Dan Simmons - Terror (přečteno před 9ti lety, toto jsem si tenkrát poznamenal):Na podzim 1847 jsou lodě Erebus a Terror už přes rok zamrzlé v ledu poblíž Země krále Williama. Teplota klesá hluboko pod bod mrazu, posádku pronásleduje záhadný netvor, Erebus je tlakem ledu poškozen natolik, že až led roztaje, nebude schopen plavby a nejspíš se potopí, dochází kazící se potraviny a objevují se první příznaky kurdějí…a to je jen začátek.
Dan Simmons v románu Terror předkládá svůj pohled na osudy skutečné výpravy sira Franklina, ztracené kdesi u severního pobřeží Kanady.
Hned mě zaujalo vázané, masivní provedení a rozsah, který budí respekt. Ale možná čtenáře i odradí. Zbytečně. Román je napsán velmi čtivě, brzy dokáže čtenáře napětím, atmosférou, či příslibem dalších událostí do sebe vtáhnout. K tomu přispívají i nedlouhé kapitoly nesoucí jméno hlavního aktéra a souřadnice místa, kde se odehrávají. Často se vracejí zpět, dopoví události, které se výpravě přihodily než čtenář otevřel první stránky románu. A stejný postup vyprávění je používán i nadále. Není třeba se obávat nějakého dokumentárního stylu a zahlcení fakty. Román je napsán tak sugestivně, že jsem se při jeho čtení považoval za dalšího člena posádky.
Terror je opravdu hodně depresivní čtení. Je o hledání naděje, kde už žádná ani není. Je o umírání a smrti. Umírání tu má spousty podob. Nikde jsem zatím nečetl podrobněji popsané příznaky a průběh kurdějí. Destrukci těla i ducha, kterou způsobují a umírání na ně. Je i o umírání v přeneseném slova smyslu, o rozpadu společenství lidí, opouštění obvyklých norem chování a úpadku civilizace. O umírání, po kterém nevyhnutelně přichází smrt.
Terror se mi hodně líbil, čtení jsem si užíval a ten zážitek mi nezkazila ani skutečnost, že je vlastně díky historii jasné, jak to s posádkou nakonec skončí. Nejděsivější je, že se to, jak píše Simmons, stát nejen mohlo, ale nejspíš i opravdu přihodilo. |