diavia [20609]: To není našeptávání Desatera, to je zcela přirozené našeptávání naší evoluční minulosti - evoluce stvořila naši morálku, nikoli desatero (všimni si, že v přírodě se taky zvířata v rámci jednoho druhu vraždí jen výjimečně a v zásadě pouze pokud taková vražda (například infanticida) pomáhá v dalším množení danému jedinci (jeho genům). Společnost, v níž se jedinci, byť spolu nesouhlasí, navzájem zabíjejí, v přirozeném výběru na úrovni skupin neobstojí. Společnosti, které to dělaly, už tu nejsou - zůstaly jen ty, které se tvrdě vymezují maximálně tak proti jiným skupinám, ale ani zde není zabíjení ve velkém evolučně zcela na místě. Zabíjet věřící by nebylo vědecké, ale naprosto hloupé, iracionální a sebevražedné - tedy naprosto náboženské. Proto ten rozdíl v činech mezi náboženskými a nenáboženskými fundies.
Teď srovnej vývoj lidstva s vědou a bez. Dřív? Hladomory, morové rány, chudoba. Dnešní civilizovná část světa: mílové kroky vpřed, "epidemie" znamená pár desítek mrtvých, hladomor ve velkém propukne akorát když nějakej zmrd nahradí vědu politikou (Lysenko), DDT, to obrovské proklínané svinstvo na chvíli prakticky zdecimovalo malárii v Africe, takže možná pár lidem poškodilo zdraví, ale mnoha jiným zachránilo život (teď jsou Anophelesové zase v plné síle) - doufejme, že příští obrana nebude mít tak vážné side-effecty, ale furt bych řekla, že i DDT bylo svým způsobem pokrok. To je jako když po první transplantaci srdce pacient zemřel. Blbý. Ale rozhodně krok správným směrem. Až někdy, pokud vůbec, unikne z laboratoří zmanipulovaná breberka, velmi silně pochybuju, že to bude horší, než občasné záblesky Eboly v Africe. Taky blbý, přežijem. Ještě pár desítek let zpátky jsme taky měli množství atomových zbraní s potenciálem zapálit atmosféru a zlikvidovat celej život. Přežili jsme, už nemáme. V současnosti se bojím mnohem víc toho, že se věda bude neúměrně omezovat - jak v činnosti (už dnes je množství různých byrokratických rádoby ochranných pravidel skoro neúnosné a pro řádné fungování výzkumu velmi komplikující), tak v aplikaci (zejména proto, že jsou lidem neustále vymýjeny mozky kravinama typu "GMO je škodlivé", "vakcíny způsobují autismus", "homeopatie je nejlepší lék"...) - a tohle je ten největší problém, protože až na nás vykoukne nějaká zcela přirozená nemanipulovaná breberka typu vzduchem přenosný eboly (nic nemožného - existuje vzduchem přenosná verze nitkovýho viru smrtelná pro opice; pár lehčích mutací, a jsme tam), věda bude natolik omezená, že ji nestihne zastavit. Namnožení vysoce smrtící nákazy na přemnoženém druhu je jeden z mechanismů vymírání starých přemnožených druhů. Lidstvo je starej evolučně zamrzlej přemnoženej druh.
ale prdlajs. To "já" je elektřina v tom mozku, běhající v dobře sestavené síti. Když ten mozek odstřihneš, odstřihneš i "já" - konec, šlus. Žádná samostatně existující duše, žádnej šém, nic takového neexistuje. Stačí sestrojit síť, která se bude sama učit a vyvíjet do potřebné složitosti, a dát jí zdroj energie. To je vše.
diavia [20610]: ale jo, jistěže jsme řízený "feelingem" - kterej nám byl evolučně naprogramován jako výhodnej. V tom je ten vtip. Dokonce i když si myslíš, že pomáháš nezištně, pomáháš ve skutečnosti proto, že miliony tvých předků pomáhaly - a přežily. Bylo to výhodný. V pozadí je jmenované - teorie her, reciproční altruismus. Jenomže už o tom nepřemejšlíme rozumem, nezastavíme se nad kolíbkou s vlastním dítětem, abychom se zamysleli, zda je pro naše geny evolučně výhodné mu dát najíst, věnovat mu část svých zdrojů, vychovat z něj co nejzdatnějšího člověka. Děláme to automaticky, svýho řvoucího parchanta samozřejmě milujeme (dokonce i když nám většina cizích řvoucích parchantů leze na nervy - a na druhou stranu nejspíš i ty bychom zachránili před přijíždějícím autem, je to konckonců náš druh, naše geny), naše instinkty jsou jasný - protože pokud to podobně neprožívali naši předci, už tady nejsme. Z čeho je vidět, že je i tento "feeling" naprosto racionální a řízenej našimi geny:
- s rodičema máme část společných genů, stejně jako se svými dětmi. Taky se o ně docela často staráme i v jejich stáří. Ale míň často, než o děti - proč? Tento "feeling" není evolučně tak důležitej: oni už se znova nerozmnožej, naše geny dál nepředají.
- předčasně narozený dítě: vyhublý, krabatý. Jeho máma obvykle nepociťuje mateřskej cit. Ten je vyprovokovanej až boubelatým pořízkem. Krásně se dá vyvolat tím, že předčasně narozený dítě narveš do bachratejch naducanejch oblečků, pěkně kulaťoučký čepičky. Pak mateřskej pud procitne. Proč to tak funguje? No před dobou neonatální intenzivní péče nemělo předčasně narozený dítě šanci na přežití - investovat do něj další zdroje a emoce byl nesmyl, lepší bylo jej zahodit a zkusit co nejdříve znova otěhotnět. Zbytečný emoce by byly na překážku, a tak se v daných situacích téměř neobjevují. Z dnešního hlediska je to blbý - jak pro dítě, tak pro matku, které často psychicky na dně z toho, že její dítě je sice zachráněný, ale ona k němu vůbec nic necítí, nechápe proč, obviňuje sama sebe z toho, že je blbou matkou - a přitom je z evolučního hlediska dokonale přizpůsobená době ještě před nějakými sto lety. Civilizace předběhla feeling. A tak pleteme kulatý čepičky... |