Jelena 20750Aplikovanej výzkum beru, pokud jde skutečně o výzkum směrem k pokroku - vymyslet, jak něco dělat nově a lépe, ne jak podvést zákazníka. Člověka, kterej přemejšlí, jak uplácat párek z mouky, fakt za vědce nepovažuju a imho se za něj nemůže považovat ani on sám.
To ale furt nemá nic společnýho s vědou. A že jsou lidi blbí a nechaj si namluvit, že ta mouka chutná jako párek, to je část problému - uč je racionálnímu uvažování, a třeba jim potom dojde, že je lepší koupit deset deka kvalitní šunky než kilo šunkovýho salámu ze soji...
Jojo, každá dokonale vyspělá technologie je neroreznatelná od magie - jenomže vona to magie není, a ani ten kvantovej chaos není totéž, co skřítci a bludičky. Tohle se nedá posuzovat schopnostmi našeho mozku (co ještě pochopit dokážeme a co nikoli), ale právě vědeckými postupy. Ty nám řeknou, jestli je věc "přirozená" nebo "nadpřirozená" - s tím, že tu nadpřirozenou ještě nikdy nepotkaly.
Volne navazi na vyse uvedene.
Mam-li jednoho vyzkumnika hledajiciho, jakou cestou zastavit napr. rakovinne bujeni a druheho vyzkumnika hledajiciho jakou cestou udelat parek z mouky, dostanu se k otazce, zdali toto kazde konani je smysluplne, zdali a jakou prinasi hodnotu, resp. zdali je spravne. Polozim si otazku: tak, jak existuje napr. gravitace jako neoblomny zakon jemuz se podrobuje vse hmotne, neexistuje nejaka analogie fyzikalniho zakona v oblasti moralky, mravu, kteryzto zakon ci pusobeni by zcela jednoznacne urcoval, co dobre je a co nikoli? Neni pak treba Desatero zhustenym a co nejjednoduseji vyjadrenym navodem pochopitelnym i velmi prostemu cloveku, jak nebyt v "protivenstvi" vuci takovemu zakonu?
K bludickam, vilam a skritkum: tak my dnes stale nevime, jak funguje nas mozek, vlastne ani nevime, zdali mozek je mozkem poznatelny. O pocatku naseho sveta mame ruzne hypotezy, v nasem vesmiru dohledavame chybejici hmotu, s dalsimi objevy razante prehodnocujeme stavajici vedeni. Mozna lze rici, ze bludicce, vile a skritkovi neudelame biopsii a nerozkodujeme jejich DNA, ale osobne temto bytostem ponechavam dvere otevrene: nevime skorem nic o tom hrubem, tedy hmotnem svete a kdo vi, co vse je tedy za "nasimi obzory". |