Desdichado v poštěZidane [39362]:
Omluva kdysi padla
Leč nebyla následována činy. Zkrátka to tak nějak vyšumnělo a spíše následovalo "Nové poučení z krizového vývoje" než nějaká faktická sebereflexe, což dokládají i činy, či spíše kecy, následujících let (restituce jsou zlo, komunisti vlastně nikdy nic neprovedli atp.).
Takže vlastně něco jako "rozkulačování" v padesátých - sebrat majetek a buď rád, že nám to stačí, taky bys mohl do basy nebo být o hlavu kratší.
Možná by se to taky dalo tak brát, ale byla to akce královská, nikoliv principielně církevní. Že se tomu zaprodali někteří církevní činitelé a instituce je věc jiná, ale tak to zkrátka bývá.
Třeba Slováci zase mají svého Tisa. Ten sice, to mu snad můžeme přiznat, zabránil nejhoršímu (rozdělení Slovenska mezi Maďarsko a Polsko - následně Německo), ale aktivně se podílel na nacistických zločinech, byť to nebylo nezbytné (deportace Židů, likvidace SNP atd.) Těžko ale někdo může tvrdit, že "to byla celá církev". Snad až právě na ty komunisty, ti jsou schopni tvrdit cokoliv.
A upalování odsuzuju jako celek, ať to bylo ve Španělsku, Německu, tady nebo jinde. Likvidace za názor, kvůli majetku nebo i jen z osobní msty, nic jiného to nebylo.
Upalováním se v našich končinách myslí výhradně "katolíci upalovali nevinné". Netřeba si zastírat skutečnost.
Většina upálených "ve zlaté éře" (nebudeme do toho plést to Španělsko) byla asi z čarodějnictví. Tam nešlo ani o majetky ani o názory, ale o něco, co je pro dnešního člověka i jen těžko vysvětlitelné. Navíc v některých případech šlo i o zdravotní ochranu, protože je možné, že některým čarodějnicím se podařilo vyvolat nějakou epidemii (léčení trusem netopýra, žabím hlenem a další vymoženosti myslím na zdraví většinou nepřidají a to i u dobytka). Ale celá věc je komplikovaná. Za názor samotný se příliš neupalovalo. Tam šlo spíš o to, že dotyčný buď tak nějak všechny sral a nebyl svolný kompromisům ke svým radikálním názorům (to byl asi případ Husa), nebo vysloveně škodil (Savonarola).
Navíc, když to došlo až k upálení, bylo to vnímáno vlastně jako selhání inkvizice, byla to vlastně prohra.
U Bobliga, jak se upalovalo i vzhledem k majetkům, to bylo proto, že Bobligovi patrně zachutnala moc (?), nebo zkrátka zblbnul a ti bohatí se do soukolí dostali i díky tomu, že bylo zapotřebí nějak zaplatit soud.
Co se týče mučení jako takového, byl to celkem účinný nástroj jak se domoci pravdy. Vyslýchyný lump rád prozradil kde ukryl uloupené zboží a nic by mu nepomohlo kdyby udal někoho u koho by se nic nedokázalo. Ovšem když lup ve skrýši našli, bylo to vyřešeno. Nacisti taky mučili aby se dozvěděli skutečné spolupracovníky. Nějaké vylhané kecy jim byli k hovnu. Komunisti na tom byli jinak, ti si vylhali všechno a potřebovali zastrašit ty ostatní. |