Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Tolik rozruchu
jen v Lopuchu

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub Kája Mařík [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Literatura) moderují muflonek, Anka.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 17:46

Pěkně vítám, to jsou k nám hosti. Tak se u nás posaďte, ať nám nevynesete spaní!


Řídících Márinka, I. díl, III. kapitola (Márinka u Šetlíků)

„Maminko, tak jsme chytli ježka. Véna ho nesl tetě, mají v černé kuchyni šváby,“ hlučně ohlašovala Márinka příčinu svého zpoždění.
Cíla myla nádobí, pan řídící už byl ve škole, paní řídící si brala žlutavou kongresovou zástěrku, vyšívanou květy kopretin.
„Maminko, ani se nehnul,“ trochu tišeji řekla Márinka.
„Hnul, nehnul,“ řekla paní řídící, „ale měl by se hýbat proutek na tvých zádech. Tohle je pořádek? V jednu se chodí k obědu? To bylo dnes naposled, Márinko! Oběd už ti asi vystydl. No, povídal tatínek, že už je nejvyšší čas, abys chodila do školy!“
Paní řídící jde do třídy, Cíla domývá nádobí a Márinka sedí nad talířem vychládající polévky a míchá. Pořád míchá.
„Jez, Márinko!“ pobízí ji Cíla.
„Já praženou nerada, Cílo. Je to samý škraloup.“
„No ovšem, když už dlouho stojí,“ podotýká Cíla.
„To asi měla teta Tonovic radost, když přinesl Véna ježka, viďte Cílo?“
„A to bych si nemyslila. Já bych spíš řekla, že paní berňová vyhodila Vénu i s ježkem.“
„Tak já už mám dost,“ hlásila Márinka odstrkujíc skoro plný talíř polévky. „Zaplať Pán Bůh! A to mám hlad!“
„No dám ti čočku,“ řekla Cíla.
„A za tu taky zaplať Pán Bůh! Helejte, Cílo, neříkala panímáma Šetlíkovic, abych tam přišla na slívy?“
„A říkala, to říkala.“
„Tak abych šla, Cílo, aby se panímáma neurazila.“
„Jen jdi, Márinko! A k večeři budeš mít, co’s nechala v poledne.“
Véna uháněl domů s ohromnou radostí. „Teti, nesu ježka na ty šváby v černé kuchyni!“ volal.
Paní berňová se zdvihla s lavičky: „A prach element, copak my máme u nás šváby? Hned se mi s tím někam kliď! A potom rovnou do školy! Neumíš-li přijít v poledne domů, nebudeš obědvat!“
Véna okouní u školy, zatím co Márinka už si pochutnává na slívách u Šetlíků. Cíla vidí Vénu s ježkem. „Véno, pojď sem! Teta tě vyhodila i s ježkem, viď? No, já to řekla hned. Ukaž, já ho zatím dám do komory! A heleď, tuhle je polévka, pospěš si! Márinka nejedla, a tuhle čočka. Honem, ať nedostaneš ve škole!“
Véna nedbá, že je polévka chladná. Chvatně ji dojídá a sní i talíř čočky. Skoro v běhu volá: „Tak zaplať Pán Bůh!“ a už otvírá dveře první třídy.
Pan řídící ptá se důrazně: „Copak, Véno, že tak pozdě?“
Véna se dívá panu řídícímu do očí a říká tiše: „Prosím, já dojídal po Márince polévku a talíř čočky. A toho ježka dala Cíla do komory.“ — — —

Ilustrační obrázek k anketě "Kde podle vás ležely literární samoty?"


Náš web o Kájovi: skolakkajamarik.cz Po stopách Káji Maříka (na Google Maps) Fotky z MaříConu 2008: Vinkler/Vlasta, Mirdule, Jitka, Ovi Ivoda Fotky z MaříConu 2007 

  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help
 Titulek, text příspěvku  
Opište pozpátku následující text bez prostředního znaku: sbxmbvn
[ 1089 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
jitka 19.11.2008 11:26  6412
Vydra:
hele a není hájovna na Rochotech ta budova, která je od myslivny cca 100 metrů vzdálená (na stejném pozemku)? Já jsem si vždycky myslela, že jo. Chodívám tam v květnu obdivovat kvetoucí stromy a to je teda nádhera v kombinaci s blízkým lesem...
vydra 19.11.2008 11:06  6411
RochotyGoldie, Jitka má pravdu, i té části nad Skalkou se říká nebo říkalo místně Pod Rochotou. Je to právě v té katastrálce v měřítku 1:5000 na cuzk.cz. Myslím, že jsem to včea zmiňovala, protože mě zmátlo, kolik tech Rochot je. Dál právě na té katastrálce jsou ty místopisné názvy z Káji. Staré dobré katastrálky. Jinak na webu Kytína, jak jsem tu dávala odkaz, je i kdy se začala stavět rochotská hájovna. Ona byla jak hájovna, tak myslivna. Myslivna je ted v mapách pořád značená mím pocit, ale hájovna asi už není.
zizalka 19.11.2008 10:59  6410
Já bych mohla poslat gormiemu ty materiály z rešerší od Mirabelky. Sice se asi něco bude dablovat, ale kdyby mi odešel počítač...
zizalka 19.11.2008 10:56  6409
Jitko, fíha, to jsem ještě nikdy neslyšela, že se učitel Wagner znovu oženil.
jitka 19.11.2008 10:55  6408
Zizalka:
Ten článek bych někde měla mít já. Mám toho hafo, postupně to posílám Gormiemu. Co se týče té věty, že Učitel Wagner se odstěhoval do Prahy atd.: opravdu se odstěhoval, opravdu se oženil (vzal si ženu o řadu let mladší, kterou přivedl do jiného stavu ještě v době, kdy nebyl rozveden s M. W. - Č.), ale kdy zemřel, to už jsem směle zapomněla, ale někde to taky mám. Vím jen, že Vilda mladší s ním odmítal komunikovat.
zizalka 19.11.2008 10:48  6407
Ovi skvělý.

