Jakýkoli problém ne, jenom ty, u nichž to tak funguje. Když se rozhoduju, zda přejít přes silnici nebo nikoli, řeším to s pomocí semaforů, odhadu vzdálenosti a rychlosti přijíždějících vozidel atd. Když se bavíme o mutacích, náhoda je na místě. To není black box, ale jeden z mechanismů fungování světa. Já chápu, že je pro některé lidi obtížné se s tím vyrovnat, ale holt to tak je. Ono taky chvíli trvalo, než se fyzikové psychicky vyrovnali se zjištěním, že svět je na kvantový úrovni nespojitej. A o roky zpátky s tím, že když se opíráme o stůl, opíráme se převážně o prázdnej prostor. Anebo s tím, že náma každou sekundu prolítávaj miliardy částic, aniž by s námi jakkoli interagovaly... svět je divný místo. Krásný, ale divný. Ale to neznamená, že musíme každou díru - ať už prázdnotu mezi atomovými jádry uvnitř stolu, skulinku v nespojitém předivu časoprostoru, nebo mezeru v našem chápání - zaplnit Bohem. Dřív jsme se o to snažili, ale God of Gaps se stále smršťoval a smršťoval a dneska už z něj mnoho nezbylo. Snažit se jej pořád mermomocí držet v posledních pár skulinkách typu "kdo cvrnká do mutací, když ne náhoda" je, jak nás učí historie, bláhové. A zbytečné. |