Ale dobrá, vysvětlím jak jsem myslel svůj výrok: Víra ve vědu je contradictio in adiecto.
Ve vědu ze z principu nedá věřit, pak totiž přestane být vědou a začne být náboženským dogmatem. Věda je z principu něco, co je založeno na neustálém zpochybňování a prokazování - konstruktivní skepse. Na tom metodologicky stojí, je tím i definovaná. Jakmile je zpochybňování zapovězeno (=víra), přestane to být věda, protože přestane používat nástroje metodologie vědy a začne používat nástroje náboženských dogmat - naučit se opakovat autority a ty nezpochybňovat, protože ty jsou neomylné.
Samozřejmě i věda stojí na nějakých dogmatických základech, které zpochybnit nelze - např. víra, že funguje logika nebo víra, že metodologie vědy je správná cesta k poznání světa - zpochybnění těchto dogmat by bylo negací vědy jako takové a nihilistická skepse. Nevybavuji si, že by cokoli jiného bylo potřeba dogmaticky ukotvit, ale mohl jsem něco opomenout.
No a pak je tu ta banalita, že i vědec může být věřící člověk, protože vědecky neumíme spoustu věcí vysvětlit (a některé jevy pravděpodobně ani vědecky vysvětlit z principu nelze), takže je zde prostor pro nevědecké chápání světa a tam nastupuje víra.
No a stran tvého komentáře - tak spousta jevů, které byli dříve předmětem víry, ty věda vysvětlila a víru tím vytěsnila. Z tohoto principu je víra předchůdcem vědeckého poznání, ale je s ním v tomto případě v rozporu. Kam dostaneme vědu, tam vymýtíme víru. |
Registrace nového uživatele 
