Obal k soundtracku - pro většinu zbytné (pro nás nezbytné) odvozeniny - ctím tehdy, pokud ctí některou plakátovou předlohu filmu. Na rozpacích jsem z malůvek (ne nahrávek) nosičů od Fitzpatricka, nelíbí se mi barvotisky od expanded La-La Landů, vždy se radši podívám na původní vydání.
Co do vizuálního vjemu samosebou vedou obaly metalové (originály či adaptace viz Dan Seagrave, Edward Repka, H. R. Giger), ale to nepatří do tohoto klubu. |