bylo to v květnu, takže už bylo opravdu hodně pozdě, a venku už Kája nepotkal živou duši.

A teď se vžijme do situace sedmiletého kluka. Šel by v noci sám liduprázdnými, křivolakými a možná pro něj spíše neznámými uličkami (pravděpodobně je ani nemusel mít prolítány normálně za denního světla - podle obsahu díla to nebyl jeho "rajon") a riskoval by zakufrování a možná i nějaké fyzické nebezpečí (zlý člověk, volně pobíhající velký pes apod.)? Nebo by raději šel (běžel) klidnou, bezpečnou a pro něj důvěrně známou částí města?
Já osobně bych teda v noci běžel mnohem raději známou vyzkoušenou trasou, i když by byla, jak se zdá při pohledu na mapu, o pár set metrů delší. Vzhledem k celkové vzdálenosti mezi (Luckým) mlýnem a lážovskými samotami (odhaduji to na tři a půl až 4 km) by už ten rozdíl byl marginální. A dokonce i tu delší vzdálenost po známé trase by mohl nakonec urazit za stejný nebo i za kratší čas než kdyby zvolil sice papírově o málo kratší cestu, ale za cenu toho, že by ta zkratka vedla pro něho neznámou a v noci proto po všech stránkách mnohem rizikovější trasou.

Zdraví Ovi

"a jestli z toho cirkusu běžely nahoru na jih"

Goldie, zdravím, a jenom upřesňuju (a opakuju) - běžely ne na jih, ale na jihozápad.

Goldie, ted máte v Emerice ještě večer, že jo? Tady už bude za chvíli svítat. Listoval jsem starým Lopuchem, a koukám, že za pár dní budete spolu s A.B. slavit její první narozeniny. Tak gratuluji v předstihu a doufám, že jste všichni zdrávi a že Vaše malá už běhá, a že k tomu stejně jako Marjánka šafářovic nepotřebovala žádné mazání ze Sv. Hory :-)

K těm dotazům a připomínkám:

PŘED versus ZA:
Když jdu do Lážova, tak jsem (ještě) před Lážovem. A když jdu z Lážova ven (pryč), tak jsem (už) za Lážovem. A to samozřejmě platí pro celé jeho okolí, bez ohledu na to, na které jeho světové straně se nacházím...

Když děti utíkaly v noci z cirkusu domů na samoty a běžely lážovským náměstím NAHORU, tak nechaly po pravé ruce kostel a školu, a po levé ruce faru. A běžely směrem JIHOZÁPADNÍM!

O té úvaze maminky hajné (že se Kája narodil právě jí a ne třeba na Rochotech - jako že Dvořačka zanesla Káju z Dubčí na lážovské samoty a ne až na Rochoty) jsem již sebekriticky psal. Jenomže to byla právě jenom taková filozofická úvaha-neúvaha a vatová výplň. Zrovna tak mohla při nějaké jiné příležitosti fantazírovat, proč se třeba ona sama narodila u Šilerů nebo u Vitáčků, a ne kupříkladu v dobříšském zámku urozeným manželům Mansfeldovým.
A hlavní věc - komu by se tam na těch Rochotech měl ten Kája vůbec narodit resp. k jaké těhotné hajné by tam měla teta Dvořákovic vlastně běžet? Vždyť na rochotské lesovně žili byli spolu svorně pánové nadlesní a hajný, oba staří nemluvové a samotáři, a oba bez manželek (zdokumentováno při výletu soukromníka pana Karbulky s dětmi na Rochoty ve 3. díle). Přece starý rochotský hajný Škrábek byl vdovcem zhruba už stejně dlouho, jako byl Kája na světě (viz cesta rochotského hajného Škrábka s dětmi na Dobříš ve 2. díle). Leda že by stará Škrábková, rochotská hajná, umřela tehdy samým žalem nad tím, že už se její Hadrián k ničemuž, ale lautr k ničemuž v noci nemá, a to ani když mu tajně přidává do kafe potměchuť a vstavač, takže ona už se ve svých šedesáti letech a patnáct roků po přechodu dítěte nedočká, a že tedy ani ta líná Dvořačka že už na ty Rochoty na každý pád nepoběží... Tak jakýpak copak :-)

Ale už jdu opravdu do hajan, nebo ráno řekne Měsíček bratříčku Sluníčkovi, že moc ponocuju, a bude zle. Tak dobrou :-)