(Na rozdíl od knihy tam není chybná informace o tom, že MWČ psala do Stráže Podbrdska, pak ta divná věta, že MWČ do své smrti neopustila Mníšek ani na den, která se vůbec nezakládá na pravdě, a pak je ještě v knize popletený Jirsův domek u nádraží s tím domkem v Zárybníkách)

Pro změnu v tomhle článku máme zajímavou, ale těžko ověřitelnou větu "Učitel Wagner se odstěhoval do Prahy, znovu se oženil, ale brzo zemřel."

A ten Hamplův článek z roku 1967 z Lidové demokracie máš taky opsaný?
ovi_ivoda 19.11.2008 10:16  6406
Svědectví Františka Hampla, F. X. Svobody a Františka Martínka
František Hampl: PŘED TŘICETI LETY

Bylo to ke konci července 1934, kdy jsem se poprvé vydal do Mníšku navštívit spisovatele F. X. Svobodu. Ubíraje se z náměstí k jeho vile, musel jsem počkat, až přejde pohřební průvod ke hřbitovu. Venkovská muzika roztřesenými tóny vyjadřovala naléhavě velký smutek, vlající nad prostou rakví jako průsvitný flór...
    "Tak jste viděl venkovský pohřeb", uvítal mě F. X. Svoboda, "ale jistě jste neuhodl, že nesli ke hrobu - spisovatele."
    Zapátral jsem ve své paměti, ale marně. "Slyšel jste někdy jméno Felix Háj?" Okamžitě jsem byl doma. "Jakpak ne," usmál jsem se, "napsal několik knih pro mládež o Kájovi Maříkovi. Sám jsem svému chlapci četl první dva díly a on poslouchal tak zaujatě, že ani nedutal."
    "Nu, v literatuře tedy Felix Háj, ve skutečnosti Manka Wagnerová z Mníšku, farská hospodyně."
    Velmi jsem si přál, aby mi pověděl více o této literátce, u dětí tolik oblíbené, ale starý spisovatel, který zcela jistě nepřečetl z Káji Maříka ani jedinou stránku, uhnul mé otázce: "Je to smutné, ale dříve než zemřela - propadla alkoholu - docela..."
    Letos, po třiceti letech, mi napadlo, že bych se mohl dovědět něco přesnějšího o životě Felixe Háje. A poněvadž jsem žil právě v Dobříši, zajel jsem autobusem do Mníšku k starému známému, bývalému řediteli školy Martínkovi.
    "To jsem rád, že jste přišel," uvítal mě přátelsky, a už začal vyprávět o Mance Wagnerové - Černé, autorce Káji Maříka, dal mi přečíst uschované úmrtní oznámení. Dozvěděl jsem se z něho, že umřela 25. července 1934 v Mníšku pod Brdy ve věku 47 let, zdolána nelítostnou nemocí uprostřed života a práce. Odešla všem, kteří ji milovali, především dětem, kterým psala knihy o radosti, veselí a ušlechtilosti.
    Pak se rozhovořil:
    "Manka Černá se narodila v Mníšku jako dcera ředitele měšťanky a byla velmi nadaná. Studovala v Budějovicích, hlavně pěstovala hudbu a zpěv. Ještě velmi mladá se provdala za učitele zdejší obecné školy Wagnera, ale manželství se nepodařilo. Když jsem přišel v roce 1918 do Mníšku, byla už rozvedená a žila s malým Vildou u svých rodičů. To víte, na konci první světová války a i na začátku republiky zkusili bídy dost. Učitel Wagner se odstěhoval do Prahy, znovu se oženil, ale brzo zemřel.
    Myslím, že to bylo v roce 1925, když Manka Wagnerová, jak ji zde všichni jmenovali, šla k faráři Rausovi za hospodyni. Ale nebyla to jenom farská hospodyně, byla výborná pianistka, hrála též na varhany, cvičila ženské sbory, pořádala zpěvní i hudební akademie, vždy veselé a vtipné - a měla tuze dobré srdce. Právě v tom roce vyšel první díl té kroniky o Kájovi Maříkovi a pak se objevoval každý rok další.
    Knížky o Kájovi Maříkovi byly tenkrát velice oblíbené, spisovatelka dostávala nejen dobré honoráře, ale také velmi různé dárky od čtenářů, jednou dokonce velkou bednu až za Ameriky. Ale ona skoro všechno rozdala mníšeckým dětem a o sirotky jakýchsi Razimů se postarala jako o své.
    Farář František Raus, jemuž hospodařila, v posledních letech velmi churavěl, odešel předčasně na odpočinek do domku u nádraží a zemřel ani ne šedesátiletý, v roce třiatřicátém.
    Ještě na sklonku jeho života onemocněla i Manka Wagnerová. V Mníšku se říkalo, že má rakovinu. Věděla-li to ona, těžko říci - ale snad ano, poněvadž tišila bolesti a patrně též úzkost - alkoholem. Ano, bylo to smutné. Přestože lidé slyšeli o jejím neštěstí, pomlouvali zle, inu, jak to bývá... Ale já vím", pravil skoro zaníceně, "že to byla žena dobrá a ušlechtilá - až do posledního dne svého života".
    "A když už jste zas jednou v Mníšku", loučil se mnou, "zajděte do kostela. Uvidíte tam oba slavné obrazy Brandlovy, které znáte z kláštera na Skalce. Ten kostelík na Skalce - dílo Kryštofa Dienzenhofera z r. 1693 - je však úplně zpustlý. Věčná škoda! V mníšeckém kostele se podívejte ještě na dva obrázky od Karla Škréty."
    Brandlův obraz, který býval v nástropní klenbě klášterní, visí v kruhovém zlaceném rámu na levé zdi kostelní, a Maří Magdalena, vzorně opravená, blíže hlavního oltáře. Jsou to dvě ze znamenitých prací Brandlových; naštěstí zůstaly u nás, ačkoliv po první světové válce Angličané stáli zejména o nástropní obraz a nabízeli za něj mnoho peněz.
    Na pravé zdi kostelní visí dva malé obrázky Škrétovy; jejich ztemnělé barvy však by bylo třeba poněkud rozsvítit.

