Athos: to by skoro šlo :) Jen mě nic nepojilo s minulostí (naší současností) či budoucností a ani pro mě nikdo nepřijel.
Nedávno taky jeden podivuhodný sen:
Byl jsem někde venku v přírodě. Strhla se ohromná sněhová bouře s deštěm. Utekl jsem před tím do nějaké budovy, jakási dřevěné chaty, kde jsem se před tím nečasem zavřel, abych to přečkal. Zůstal jsem sedět v zasklené verandě, abych viděl ven, jenže padající sníh s deštěm byl tak hustý, že všechen výhled se ztratil v rozmazané ledové šedi. Nesmírně silný vítr lomcoval okenními tabulkami dveří a oken, které se prohýbaly, jak kdyby byly z igelitu. Čekal jsem, že každou chvíli povolí, že se pod tím tlakem rozbijou a sníh s deštěm se začne valit dovnitř. Kupodivu mě to nijak zvlášť neznepokojovalo, neviděl jsem v té bouři bůhvíjaké smrtelné nebezpečí, jen jsem se už s nepříjemným pocitem připravoval na to, že budu zmrzlý a mokrý, až skla povolí a bouře vrthne dovnitř. Vyšel jsem se tedy podívat dovnitř do chaty, abych prozkoumal, kam by se dalo případně dál schovat, kdyby prosklená veranda nevydržela. Vevnitř jsem poznal, že se nejednalo o obyčejnou dřevěnou chatu, vešel jsem totiž do jakési poměrně prostorné jeskyně, kde se pohybovalo několik lidí, kteří tam v tu chvíli zjevně přebývali (asi dočasní hosté chaty, kteří tam bydleli). Nechtěl jsem se však zašívat vevnitř a radši jsem se vrátil na verandu a sledoval dál zuřící bouřlivou smršť. |