Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Tolik rozruchu
jen v Lopuchu

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub Kája Mařík [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Literatura) moderují muflonek, Anka.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 17:46

Pěkně vítám, to jsou k nám hosti. Tak se u nás posaďte, ať nám nevynesete spaní!


Řídících Márinka, I. díl, III. kapitola (Márinka u Šetlíků)

„Maminko, tak jsme chytli ježka. Véna ho nesl tetě, mají v černé kuchyni šváby,“ hlučně ohlašovala Márinka příčinu svého zpoždění.
Cíla myla nádobí, pan řídící už byl ve škole, paní řídící si brala žlutavou kongresovou zástěrku, vyšívanou květy kopretin.
„Maminko, ani se nehnul,“ trochu tišeji řekla Márinka.
„Hnul, nehnul,“ řekla paní řídící, „ale měl by se hýbat proutek na tvých zádech. Tohle je pořádek? V jednu se chodí k obědu? To bylo dnes naposled, Márinko! Oběd už ti asi vystydl. No, povídal tatínek, že už je nejvyšší čas, abys chodila do školy!“
Paní řídící jde do třídy, Cíla domývá nádobí a Márinka sedí nad talířem vychládající polévky a míchá. Pořád míchá.
„Jez, Márinko!“ pobízí ji Cíla.
„Já praženou nerada, Cílo. Je to samý škraloup.“
„No ovšem, když už dlouho stojí,“ podotýká Cíla.
„To asi měla teta Tonovic radost, když přinesl Véna ježka, viďte Cílo?“
„A to bych si nemyslila. Já bych spíš řekla, že paní berňová vyhodila Vénu i s ježkem.“
„Tak já už mám dost,“ hlásila Márinka odstrkujíc skoro plný talíř polévky. „Zaplať Pán Bůh! A to mám hlad!“
„No dám ti čočku,“ řekla Cíla.
„A za tu taky zaplať Pán Bůh! Helejte, Cílo, neříkala panímáma Šetlíkovic, abych tam přišla na slívy?“
„A říkala, to říkala.“
„Tak abych šla, Cílo, aby se panímáma neurazila.“
„Jen jdi, Márinko! A k večeři budeš mít, co’s nechala v poledne.“
Véna uháněl domů s ohromnou radostí. „Teti, nesu ježka na ty šváby v černé kuchyni!“ volal.
Paní berňová se zdvihla s lavičky: „A prach element, copak my máme u nás šváby? Hned se mi s tím někam kliď! A potom rovnou do školy! Neumíš-li přijít v poledne domů, nebudeš obědvat!“
Véna okouní u školy, zatím co Márinka už si pochutnává na slívách u Šetlíků. Cíla vidí Vénu s ježkem. „Véno, pojď sem! Teta tě vyhodila i s ježkem, viď? No, já to řekla hned. Ukaž, já ho zatím dám do komory! A heleď, tuhle je polévka, pospěš si! Márinka nejedla, a tuhle čočka. Honem, ať nedostaneš ve škole!“
Véna nedbá, že je polévka chladná. Chvatně ji dojídá a sní i talíř čočky. Skoro v běhu volá: „Tak zaplať Pán Bůh!“ a už otvírá dveře první třídy.
Pan řídící ptá se důrazně: „Copak, Véno, že tak pozdě?“
Véna se dívá panu řídícímu do očí a říká tiše: „Prosím, já dojídal po Márince polévku a talíř čočky. A toho ježka dala Cíla do komory.“ — — —

Ilustrační obrázek k anketě "Kde podle vás ležely literární samoty?"


Náš web o Kájovi: skolakkajamarik.cz Po stopách Káji Maříka (na Google Maps) Fotky z MaříConu 2008: Vinkler/Vlasta, Mirdule, Jitka, Ovi Ivoda Fotky z MaříConu 2007 

  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help
 Titulek, text příspěvku  
Opište pozpátku následující text bez prostředního znaku: djvwkag
[ 1089 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
zizalka 4.12.2008 10:25  6605
OviTo je zvláštní, před malou chvilinkou jsem šla z obchodu a při té cestě mi jen tak náhodou přišlo na mysl, že ta historka s blouděním byla vlastně prvoplánově mravoučná, takže by se s fakty v ní mělo zacházet nadmíru opatrně. A raději z ní nevyvozovat polohu samot.

