Přinesl jsem si do pokoje žraloka a hodil ho do velké vany, kterou jsem měl předem připravenou. Žralok - dost velký na to, aby byl nebezpečný - pak ve vaně plaval kolem dokola a ani na chvíli se nezastavil. I když tohle jeho prohánění se bez zastávky vypadá jako jistá známka neklidu, věděl jsem, že je to u žraloka normální, že musí neustále plout, aby přes jeho žábry proudila čerstvá voda a on tak měl dostatek kyslíku. Zapřemýšlel jsem, čím ho nakrmit, neměl jsem pochopitelně doma žádné maso (jsem vegetarián), tak jsem přinesl půlku světlého chleba a házel mu ho po kouskách. Sledoval jsem, jak každý kousek, zrovna když plaval kolem něj, chytil a polkl. Jelikož bylo docela nebezpečné nechat ho v té vaně jen tak – kdykoli by mohl vystřelit z vody a chňapnout mě po ruce, o kterou bych tak jistojistě přišel – přinesl jsem velkou mřížovanou desku z pletiva a nasadil ji na tu vanu, takže tím jsem ji zajistil – nad mříží bylo bezpečno. Mohl jsem mu tak házet chleba stojíc nad ním, bez obav, že by po mně vyjel. V tu chvíli mě napadlo, jak ho vlastně dostanu pryč, až budu jednou chtít nebo potřebovat. Zvláštní bylo, že zatímco jsem ho bez problémů přinesl v holých rukách, teď jsem si neuměl představit, že bych ho byl schopen opět chytit a rukama odnést, byla by to sebevražda, byl příliš mrštný, kluzký, nebezpečný a hlavně příliš velký a těžký na to, abych ho byl schopen chytit a unést. Poodstoupil jsem od vany a všiml jsem si nějakého malého kluka, který se nacházel v pokoji se mnou. Přistoupil k vaně s mříží a taky mu házel trochu chleba. Nebýt mříže, bál bych se o kluka, ale takhle jsem byl rád, že jsem tam tu mříž dal. Když se kluk trochu vzdálil od vany, něco žraloka poněkud zneklidnilo nebo rozčílilo, začal sebou mrskat a házet a vtom jsem viděl, jak vyskočil zpod hladiny, prorazil hlavou mříž a rozkousával pletivo jako by to byly vařené špagety. Brzy z mříže nic nezbylo, zhrozil jsem se, když jsem to viděl, že ta mříž nebyla vůbec bezpečná, jak jsem se původně domníval, takže klidně mohl žralok ublížit mně nebo klukovi, když jsme nad ním stáli, ale teď u vany naštěstí nikdo nebyl, takže nikomu nic nehrozilo. K vaně se mi pak nechtělo příliš přibližovat a doufal jsem, že z ní žralok nevyskočí nebo tak něco. |