PORCUPINE TREE – DEADWING – 2005
Tak nás úplně náhodou včera jeden nejmenovaný (Diesbies) kolega – kamarád – drak vlastně úplně nechtěně (jako, že nechtěl) upozornil na Porcupine Tree, jako, že o nich něco slintá, no a my s Bublou jsme si uvědomili, že máme rozeslintáno a skončili jsme někdy v červenci a v absentii, takže to napravíme ? Já určitě něco o tomhle albu slintal tak před dvěma lety, ale nemůžu to najít, hehe, nevadí, rád si to znovu poslechnu.
Úvodní Deadwing je opravdu povedená vypalovačka, k tomu nemám co říct, prostě úžasná, strhující skladba, kterou doslova hrne dopředu skvělá rytmika, Colin Edwin a Gavin Harrison, ale je tam ke konci i výborný sólo na kytaru. Tak mě napadá, po těch všech ETC … , že prostě ten rozdíl mezi námi a světem bude asi pořád, rozdíl několika tříd, ve všem, já to, pochopitelně, nejvíc slyším na těch bubenících. Pak basistech. Zpěvácích. Kytáristech. Varanystech. Zvuku. Produkci. Prostě ve všom, no.
Shallow je další nářez. Mi zkrátka tahle tvrdá podoba kapely náramně vyhovuje a baví, je to taková jízda, že na koncertě bych asi normálně trsal, jako, že moc teda netrsám. To je místy až snad tendlecten hejvimetál, no ne ? Ježíš, to se tak krásně poslouchá !!!
A jak umí i ty skladby pěkně řadit, kucí šikovný. Lazarus je takový pěkný, příjemný zklidnění po úvodní čtvrthodince. Zavání to kýčem, ty šmytce tam, ňáká stýl kytára, ale ne, ne, Steven Wilson a jeho parťácí to prostě fakt uměj, je to přesně na tý hranici, že se z toho člověk připosere.
Halo je zase jízda. A já se fakt nemůžu zbavit toho pocitu, který jsem získal při první skladbě. Jasně, hudbu píše Wilson jinou, než dejme tomu Mišík nebo skvělej Kubeš, ale to provedení !!! Já nevím, jestli mi někdo rozumíte, jestli jo, tak dobrý, jestli ne, tak mi to je tak ňák – abych byl upřímnej – jedno. Je to možná blbej příměr, ale znáte nějakej českej (nebo třeba maďarskej, rakouskej, švýcarskej) akční film ? Já jo. A znáte nějakej výbornej českej akční film ? Já ne. Zato americkejch hafo. Ano, je to vo penězích a taky vo tom, že to není žádný umění, jenom řemeslo. No, nějak jsem se zamotal a přitom, KOHO, že ? Hehe.
Arriving Somewhere - no a musím psát furt to samý, navíc, co dokážou v podstatě s jednoduchým hudebním motivem, udělají z něj dvanáctiminutovou skladbu, která má úžasnou atmosféru, v polovině tam vloží heavymetalovej nářez a já si říkám, jo, jo, tohle můžu, tohle jim žeru i s navijákem, tohle jsou prostě profíci každým coulem. Paráda !!!
Mellotron Scratch je podobně jako Lazarus taková nasládlá, na hranici kýče, ovšem pozor !!! To sólo kolem pátý minuty, z toho se mi ježí chlupy. Fakt, nekecám.
Open Car, moje oblíbená skladba, jedna z nejlepších, co kdy Porcupine Tree udělali, přesto, že je zároveň i asi nejkratší. Svědčí o tom třeba fakt, že jí začínají úžasnej koncert Arrivig Somewhere nebo že jí do svého repertoáru převzala tak skvělá a, řekněme si to upřímně a vodevřeně, dnes již legendární kapela Půl devátý.
Start Of Something Beautiful je nádherná, taková teskná, ponurá, smutná, navíc celá na krásných devět dob. Díky tomu synťáku nebo co to je kolem šestý minuty, to zní trochu jako Genesis.
No a máme tu závěrečnou Glass Arm Shattering, i tu chtěla půlka kapely Půl devátý nacvičit, druhá byla proti. Nebo to byly spíš dvě třetiny proti třem, aha ? Je to takové Floydovské, je to takové pěkné, příjemné, Porcupine Tree jsou mistři jak v těch tvrdých vypalovačkách, tak v těchhle náladových skladbách, kde se většinou opakuje jeden hudební motiv, celkem jednoduchý, ale je to úžasně vygradované, různě ošperkované, tady třeba nádhernými vokály v závěru, lááá lalalálálá, šaradádá, šaradandan šaradan.
Jo, je to k posrání nádherný. Celý album. Ať si říká kdo chce co chce. Jdu se přebalit.
|
Registrace nového uživatele 
