pointou podobenství bylo, že nejdůležitější je Měsíc. Prst je jen prostředek, jak na něj ukázat. Na Měsíc se dá ukázat čímkoliv jiným. Mohu na něj třeba namířit svůj penis. Ale v takovém případě opět nebudeš sledovat směr a zajímat se o Měsíc, ale budeš řešit můj penis. Kupříkladu, zda je slušné vytahovat jej na veřejnosti. Když na Měsíc ukážu plechovou cedulí, začneš porovnávat jednotlivé cedule podle toho, která dříve zkoroduje, nebo která je více ferromagnetická. Prostě tohle umí řešit tzv. racionální mysl. Vyignoruje podstatu a pointu a řeší kokotiny, korektně řečeno podružné věci. Je jimi zhypnotizována.
Je typické, že ve tvém příspěvku jsi Měsíc zcela pominul, ale hádáš se o prsty, komu připadnou jako černej petr. Náboženství je prst mířící na Měsíc náboženství je tedy ZPŮSOB JAK UKÁZAT NA MĚSÍC. Pokud Měsíc není přítomen, pak prst šťourající se v nose již není náboženstvím. Protože původní záměr a smysl byl opuštěn.
99 procent věřících je na tom stejně, jako ty. Zapoměli a vlastně ani netuší, že jejich náboženství je prostředek, jak nahlédnout kamsi dál. Ustrnuli a zfamfrněli oním prstem. Ten prst, který původně kamsi ukazoval, postavili na piedestal, jako modlu. A kdyby jim kdokoli chtěl na posvátný prst šáhnout, zabijí ho. Původní prostředek zaměnili za konečný cíl. A vymysleli teologii - tedy vědu, nauku o prstu. Vždyť prst lze pitvat donekonečna, prohlížet si jej až na subatomární úroveň i mnohem dál.
Pokud náboženství již neukazuje na Měsíc, pak již náboženstvím NENÍ. Ze zvyku a z vlastní neznalosti samo sebe za náboženství označuje a protistrana se zpravidla nechá oblbnout a tak degradaci náboženství považuje za náboženství. Výsledek pak je jen ten, že si o náboženství udělá zcestné a chybné závěry. Ať už se náboženského života účastní a nebo se naopak vůči němu vyhraní.
Významnou potřebou jsou jistoty naplňované mocným Bohem, který všemu dává smysl. Ano, řada lidí to má takhle. Jenže racionální mysl má jeden nešvar. Z omezeného a především NEúplného množství dat inklinuje k definitivním závěrům. Jak našlapeš smysl do víry a mytologie Vikingů, kdy jejich mocní Bohové společně s vybranými lidskými hrdiny svedou konečnou bitvu s Nicotou a je předpovězeno, že PROHRAJÍ? jaký smysl a jaké jistoty v tom jsou obsaženy? Jak do toho nacpeš budhismus? Jak upanišady, kde je řečeno, že o Bohu (brahma) nelze nic říct? Že je-li vysloveno Brahma, už to není brahma? Kde máš ty svý racionální jistoty?
Věřím, protože je to iracionální. Tohle je další velká potřeba lidí. potřeba vyjádřit svoji iracionalitu. Není to jenom o jistotách, strachu a duchovním přizdisráčství. Není to jen o pudovém útěku před vlastní smrtelností a nutkavé potřebě projektovat smysl tam, kde původně ani není. Je to taky o tvořivosti, duchovních výzvách, o bádání ve vlastním nitru. O velkém dobrodružství. Je to také o nalezení jednoty a celistvosti s vesmírem. S vlastním bytím. Malé dítě v náruči matky není jenom proto, že to dává jemu či nestrannému pozorovateli nějaký smysl.
Jen v málo jazycích, náboženství má slovo Bůh obsažene v sobě. V angličtině SPIRITUALITY prostě slovo GOD uvnitř nemá. My jsme tak trochu hrdí, jak výstižný pojem náš jazyk nabízí, ale druhou stranou mince je, že naivně a zcestně automaticky předpokládáme, že náboženství je pevně spjato s naší zaběhanou představou Boha. A opět děláme pak o náboženství zcestné předpoklady a závěry a la žabák ve studni, ktery vše, včetně protuberancí na slunci, poměřuje jen v rámci vlastních prožitků a pojmů z jeho omezeného životního prostoru ve studni....
|
Registrace nového uživatele 
