Dr. jur. Jan Bedřich Kittl, též uváděn jako Johann Friedrich Kittl, křtěn Jan Bernard Fridrich Kittl (podepisoval se většinou J. F. Kittl) (8. května 1806 Orlík nad Vltavou — 20. července 1868 Lešno) byl český skladatel, významná osobnost pražského kulturního života ve 40.–60. letech 19. století a druhý ředitel Pražské konzervatoře (1843–1865). Z jeho díla měla největší úspěch opera Bianca a Giuseppe aneb Francouzové před Nizzou (1848).
Kittl byl vychován německy, byť v českém prostředí, a v osobním styku preferoval němčinu. Od doby studií však udržoval kontakty s českými vlastenci, s nimiž se seznámil zejména v okruhu Václava Jana Tomáška. Na Pražské konzervatoři zavedl vedle němčiny výuku v češtině, aby česky mluvící studenti nebyli znevýhodněni.
Symfonie č. 2 Es dur - Lovecká, op. 9 (1838) (a je to i s krátkým úvodem)
Aquarelles op. 41
Stammbuchblätter
Die Abfahrt des Corsaren, Con moto e passione, Op. 15
Lída Nopová (* 9. května 1947 v Domažlicích) je česká zpěvačka, klávesistka, hudební pedagožka, hudební skladatelka a aranžérka.
Lída Nopová, Linda Finková - Šťastné tóny v nás
Hádej, čí máš ruce na očích
Lída Nopová, Linda Finková - Pár tvých lží /jen mi schází/
Linda Finková & Pavel Noha - Vzlétá závoj z tváře (1986)
Bezinky (Helena Viktorinová, Lída Nopová & Helena Heřmanová) - Poštovní schránka (1976)
Světýlka lásky autor hudby: Ludmila Nopová
Jiří Korn - Pasažér (1984) Hudba: Jiří Korn + Lída Nopová
Hana Zagorová - Hej (1985)
Stanislav Hložek & Petr Kotvald - Průšvih (1984)
Hana Zagorová & Karel Gott - Co já vím
Alberik Mazák, také Alberich (Albericus) Mazak nebo Mazacz (1609 Ratiboř – 9. května 1661 Vídeň), byl český římskokatolický kněz žijící v Rakousku, cisterciák a hudební skladatel.
V roce 1630 vstoupil do cisterciáckého kláštera Heiligenkreuz u Vídně. O rok později složil řeholní sliby a v roce 1633 byl vysvěcen na kněze. V klášteře vyučoval, hrál na varhany a řídil chrámový sbor. V letech 1639–1640 byl sekretářem opata. Ačkoliv žil v ústraní, jeho skladby pronikly daleko za hranice kláštera. V roce 1639 navštívil klášter císař Ferdinand III. Habsburský, který byl sám dobrým hudebníkem. Hlavním důvodem jeho návštěvy bylo patrně setkání se skladatelem. Mazák mu věnoval tři své skladby (Ave Maria, žalm 19 Exaudiat te Dominus a žalm 141 Voce mea ad Dominum clamavi). Skladatel obdržel odměnu 20 zlatých a císařská kapela dostala pokyn k jejich uvádění.
V roce 1654 se ze zdravotních důvodů vzdal kantorské funkce. Zemřel v roce 1661 po operaci močových kamenů. Je pohřben na cisterciáckém hřbitově ve Vídni.
Přestože žil zcela odloučen od světa, přinášel svými skladbami do Rakouska nové hudební podněty z Itálie. Doposud se v cisterciáckých klášterech provozoval výhradně jednohlasý chorál. Vokální polyfonie se začala objevovat ke konci 16. století, ale přísné vedení řádu takovéto výstřelky kritizovalo. Vícehlasý zpěv s doprovodem hudebních nástrojů a varhan byl proto v té době téměř revoluční novinkou. Mazákovi se podařilo skloubit tradiční klášterní chorál s novými prvky koncertantního stylu.
Vydal tiskem tři rozsáhlé sbírky chrámových skladeb, Cultus Harmonicus (opus I – III), které představují na 1500 stran notových záznamů.
Missa Quinque vocum
Duchovní hudba z kláštera Heiligenkreuz (podrobný seznam přiložen asi jen zčásti) |
Registrace nového uživatele 
