Na Seznamu vyšel ve dvou dílech rozhovor s Pavlem Tykačem:
Uhelný magnát Tykač o energetice: Vidím katastrofu Evropy
Jsem konzervativní člověk. A nebudu k vývoji společnosti mlčet, říká Tykač
Pominu-li nápadně nenápadný tlak na vládu ( ve smyslu přihrajte mi nějaký prachy na kompenzaci ceny emisní povolenky, abych mohl s Chvaleticema a Počeradama jet o pár let déle, i kladnou nulu beru a v době energetického nedostatku každý kotel na uhlí dobrý a třeba za pár let zjistíme, že i uhelky mají stále své místo na trhu, ale teď nebudu provozovat podnik generující ztrátu a jakmile se uhelka zavře, už se nikdy neotevře.) háže do placu postřehy z pohledu obchodníka, které mohou ovlivnit naše životy. (Jeho a tzv. bohatých ne, neb ti se v krizi zvednout a odstěhují se i s kapitálem někam jinam.)
Není sporu o tom, že uhlí je mrtvé nebo na smrtelné posteli. Platí to pro Evropu, ne pro svět. Ve světě těžba uhlí každoročně stoupá, útlum uhlí je z velké části evropská záležitost.
..Můj problém je, že mám takové ty zastaralé názory: Než vyhodíte žehličku nebo pračku, měla byste si koupit novou. Mám pocit, že nejdřív bychom měli mít postavené náhrady, pak teprve něco zavírat.
Nechal ale zpracovat tzv. superkritický scénář pro případ, že by se u nás zavřely uhelné elektrárny už kolem roku 2027. Podle tohoto scénáře by s elektřinou nebyl problém. To nejsou jasné argumenty?
-
Já jsem ten superkritický scénář viděl. Problém je v jeho vstupních parametrech. Počítá s elektrárnami, které v tuto chvíli neexistují, ani na ně neexistují stavební povolení. Ten materiál vznikal na základě dotazníkového šetření mezi účastníky trhu, kteří tam mohou napsat v podstatě, co chtějí. Záleží, jestli věříte, že v Česku bude 11 300 MW ve fotovoltaice, že tu bude v roce 2035 stát malý modulární reaktor, že v Německu včas vznikne asi 15 nových plynových elektráren.
Nejsem tu, abych řekl, jestli to je reálné. To si musí rozhodnout politici. Můj osobní názor je, že to nebude bez problému.
K investicím do zelených technologií:
Jako investor v energetice vidím katastrofu Evropy, kde se vypíná jeden řiditelný zdroj za druhým, ale staví se jen neřiditelné zdroje. Vidím vratkost sítě, vidím, jak se v jednotlivých hodinách dne dramaticky, v řádu stovek procent, liší ceny v Česku a v Německu, v Česku a v Maďarsku, v Česku a na Balkáně.
V Evropě míří obrovské peníze na podporu a urychlení energetické transformace. Je tu poptávka po nových technologiích. To vás neláká?
-
Klíčové slovo je ta veřejná podpora. Komerčně v Evropě dnes nepostavíte žádný zdroj, nejde to bez veřejné podpory a o tu je zájemců moc. O stavbu fotovoltaik nebo větrníků zájemci jsou. Ale nám jako investorovi u nich návratnost nevychází ani s tou veřejnou podporou. Mám strach, že spousta fotovoltaických projektů spláče nad výdělkem. Taky myslím, že jenom Evropa je schopná postavit za miliardu eur ocelárnu na zelený vodík, aniž by měla ten vodík.
Obecně se do obnovitelné energetiky nacpaly obrovské peníze a teď to generuje více problémů. Obnovitelné zdroje vytlačily po většinu času z trhu standardní zdroje, které si pak nevydělají na své fixní náklady. Druhý problém je, že to neuvěřitelně zatížilo přenosovou síť. Ta se skoro nezměnila od doby stabilních výrob, ale dnes se dostává do šílených výkyvů. Zatížení se mění dokonce i během dne. Když v Německu fouká, tak mají třeba 50 GW větrného výkonu a o pár hodin později to prudce klesne.
á vidím, kolik stojí plyn v Americe a kolik v Evropě, rozdíl je momentálně asi sedminásobný.
Posledních 10 nebo 15 let z Evropy odchází průmysl. Z hlediska nezaměstnanosti to nevadí, ale samozřejmě to vadí z hlediska naší schopnosti přežít nějakou neobvyklou situaci. Z mého pohledu se Evropa střílí do hlavy.
Jinak co se děje z hlediska aktuálních cen energií, kdy nesvítí a nefouká:
Šílené ceny elektřiny ukončují německé ocelárny. Přerušení výroby je pro ně menší ztráta
v Německu ve čtvrtek cena vyskočila na více než 900 eur za MWh (to je až čtyřnásobek běžné ceny). ýrobu elektřiny má zajišťovat si 31 tisíc větrníků (což má představovat výkon 68,4 GW) a tři a půl milionu fotovoltaik na střechách a polích (výkon 81,5 GW). A v kritické době ve zmiňovaný čtvrtek z toho všeho zbyl výkon jen tři GW. Zbývající výkon 41 GW zajišťovaly hlavně uhelné a plynové elektrárny. A ve velkém Německo dováželo. Od sousedních zemí dovezlo 21 GW elektřiny, převážně paradoxně tu jadernou z Francie a ze Švýcarska.
A k tomu se nám nabaluje další problém:
Rozmach záporných cen elektřiny může v Evropě zpomalit další rozvoj fotovoltaik
Dnů, kdy je cena energie nulová či záporná, rychle přibývá. To se ovšem pranic nelíbí investorům.
Do jaké míry jde v tom všem o ekologii, u piva parafrázoval můj známý, co je chemik: díru v zemi na ropu měníme za díru v zemi na lithium. Každá baterie do auta, to je festovně těžkej důlní vozík nacpaný těžkými kovy. Pokud chceme vědět víc, měli bychom se ptát, komu patří ty díry na lithium.. |
Registrace nového uživatele 