--

Článek Františka Hampla uveřejněný dne 26. července 1964 v Lidové demokracii (noviny - deník tehdejší Československé strany lidové) na straně 5 dole s maximální pečlivostí ručně opsal koncem 70. let a v listopadu 2008 do PC přepsal Ovi Ivoda
jitka 19.11.2008 09:35  6405
Goldie: jo, rochotská myslivna je tam, kde říkáš. Já jen, že vršku nad Lážovem se kdysi taky tak říkalo. A jestli se to pojmenování objevilo někdy někde v nějakých mapách, tak to mohlo dost lidí poplést. Jak tak koukám, myslím, že místo klasického maříkologického srazu bychom měli uspořádat spíš nějaké maříkologické sympozium či kolokvium.
anonym 19.11.2008 09:27  6403
Píše Tom2Pro Goldie 6401 - mě se zdá, že je to moc blízko Kytína, potom by ze samot chodili do kostela na nákup a já nevím pro co ješte raději do Kytína, ale to tady již bylo řečeno. Tipuji, že to mohlo být o něco blíže k Lážovu.
gormie 19.11.2008 09:19  6402
Za rybníky 225Za rybníky 225 jsem přidal do Google Maps.
Ty katastrální mapy vypadají pěkně, akorát se na tom webu nějak nevyznám, mají to dost nepřehledné ...
goldie 18.11.2008 23:18  6401
Loc: 49°51'8.262"N, 14°14'11.049"E

Pokud by samoty ležely v lokalitách A nebo B, pak by tohle mohla být Velká Louže. :-)
goldie 18.11.2008 23:04  6400
Rochotská myslivnaKdyž si zapnete fotomapu, tak je tam dokonce i ta myslivna vidět.
goldie 18.11.2008 22:58  6399
http://www.mapy.cz/#x=132566528@y=135153664@z=12@mm=TP

tohle je odkaz na dnešní turistickou mapu. Je tam dokonce i vyznačená ta Rochotská myslivna (paroží). Je tam taky, trošku jižněji, jedna myslivna v místě zvaném Skalka...ovšem není to ta SKALKA...ale jiná Skalka...aby to nebylo opět komplikované, že :-)

Hezky tam je ukázáno, že Rochota, Rochoty, Rochot jsou území spíše než obec, ale ta myslivna Rochota je tam jasná. Předpokládám, že to jsou ty Rochoty, o kterých se mluví v Kájovi.
goldie 18.11.2008 22:52  6398
P.S. Jitka
...ale na Skalce to není...
goldie 18.11.2008 22:51  6397
Zizalka : moc pěkný...ty se vyznáš :-)

Jitko: já teda vycházím jen z mapy...a každá je trochu jiná, záleží na tom, z které doby je...ale západně od Mníšku, na druhém konci toho lesa leží obec Rochoty, je tam taky zaznačená myslivna Rochoty...na jedné staré mapě je dokonce několik míst Rochoty, což mě zmátlo...více méně rozprostřené po celém tom západním lese.

[ 1089 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt