Máúcta, že se pouštíte do rozsáhlejších referencí, v online rychlosvětě nakládáte dost na sebe i na čtenáře. Chce to kus odvahy a porci času - recenzi se zájmem sepsat i se zájmem učíst. Na můj vkus jsou texty moc dlouhé, horuji za úsečnější, anekdotičtější komentáře k hvězdičkovým hodnocením v tabulkách. Čím kratší vyjádření, tím také menší pravděpodobnost přetížení chybami, resp. školáckými překlepy. Autorská korektura by tudíž neškodila před zveřejněním i případně po něm.
Jestli je vyznění recenze spíše básnivé nebo technokratické záleží na letoře autora, každopádně by mělo být oproštěno od fanouškovství, tj. držet odstup od skladatele a jeho díla alespoň do té míry, aby zůstal prostor na zařazení konkrétního hodnoceného titulu do širšího kontextu skladatelovy tvorby.
Ale pochopitelně se raději dobrovolně zaobíráme soundtrackem, který nás oblažil pozitivně, nač plýtvat energií nad čímsi, co nás irituje. Vím o tom sebemrskačské své - např. v mém komentářovém glosování Goldsmithe nebo Bernsteina zpětně zjišťuji, že je víc kritizuji než chválím.
Vítězství hmoty nad duchem je ostatně nešvarem filmové hudby, která zůstává přednostně integrálním uměním pro filmové plátno nežli kumštem pro samonosný poslech z hudebního nosiče.
Vím o tom své. Včera a dnes jsem x-tisíc CD stěhoval o patro výš, kde budou načas zakonzervována po dobu interiérové rekonstrukce. Uvidím, jak moc mi budou chybět, když je neuvidím i neuslyším. |