Fakt nekecám! Napadlo mě toté, co jsem si teď po příchodu domů tady od tebe přečetla :)

P. S. té časové nesrovnalosti jsem si tam vůbec nevšimla.
ovi_ivoda 4.12.2008 10:16  6603
Lokalita a bloudění
Ahoj Mino,

řekl bych, že máš částečně pravdu, ale skutečně jenom částečně.
V prvních dvou kapitolách prvního dílu - Kájův první školní den a Kája utíká ze školy - ještě autorka představu o poloze literárních lážovských samot neměla. Napsala do časopisu povídku a absolutně netušila, kam se to vyvine. Povídka měla u čtenářů úspěch, a autorka tím povzbuzena začala psát čím dál víc, a její představy velmi rychle musely nabývat konzistentních forem.

A už o pár kapitol dále, např. z toho hromničkového příběhu s do sebe zapadajícími místopisnými údaji vyplývá, že samoty umístila do lokality AB - důkazy pro toto tvrzení zde byly v minulých týdnech podány. A existuje snad 10 nebo i více dalších velmi silných indicií až důkazů, kde ty literární samoty ležely.

---

Teď už pro všechny nás badatele:

Ono prostě není možné, když někdo mnoho let píše takové poměrně rozsáhlé dílo odehrávající se v jemu důvěrně velmi známém prostředí, v jeho rodišti, bydlišti a jeho blízkém okolí, aby neměl konkrétní představu, kde žijí, kde se nejčastěji pohybují, a kde prožívají svá dobrodružství a příběhy hlavní hrdinové.

To prostě nelze - pokud člověk zrovna není speciálně školený a maximálně motivovaný tajný agent dlouho a pečlivě cvičený v konspirativním způsobu chování a v zametání stop, tak prakticky není v lidských silách, abyste dlouhodobě a pokud možno konzistentně psali o tom, jak a kde se ty děti pohybovaly, kam a kudy chodily, a přitom by měly bydlet jednou tam, jindy onde a pak zase někde úplně jinde. Takové konspirativní chování s požadovanými konzistentními výstupy by bylo pro autorku extrémně vysilující, a přitom přece úplně zbytečné - jenom by si to sama sobě strašně ztěžovala a hlavně by tím programově dělala pro čtenáře ze svého díla zcela nevěrohodný blábol, kdy by ji v každé druhé kapitole nachytal pozorný čtenář na hruškách a takovýto "román" by odložil se slovy, že ten Háj musel být asi permanentně v lihu nebo je padlý na hlavu. Už i tak je tam několik nesrovnalostí a nedomyšleností, kterým se autorka nedokázala ubránit při svém často živelném psaní.

Ona samozřejmě nemohla napsat, že hajnovna ležela (vymýšlím si) např. 25 metrů napravo od třetího zákrutu cesty z Mníšku do Kytína, 230 metrů vzdušnou čarou od vrcholu Na Madlence. To samozřejmě nešlo - to by se každý místní čtenář nakrknul, co je to hloupost, že tam žádná hajnovna není. Ale stačilo vymyslet si (představit si), že samoty ležely v lokalitě AB (nebo dokonce ještě konkrétněji v A nebo v B) - tam je to docela vhodné až ideální místo, není to odnikud ani blízko ani daleko, je tam krásný les s množstvím průseků, není to tak vysoko, ani tak odlehlé a stále do kopce jako na Hřebenech, je tam blízko i do polí, vede tudy množství cest a teče i dost potůčků, je odtud půl hoďky na Malou sv. Horu i do Lážova, dá se odtud jít do Kytína, na Rochoty, na lážovské nádraží atd. atd.

A s touto představou se pak už dá lehce psát, vše do sebe dobře zapadá, a klidně si pak autorka může dovolit text prokládat místopisnými a časovými údaji, a vše pak víceméně souhlasí a nikdo proti tomu nemůže říct ani popel.

