Ha, tak jsem to našla v cache (bo jak se to píše)Kája Mařík věčně milovaný
24. července 2010
Blíží se 25. červenec a maříkologové si už zas chystají
květinu. Kam s ní? Do Mníšku pod Brdy ke hrobu, do kterého byla v roce 1934
uložena Marie Wagnerová, AUTORKA NESMRTELNÉHO KÁJI z hájovny.
Pravda, na titulech jejích knížek stojí F. Háj, případně Felix Háj, ale to si
jen Marie Wagnerová přisvojila mužský pseudonym. Inspiraci k němu zřejmě našla u
Anny Lauermannové-Mikschové, která do dějin literatury vstoupila jako Felix
Téver. Snad to byla Mariina vzpomínka na čas, kdy studovala v Praze, kde zapadla
do vlasteneckého a uměleckého světa a zřejmě chovala jiné představy o svém
životě, než jak se jí vyvedl.
Narodila se v květnu 1887 v Mníšku pod Brdy, kam se po rozvodu vrátila i s
malým synkem Vilémem. A nikdy už tohle město neopustila. Účastnila se kulturního
života, hrála ochotnické divadlo, vedla chrámový zpěv, v kostele hrála na
varhany, publikovala krátké povídky a články. Zhruba od poloviny 20. let řídila
domácnost místnímu faráři Rausovi, který ji velmi podporoval v jejích
literárních pokusech.
Když v roce 1926 vyšel v Brně první díl Káji Maříka, těžko mohla tušit, co to
rozpoutá. Během následujících let dopsala dalších šest dílů, v nichž svého
hrdinu dovedla až do dospělosti, ale ani to nestačilo. V nových a nových
přídavcích se musela vracet k jeho dětství, protože tak si to čtenáři žádali.
Ačkoli vydala řadu jiných dětských knížek včetně pohádek, Káju Maříka nic
nepřekonalo.
Za éry socialismu byl sice pro svůj silně katolický tón nepřijatelný, ale
hned počátkem 90. let se vrátil a ukázalo se, že lidé na něj nezapomněli. Dodnes
má svoje fankluby, webové stránky, maříkologové bádají v životě jeho autorky,
původní díly se vracejí v reedicích a okamžitě mizí z pultů, citace z něj kolují
podobně jako hlášky ze Švejka. Komu z nás nepadá dobré jídlo „až do ledvin“?
Marně si literární vědci, kteří vyprávění o klukovi z brdských lesů řadí až k
sentimentálnímu kýči, lámou hlavu, čím to. Před časem gymnazistka Kateřina
zpovídala pro školní práci svého otce Miloše Zemana, a to právě na téma Kája
Mařík. Velký ironik překvapivě připustil, že si kdysi dokonce na inzerát koupil
historické první vydání, všech sedm dílů.
A na vysvětlenou dodal: „Jako návod pro život v dosti krutém světě je
samozřejmě Kája Mařík poněkud naivní, ale jako oslava dětství v krásné přírodě
brdských lesů je pro mě okouzlující i dnes... V dětství jsem tuto knihu četl
několikrát a v dospělosti, v době, kdy jsem ještě musel pracovat, jsem ji četl
skoro každý rok o dovolených, abych se uklidnil.“
Literární historik Vladimír Nezkusil sice na počátku 90. let, kdy Kája Mařík
slavil velký comeback, podrobil knihu dost nekompromisní kritice, ale nakonec
připojil vzpomínku na svoje pocity dětského čtenáře: „Po tolika letech už si
netroufám rekonstruovat, jak jsem tehdy vnímal příhody onoho chlapce s očima
jako saze, později vzorného milence, manžela a otce rodiny, a jeho spolehlivé
družky. Jen jedno mohu potvrdit naprosto bezpečně. A sice, že kdysi mě cosi
neodbytně pudilo k tomu, abych si v Kájovi Maříkovi četl znovu a znovu...“
Probůh, co byly rozpíčky?
Rozpíčky pekla paní hajná a podle Káji byly tak dobré, že padaly rovnou do
ledvin.
Otázka, o co šlo, zaměstnává čtenáře už pár desítek let.
Soudilo se na vdolky, buchty, lívance... Znalci se nakonec shodli na jakýchsi
šátečcích, koneckonců, recepty zaručeně sestavené podle náznaků ů v knize se
objevují i na internetu. - Debatuje se, jestli byly plněné švestkovými povidly,
nebo mazané medem, jestli paní ní hajná volila bramborové těsto, to, nebo pracně
hnětla kynuté. „Kája, myslím, lítával pro droždí dost často,“ píše znalecky
jedna na z účastnic internetové diskuse. Odkud brala Marie Wagnerová vá
inspiraci a kdo jí byl předobrazem raoŽe pro postavy, je pro maříkology rovněž
vzrušující téma. Že se za spisovatelčiným Lážovem skrývá Mníšek pod Brdy, o tom
mm není pochyby. Sama připustila, la, že v Kájovi je tak trochu její syn a
trochu její kamarád z dětství, se kterým v brdských lesích prožívala podobná
dobrodružství jako její malí hrdinové. Maříkologové prokázali, že v Mníšku
skutečně žili Brabencovi, Virtovi i Maralíkovi a že se pan obchodník Šulc
jmenoval Lukeš. Naopak o tom, jestli vzorem em pro domov hrdinky Zdeny Rédlové
byla skalecká lesovna ovse pana lesního Rygala, se hodně diskutuje. Skalka nad
ad Mníškem totiž není samota, oba a jak známo, lesovna, ba i hájovna na samotě
ležely.
V Mníšku pod Brdy se prostě na Káju Maříka nedá nenarazit. Má tu svoji ulici,
á, svoji sošku, svoji hospodu u (ačkoli byl příkladný abstinent), - do svých
zastavení ho zahrnula i naučná stezka běžící zdejším krajem.
Kdo ví, jak na to z nebe hledí paní, pohřbená v rohu zdejšího hřbitova.
Její dílo ji překonalo natolik, že na leštěném náhrobku stojí na čelném místě
Felix Háj a teprve pod ním skromnější: Marie Wagnerová rozená Černá.
AUTORKA BESTSELLERU
Na faře psala i na útržky novin, na úmrtní oznámení. Ačkoliv vytvořila
bestseller, jméno Marie Wagnerové nepatří k nejznámějším. Pod Kájou Maříkem je
totiž podepsaná jako Felix Háj.
Rozpíčky hajné Maříkové
Patrně nejspolehlivější recept sestavila do knihy Kája Mařík, skutečnost,
nebo legenda? Marie Šlapetová: „Zaděláme tužší těsto z 35 dkg hladké mouky, 10
dkg tuku, 1 žloutku, s troškou soli a kváskem z 8 lžic mléka, 2 kostek cukru a 2
dkg droždí. Těsto dobře vypracujeme a vyválíme z něj osm kulatých placek, pokud
možno stejných. Na polovinu z nich natřeme povidla vylepšená trochou skořice a
vanilkového cukru, okraje potřeme bílkem - to proto, aby se nám ty zbylé placky
dobře přilepily na ty naplněné. Okraje pevně přitiskneme, aby se nám rozpíčky
při pečení neotevřely. Necháme chvíli kynout, povrch potřeme vejcem a pečeme do
červena, během pečení žár zmírníme. Chutnají báječně, jsou levné - vždyť je
pekla maminka hajná - a křupají jako oříšky.“
Kája Mařík má i svoje webové stránky. Najdete je na adrese: www.skolakkajamarik.cz.
Autor:
MARIE HOMOLOVÁ |