DON CABALLERO
Už delší dobu se chystám něco naslintat o týhle kapele a tak se k tomu dostávám dnes, v neděli, 7. září v Indočíně. Slintám zásadně (skoro, hehe, s výjimkou Kykyryký) o kapelách, který mě bavěj, což mi přijde celkem logický a Don Caballero mě bavěj jako hodně. Je mi úplně jedno, že se tomu říká matematickej metál nebo jak (nebo co), přijde mi to úchylný a zbytečný, jako většina škatulek, pro mě je to prostě bigbít a stejně tam slyším King Crimson a Led Zeppelin, jako ve všem, hehe, néasi. Zkrátka mě fakt berou, myslím, že jsou hodně vyjímeční, hodně originální, pro mě dneska už velmi dobře a velmi snadno rozpoznatelní, miluju jejich sound, no a hlavně jejich muziku.
FOR RESPECT – 1993
Jednička je výborná, taková, řekl bych, typická. Jedenáct krátkých skladeb, hodně tvrdých,
s temným, pro mě opravdu Frippovským zvukem kytar a skvělou rytmikou, hlavně bubeník se mi vždycky moc líbil, má výbornej zvuk bicích na všech albech a hlavně – což je, jak chápu, takové nepodstatné – hraje výtečně, chytře, má techniku jako ©Olias prase a šlape mu to zrovna tak. Řekl bych, že tohle album je hodně přístupný, ani těch rytmických zhulenin, který tak miluju, tu není tolik, co na pozdějších. Jsou to prostě takový skvělý písničky bez zpěvu a já si vlastně uvědomuju, jak těžký je vysvětlit, proč se mi Don Caballero tak líbí, nejspíš protoč, hehe. Bude to znít asi hodně pateticky, ale napadlo mě, že ta jejich muzika je taková opravdová, poctivá, že je to, kluky, evidentně baví.
Co ?
Tak nic, no ….
2 – 1995
Poslouchám tohle album teprve podruhý, na sluchátka (ano, i takovýhle prasárny my, empétroskaři, spodina a ostuda – lůza !!! - celé společnosti, děláme, tfujtajxl) a mám chuť napsat jen jedinou větu – že se mi ta muzika ukrutně líbí, strašně, ale strašně mě to baví. Fak !!!
Není a je to vlastně jiný, než jednička. Hudebně je – asi neboli dle mi - dál, takový vyzrálejší, ale ve stejným duchu, jiný je v tom, že oproti jedenácti kratším skladbám je jich tady osm, polovina krátkých, polovina poměrně dost dlouhých kompozic (tři mají přes deset minut). Nechci se s nikým hádat, ale jestli tihle hoši nemají rádi staré King Crimson, tak tedy opravdu nevím, ledaže bych ©Free věděl. Taky při poslechu týhle desky mnohem víc chápu ten pojem matematickej metál, hodně často se skutečně s matematickou přesností střídají rytmy na pět, šest, sedm dob. Dále pak mám pocit, že je to nahrávaný hodně naživo a byl bych vděčen, kdyby mi to někdo (Suchoši, třeba, aha ?) někde zjistil až osvětlil. King Crimson cítím i v těch delších kompozicích, v jejich takových klidnějších pasážích, ale osobně se mi mnohem víc líbí ty krátké, sevřenější skladby, vrcholem jsou pro mě nejkratší P, P, P, antless (tu jsem právě, celkem úspěšně, myslím, vnutil poslechnout Honzovi z Gaspar Pollak) a závěrečná No One Gives A Hoot About Faux – Ass Nonsence.
Takže co napsat závěrem duchaplného, aha ? Dvojka Don Caballero je skvělá. Celá - jediná slabota je čtyřminutová Cold Knees (In April). Uvědomuju si, že to bude, alespoň tady na tom našem báječném, skvělém Lopuchu, hodně okrajová záležitost a pro mnoho lidí jen další nezkousnutelná a neposlouchatelná úchylárna a zhulenina neboli Suchošovina, hehe. Ale není to pravda, vyplatilo se mi do týhle nádherný muziky vnořit, odměna je úžasná.
WHAT BURNS NEVER RETURNS – 1998
Úvodní Don Caballero 3 je jedna z nejlepších, nejpovedenějších skladeb, prostě nemám slov, nádherná, úžasná, příjemná, fantastická (bla, bla, bla) muzika. Fak, bez prdele.
No a jak jsem se docela slušně rozeslintal o dvojce, tak při poslechu tohohle alba nějak nemůžu opravdu najít slov, zdá se mi ještě (mnohem) lepší, jsem z tý muziky fakt hodně vodvařenej, ale protože je mi to tedy takový blbý, tak aspoň napíšu, že tady je navíc úžasná basa.
AMERICAN DON – 2000
Tohle album jsem poznal jako první, ale žádný zvláštní nebo speciální vztah k němu nemám, ani ho neznám o tolik víc, než ostatní, jak už to tak někdy bývá, jen si prostě pamatuju, že mě zaujalo, věděl jsem, že neskončí v koši po prvním poslechu, že stojí za to se k němu vrátit. Aspoň teda MI.
Musím mrknout na jejich stránky, protože bych řekl, že od třetího alba vyměnili baskytaristu a ten hraje i tady. Teda buď. Nebo taky jsem třeba úplnej mimoň a jen basista vyměnil nástroj a naučil se mnohem líp hrát, že jo. Anebo taky třeba vyměnili producenta, že jo, těch možností se nabízí vícero, je ale fakt, ať už je to jakkoliv, že ta baskytara je opravdu parádní a jiná, než na prvních dvou albech.
K mým nejoblíbenějším kouskům patří Ones All Over The Place, hlavně první polovina skladby, to je přece tak krásná muzika, úplně mě hladí. A to si, prosím pěkně, nedělám žádné kozy. A ještě takovej bonbónek - ten stěžejní motiv v Details On How To Get Iceman je zaprvý fakt k posrání nádhernej, zadruhý, asi právě proto jsem si ho začal pobrukovat už velice záhy, jestli mi jako rozumíte. Takový to pobrukování, když se Vám něco dostane do palice a Vy to třeba půl dne né a né vypudit, je – aspoň pro mi - taková jakoby známka až snad i záruka kvality.
Zatím tedy musím konstatovat, že první čtyři alba jsou nesmírně vyrovnaná, všechna jsou skvělá a dokonce si dovolím tvrdit, že jejich kvalita je vždy s dalším lepší a lepší, opravdu cítím, jak je kapela i muzika vyzrálejší a vyzrálejší. A líbí se mi to skutečně ukrutně, dělá mi strašnou radost Don Caballero poslouchat. Kdyby přijeli do Prahy, neváhám ani jedinou pikosekundu.
9. 9., Praha, Žitomírská 34, hehe
WORLD CLASS LISTENING PROBLEM – 2006
Nějak se nedokážu o tomhle albu rozeslintat. Možná je to tím, že ho poslouchám poránu, možná tím, že místy se mi strašně líbí, ale celkově mi přijde, že poprvé Don Caballerova Vlaďka lehce spadla dolů, možná tím, že se mi ta Vlaďka jeví tak právě tím ranním poslechem, aha ? Navíc jsem hned poránu nesmírně vtipný a možná právě to je nejpodstatnější ze všeho.
Ne, je to tak, jak to prostě já už tak mívám s těmi kapelami, do kterých se zamiluju, mám je rád – většinou - všichni. Navíc je pravda, že Don Caballero mají svou vysokou úroveň vysokou na všech albech, jako hodně vysokou a to je sama o sobě dost jasná, chytrá, až inteligentní věta, které minimálně Suchoš a Bubla budou jistě rozumět. Nebo nebudou ?
PUNKSGASM – 2008
Myslím, že můj názor na Vlaďku byl způsoben ránem a taky možná takovou jakoby únavou, přece jenom, poslouchat muziku Don Caballero je asi potřeba ne v takových velkých dávkách. Punksgasm je, stejně jako všechna alba, prostě vynikající. Tahle kapela, která hraje už sedmnáct let, si drží opravdu velice vysokou úroveň. Řekl bych, že mě nezklamali, možná ani nepřekvapili (což bych stejně nechtěl), ty vokály, který se tu poprvé objevují, jsou úžasný, je to prostě další parádní deska. Navíc jsem jí slyšel jen třikrát, ale už dneska vím, že se Don Caballero zařadili mezi mé velké oblíbence a mám radost z toho, že i v roce 2008 se dá objevovat spousta skvělý muziky, člověk se nemusí hrabat jen v zapomenutých nahrávkách zapomenutých kapel, starých třicet, čtyřicet let.
10. 9.
|
Registrace nového uživatele 
