I když... mně když zemřel (ve třiceti...) kamarád na rakovinu... taky bych mu rád stál čestnou stráž.
Jemu ano.
Za naši bandu... milerád.
Nakonec to dopadlo tak, že jsem tam ještě s jednou kamarádkou a tím jejím jel tak nějak jako "vyslanec" za nás za všechny.
Inu, byli jsme banda lidí z celý republiky, ČL, Teplice, Praha, České Budějovice, Brno, Ostrava a ostatní Morava a ještě jsem na něco určitě zapomněl.
No a Standa byl takovej pták, že si i z tý rakoviny dělal (_o_)... farář na pohřbu (Standa byl věříci, takže v kostele) říkal mj. to, že Standa mu tak nějak "pomáhal s dětma" a jednou se prej nějaké dítko Standy zeptalo "Stando, ty kouříš?" a on "Ne, nekouřím, já už rakovinu mám".
No a děti prej přilitly za farářem celý vyplesklý "otče, otče... on si z toho ještě dělá srandu!".
Ale přesně tohle byl Standa, pro nás Krispos, popřípadě Kryšpín.
Dělat si srandu i z toho, co sranda není... to byl přesně on.
Requiescat in pace, Krispe. |