A že se kdysi dal (údajně) Vilda slyšet na dotaz štamgastů, kdeže vlastně ty samoty byly, že to (údajně) ani máma sama nevěděla a že to (údajně) pořád měnila?
Říká se sice - o mrtvých jenom dobré, ale když on ten Vilda se moc nepovedl, po otci nejspíš podědil ne moc dobrou povahu (viz jeho celý život), byl to myslím pěkný vychcánek (promiňte mi ten výraz) a dost lempl, a na studidích v Praze se poflakoval jenom díky tomu, že jeho matka do úmoru dřela a psala a vydržovala ho. A co asi tak měl říct těm štamgastům, když to sám nevěděl? O Káju se v té době ani nijak zvlášť nezajímal (zajímaly ho o to víc honoráře z nakladatelství) - nejednodušší bylo nějak to v žertu zamluvit.

Taky jsem si prošel různými etapami vývoje svého nahlížení na polohu samot, ale nedávno znovu obnovené důkladné bádání mě ujistilo, že jsme tu lokalitu poměrně velmi přesně dokázali určit. Pateticky bych řekl, že jsem o poloze literárních lážovských samot v lokalitě AB plně, bytostně přesvědčen.

---

A když dovolíte a omluvíte tento i na moje poměry velmi dlouhý příspěvek, vrátím se ještě k tomu zabloudění dětí a "druhé straně".

Já jsem tuto příhodu (a indicie v ní případně obsažené) sám pro sebe odložil jako nic nového k problematice polohy samot nepřinášející. Považoval jsem ji, a stále považuji, za jakousi výplň kapitoly, která spíše než věrohodné místopisné poselství obsahuje poselství mravně výchovné - jenom proto (a kvůli pár popsaným stranám) byla tato zcela banální příhoda napsána.
Je samozřejmě klidně možné, že ji autoka sepsala pod dojmem nějaké podobné události ze svého okolí nebo ze svého dětství - taková banalita, jako zabloudit v lese, se mohla stát jí samé nebo jejím spolužákům, nebo i žákům jejího otce, když už ona sama odrostla školním létům apod.

A teď ještě k té mravoučné příhodě a k tomu, jak to (bohužel už pokolikáté) autorka pěkně v rychlosti zešmodrchala. Jedná se o kapitolu XXIV. PO SVATBĚ (ve druhém dílu).

Nebudu všechno citovat - nechce se mi to opisovat. Pokud mi nevěříte, přečtete si to :-)

Ráno se Kája zapomněl pomodlit, a ejhle - po snídani se kopl do palce u nohy, až mu tekla krev. A řekl si, že to bylo kvůli té modlitbě a že s ním kvůli tomu nešel Anděl strážný. Takže se spolu s Láďou hned pomodlili a Kája si liboal, že už ani nekulhá.

A teď pozor - nastává úvod k tomu zabloudění, ke kterému ale došlo až za hodně dní po svatbě (a tedy třeba týden nebo i déle po té zapomenuté ranní modlitbě).

Dny běžely... a několik dní předtím, než si měla příbramská paní profesorová Černá přijet pro Ládu, děti zabloudily...
A když si to uvědomily, Kája rozumoval: "Vidíš, ráno jsi se nemodlil. Anděl strážný se hněvá, zabloudil jsi, to máš z toho."
A pointa na závěr, když vzácný pán s hajným ty ztracené děti našli a nikdo ty děti nehuboval, protože přešly bludný kořen a to je konec, poslední věta celé této mravoučné příhody o zabloudění dětí v lese zní:
Ale přece jen od těch dob Kája nikdy se nezapomněl hned po ránu pomodlit.

