Re187Chodím do podniků všeho druhu. Od zaflusaných čtyřek po luxusní pražské restaurace. Od nonstopáčů po moderní kavárny/bistra.
V každém podniku očekávám servis (od jídla po obsluhu) odpovídající danému typu zařízení a cenám.
Např. na kafe jsem poněkud snob, ale ocamcaď pocamcaď. V klasické hospodě se v klidu s personálem domluvím na tom, jaké velikosti říkám "espresso" a pak jim neomlátím o hlavu jeho kvalitu. Prostě do toho nasypu cukr, naliju mléko a čau.
V hospodě si dám českou klasiku a vyhnu se všemu, co zavání snahou o něco lepšího. Protože spíš udělají dobrý řízek než steak, spíš bude dobrá rajská, než špagety aglio olio. Prostě si vybírám restaurace podle toho, jaký typ kuchyně chci jíst. A z lístku si vybírám podle toho, v jaké jsem restauraci. Také mám jiné nároky na obědové menu a jiné na večeři. I bez předchozí zkušenosti už podle menu docela dokážu odhadnout, jestli ty těstoviny na menu v pizzerii budou jako v Itálii nebo spíš jako od Mařky, kterou inspirují Sapík s Babicou, příp. dokonce Normy jídel v závodních jídelnách.
Když si dám k obědu holandský řízek a je uvnitř ještě syrový, tak na to obsluhu upozorním, oni se omluví a napraví to. Když mám jen pocit, že bych si něco uvařila jinak a lépe, neprudím. Vracím jen věci nedodělané, zkažené atd.
V hospodě by mi vadilo, kdyby se ke mně personál choval jako v luxusní restauraci. A obráceně.
Tím vším pádem nemám až tak často důvod k nějakým zásadním stížnostem na místě, max. celkově podnik vyhodnotím jako nehodný dalších návštěv. Skoro všude už mají ve zvyku ptát se, jestli bylo jídlo v pořádku. Takže pokud je něco tak špatně, že jsem to kvůli tomu nedojedla, řeknu jim to. Ve většině případů, kdy si myslím, že by z toho měli krom "vyřídím v kuchyni" vyvodit něco víc, se tak stane. Nejsem prudič za každou cenu.
Dýžko používám jako ohodnocení služeb velmi aktivně. Někdy si nechám vrátit do koruny, jindy jsem nadstandardně štědrá.
Především nechodím opakovaně utrácet peníze na místa, kde jsem byla příliš nespokojená. Takže třeba v našem městě chodím max. párkrát za rok na pivo. Ostatně jako celá naše rodina. Když se chceme najíst, jedeme jinam.
Celkově bych řekla, že se to zlepšuje. Až na to naše město.
Nejhorší zážitek: Dřevěný bufet nahoře nad lanovkou na Medvědíně. Za pultem mastná machna, která z cizích jazyků ovládala akorát pár slov Rusky, kdežto 75 % lyžařů na ni mluvilo anglicky a německy a zbytek česky. V guláši, který jsem si naštěstí nedávala já, ještě plavaly kousky ledu (mikrovlnka tu frontu prostě nestíhala). Na požádání dorozmrazili. Přišel pán k pultu reklamovat horkou čokoládu, že je studená. Anglicky. Tak jsem jí to přeložila. Ona do hrnku strčila prst a řekla mu: "Nevim co chceš, je dobrá." Česky. A tím to uzavřela. Podávala pánovi řízek s chlebem. On na ni, že chtěl hranolky. Anglicky. Tak jsem jí to přeložila. Ona na to: "Jsem ti říkala, že kartofjel uže nět." A tím to bylo vyřízeno. No a tak. Už to tam myslím zavřeli. Historka je stará tak pět let.
|