Ocitl jsem se v budoucnosti. Nevěděl jsem jak a proč jsem se objevil v budoucnosti, ale věděl jsem, že je to nevratné a že se už nevrátím "domů". Světem mezitím přešla nějaká pohroma, která vymazala velkou část lidstva i s její aktuální technickou a znalostní úrovní. Nacházel jsem se v době, kdy lidé opět žili ve srovnatelně pokrokově technických a společenských podmínkách, jako známe nyní, ale mezitím zapomněli na to, jak a čím žili lidé předtím. Stále přitom existovaly pozůstatky po původní civilizaci, např. jsem viděl trosky základů budov jakéhosi města. Z trosek posledních zbytků zdí čněly pahýly nohou veliké kovové věže – poznal jsem, že se jednalo o Eiffelovku.
Na návštěvě jakéhosi hospodářství, kde jsem po nějakou dobu bydlel, jsem zašel za paní domácí, která zrovna pracovala na zahradě v záhonech se zeleninou. Hodili jsme řeč právě o zbytcích onoho města a podivných železných troskách. Paní domácí povídala o tom, že není známo, co jsou ty trosky zač a k čemu dříve mohly sloužit. Zmiňovala se o tom, že když nad železnými troskami přelétávají letadla, jsou někdy ovlivněny magnetickým polem – takže to vypadá, že velká železná stavba kdysi zřejmě sloužila jako nějaký velký magnet k neznámým účelům. Podotkl jsem, že to tak není a vyjevil jí dřívější skutečný účel této stavby, který byl mnohem prozaičtější, než jaké se kupily současné dohady. Vyprávěl jsem jí o tom, jak věž vypadala, použil jsem k tomu přirovnání Slonovinové věže z Nekonečného příběhu. Udal jsem pak i pár základních informací o době, kdy věž stála včetně stavu a fungování tehdejšího světa a lidstva. Když se paní domácí podivila, odkud to všechno vím, přiznal jsem, že pocházím z místa daleko odsud, a proto vím věci, které zdejší lidé nevědí.
„Z míst daleko odsud?“ zeptala se.
„Spíš z míst dávno odsud,“ řekl jsem a dále vysvětlil, jak jsem to myslel.
Čekal jsem, že mě bude považovat za blázna, který se vydává za cestovatele časem, ale nějak to nerozebírala a naopak jí věci dávaly smysl.
I když jsem si uvědomoval, že jsem se ocitl sám v době, kde jsem nikoho a nic neznal, měl jsem vlastně klidný dojem z toho, že se cítím líp, než když jsem žil před tím. Rovněž paní domácí přitakala, že v té době, o které mluvím, by žít nechtěla a že je momentálně spokojená s tím, co je. |
Registrace nového uživatele 