Čili, podle mne, tato příhoda (možná i dodatečně narychlo do kapitoly vložená - viz ta časová nesrovnalost s ranní modlitbou) je tam kvůli tomuto ponaučení.
Tedy nešlo tam ani tak o to samotné zabloudění a jeho podrobnosti (o nějaké věrohodné místopisné údaje či "údaje"), ale vlastně jenom o stafáž k tomu ponaučení (nazapomínat se ráno pomodlit).
mina 4.12.2008 01:06  6601
ahoj vsichni! wow, tolik vedecke prace a badani! Je to uzasne, ale ja stejne zustanu pri svem, ze sama autorka (alespon ze zacatku) nevedela. pripoustim, ze to je dane tim, ze spis nechci vedet, lazov je pro me imaginarni dokonale misto vytvorene podle autorky v me predstave. ze stejneho duvodu bych nechtela vedet jak ty deti vypadaly. ale to nic nemeni na tom, ze obdivuji vase zaniceni pro vec a rada si vzdy prectu vase nove argument! a kdo vi, treba prijde doba, kdy i ja se necham presvedcit :)
zizalka 3.12.2008 20:29  6600
OviTeprve včera jsem si uvědomila, co to máš na své nové ikonce, a v první chvíli jsem se úplně lekla :)
Já jsem si původně myslela, že je to obálka nějaké knihy, nebo něco takového :) Většinou ty ikonky vnímám jen tak okrajově, periferním viděním. Ale kdysi se mi zdálo o Jitce, to jsem ji ještě neznala naživo, tak měla ve snu tu hlavu kocoura ze Shreka, co má v ikonce :)
ovi_ivoda 3.12.2008 20:02  6599
Ahojte, souhlasím s tím - dívám se do 2. dílu, a tou "druhou stranou" byl v textu skutečně myšlen jiný úsek lesa nebo zbytek revíru, a nebyl "druhou stranou" pouze pro malé děti, ale říkali mu tak i dospělí.
Ale to nic nemění na tom, že šlo o místa nebo celou oblast, kam lidé ze samot normálně běžně nechodili; neměli moc důvod. A asi i proto, že to bylo na opačnou stranu, kam normálně chodili.
Když se lidé někde běžně pohybuji tam, kde žijí, a někde to "jejich území" končí a začíná zase něco jiného (nebo území někoho jiného), a možná jsou i ta dvě území něčím výraznějším vzájemně oddělena (potok, silnice, cesta...), pak je označení "druhá strana" asi nabíledni.

A ostatně, jak tady už připomněla Nell, literární Kája byl dost velký popleta.
A jeho stvořitelka asi věděla, po kom :-)
goldie 3.12.2008 19:54  6598
přesně tak. Občas je to frustrující, protože je spousta věcí v textu, které by na první pohled napovídaly tomu či onomu, ale když se nad tím člověk zamyslí, tak spoustu věcí nemůže brát "vážně" a dávat je hned do logických souvislostí, protože bohužel nějaká logičnost v textu sem tam chybí.
zizalka 3.12.2008 19:49  6597
GoldieAno, to je přesné, musíme si dávat pozor na uvažování v souvislostech. Už jsem to psala na konci v 6589: sice se mi moc líbila úvaha Oviho z druhé půlky 6578, ale bohužel, při tomhle typu úvah už se pouštíme na dost tenký led, vzhledem k tomu, že Školák Kája Mařík není v tomhle směru vůbec propracovaný :(
goldie 3.12.2008 19:43  6596
zizalkaS tou druhou stranou jsem to myslela přesně, jak říkáš. Podle mě se jedná o všeobecný název nějakého úseku lesa. Proč se tomu říká druhá strana se můžeme jen dohadovat, jestli to bylo na druhé straně za nějakou křižovatkou, za silnicí, za nějakým významným lesním průsekem, nebo něčím jiným...

Co se týče bloudění dětí a souvislosti s výletem na Dobříš, hlavně jsem tím chtěla poukázat na to, že bysme se neměli příliš zaobírat tím, co je a není možné pro sedmileté děti...jinými slovy, autorka podle mě sama občas na věk svých postav zapomněla a tak se děti někdy chovají jako šestileté, jindy jako devítileté...takže usuzovat nepřímo na polohu samot z toho, co děti dělají nebo nedělají je podle mého názoru trochu ošemetné.
zizalka 3.12.2008 19:43  6595
gabikoŽe to bude po Vánocích zpracované na webu, to je zatím jen zbožné přání :D
zizalka 3.12.2008 19:39  6594
gabikoJestli chceš hlasovat, tak klikni na slovo Anketa, které je v tmavě zeleném pruhu mezi záhlavím klubu a oknem, do kterého se píšou příspěvky. Dostaneš se na aktuální anketu a taky k ostatním, co tu máme vypsané.

