tajemství životaJakýsi můj známý - starší člověk (zjevem i chováním byl podobný herci Krampolovi) - mě zavedl do nějakého starého opuštěného skladiště či malé fabriky. Zchátralé tmavé prostory, špinavé místnosti plné rezivějící kovových součástí (zábradlí, trubky, el. rozvody) ve mně vyvolávaly hluboké pocity mystické tajuplnosti. Měl jsem zde intuitivní dojem, že toto je jakési "podhoubí" vnějšího světa, které je skryté před ostatními, ale které zároveň tvoří základ či obraz toho, co je venku a kde lidi (včetně mě) žijí své běžné životy. Procházeli jsme místnostmi, prohlíželi jsme si zdejší prostředí a hledali jsme cosi dalšího - ještě hlubšího - co prostory ukrývají.
"Toto je ten druhý život," poznamenal jsem směrem ke svému průvodci. Měl jsem na mysli, že tento svět je propojen s tím vnějším a zároveň jsem cítil, že kdo "se vyzná" zde, více se vyzná i venku.
"Kdyby jenom to; takových životů je třeba dalších patnáct," odpověděl na to on.
Cítil jsem, že má pravdu a že všechno, co zde objevuju a co mi průvodce povídá, je to, co už dávno vnitřně vím. Cítil jsem zde, jako bych tu měl přístup k odpovědím na mé vnitřní otázky. Pobyt v tomto prostředí mě naplňoval pocity vysvětlující funkčnost, podstatu a smysl vnějšího (běžného, materiálního, hmatatelného) světa, kde lidé žijí své životy, kde běhají po ulicích, jezdí v autech a zabývají se všedními denními záležitostmi.
V místnosti na konci budovy jsme vystoupali po schodech do patra. V patře hned u schodiště jsme stanuli v chodbě, ze které nebylo možné nikam dál pokračovat, jelikož všechny další místnosti v různých vzdálenostech od schodiště končily zazděné cihlovými zdmi. Zdi však byly staré a zchátralé a obsahovaly mnoho děr vzniklé vypadanými či rozpadlými cihlami. Dírami bylo možné nahlížet do dalších prostor za zdmi a mnohými by bylo možné se vcelku bez problémů protáhnout nebo prolézt. Po levé straně od schodiště nás zaujala jedna ze starých hnědo-rezavých zdí, ke které jsme se tedy vydali. Můj průvodce zabořil prsty do spárů mezi cihlami ve výšce očí a jednu cihlu vytáhl zde zdi. Šla vysunout velmi snadno, jelikož prastará malta mezi cihlami se drolila jako písek. Pomohl jsem mu s vysouváním dalších cihel, které jsme začali skládat na zem ke zdi u našich nohou. Pomalu jsme tak vytvářeli otvor, kudy jsme zamýšleli vlézt dovnitř.
Tak tady je vstup do dalších, ještě hlubších světů, pomyslel jsem si. Za touto zdí se skrývá přístup k samotným tajemstvím života... |
Registrace nového uživatele 
