Jockey [19382]: Po sté: nejde o dikci zákona, ten říká jasně a správně, že obrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Této formulaci těžko co vytknout. Potíž je však u policejních vyšetřovatelů (a ještě hůře vyšetřovatelek), státních zástupců (a ještě hůře zástupkyň) a soudců (a ještě hůře soudkyň), to jest v jejich naprosto nedostatečném (zpravidla jednoduše neexistujícím) vzdělání ve věci možností a risik reálné obrany, a v jejich pranepatrné až nulové schopnosti myslet.
Pro příklad: chce-li mne někdo udeřit pěstí, jedná se o způsob útoku, jenž může těžce zranit, doživotně zmrzačit či zabít. Tedy takovému útoku není naprosto žádná (realistická — atomovku po kapsách lidé obvykle nenosí, ba ani obyčejný ruční granát) nepřiměřená, natož pak zcela zjevně nepřiměřená. Postačí tedy prokázat, že útočník měl v úmyslu napadeného udeřit pěstí nebo že napadený měl dobrý důvod si to myslet nebo že to nemohl dostatečně spolehlivě vyloučit, a vyšetřování zastřelení útočníka je v pěti minutách ukončeno jako očividně nutná obrana. Avšak to právě by vyžadovalo alespoň minimální vzdělání a alespoň minimální schopnost užívat rozumu. |
Registrace nového uživatele 