K té druhé straně: nevím přesně, jak myslíš ten dotaz, jestli si myslím, "že ta věta pana lesního ukazuje směr." Goldie poukázala na to, že autorka sama říká, že v těch místech se říkalo "na druhé straně" (A já dodávám: autorka to dává do uvozovek! Podívej se do mého příspěvku 6589, tam jsem to zkopírovala.). Já s Goldie souhlasím. V Kájovi je to dvakrát v uvozovkách, takže to jasně vypadá jako ustálené slovní spojení, kterým se označovala jedna část lážovského revíru.
zizalka 3.12.2008 19:27  6591
Hm, teď to asi vypadá, jako že souhlasím s každým, jak se mi to právě hodí :(
Napřed s Ovim, a pak zase s Goldie. Ale já jsem si toho, nač upozorňuje Goldie v jeho příspěvku 6578 nevšimla.
gabika 3.12.2008 19:25  6590
Zdravím badatele samot, dlouho jsem tady nebyla a skutečně jste pokročili. Jsem ráda, že to bude po vánocích zpracované na stránce, i ten poslech Káji v podání Jiřiny Bohdalové, ten jsem ani neotevřela, nedalo se mi to.

Žížalko
nemyslíš, že ta věta pana lesního ukazuje směr? Když jsem to četla prostě jsem si představila, že se otočili a šli na druhou stranu (i když jsem tam nikdy nebyla). tady - to děti i když Kája byl jenom prvňáček ale znal, o tom že znal les a každý strom bylo psáno když byl skoušen u tabule.... nevím přesně kde se to píše. A tak si myslím, že Kája skutečně zašel na "druhou stranu..."
Ale přeji hodně sil do sbírání argumentů a protiargumentů...

Prosím a hlasování je aktuální? Kde ho najdu?
zizalka 3.12.2008 19:01  6589
Goldie, Ovi to slovní spojení "druhá strana", myslím, zbytečně jaksi interpretuje a přikládá mu trochu posunutý význam. V textu se skutečně píše, tak jak uvádíš ty, že se tam tak říkalo:

...vyšly děti na „druhou stranu“, jak se zkrátka říkalo, kde se dělila cesta v mnoho směrů...
Sešli se (muži) u mezníku, za nímž rozbíhaly se cesty několikerým směrem „na druhou stranu“.
„Tady“, mávl pan lesní znepokojeně vpravo, „nejsou. Musíme na druhou stranu.“


K té cestě do Dobříše: ta s tím blouděním přece vůbec nesouvisí. Do Dobříše se šlo po císařské silnici. A ne lesními cestami. Mohli zabloudit až přímo ve městečku, ale tam byl (dle textu knihy) Kája už kolikrát. To je sice dost diskutabilní (když necelý rok předtím neznal pořádně ani Lážov, přesněji měl znát z Lážova jen kostel a krámek tety pekařky, jak se píše v první kapitole prvního dílu), ale s tím blouděním v lese to (IMHO) souvislost nemá. Snad je takovou, a v tom s tebou souhlasím, že je ošemetné uvažovat v širších souvislostech (např. k tomu bloudění Ovi uváděl Zdeninu nedávnou nemoc a to jaká byla před "otužováním" a taky věk dětí), když autorka v nich také neuvažovala.
goldie 3.12.2008 18:06  6587
Souhlasím, že příběh s blouděním dětí v lese opravdu přímo nepodporuje žádnou z variant. Ale Ovi, sice říkáš, že se děti ztratí "na druhé straně" podle jejich mínění, ale přece i pan lesní tomu říká "druhá strana", tudíž pravděpodobně všeobecný lesácký název, což by už více poukazovalo na silnici, raději než na opačný směr než na jaký byly děti zvyklé. Ale nezapoměňme, že o pár týdnů, snad i dnů později, už Kája bez problémů vede (tou druhou stranou) děti po císařské silnici až do Dobříše...
zizalka 3.12.2008 16:19  6586
Tak císařské silnice normované byly, šířku měly 4 sáhy = 7,6 m, později víc.

[ 1089 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt