Náboženství a my - diskusní klub na Lopuchu

Registrace nového uživatele

Návod

Kluby

Archív Lopuchu

Lopuch.cz

Já Vánoce juchuchu
oslavím na Lopuchu!

Lopuch.cz

Archiv klubu Náboženství a my [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Svět kolem nás) moderují Royal, nula.

Tento poněkud netradiční klub je určen k diskusím mezi věřícími a ateisty, k vzájemnému porovnávání jejich názorů, postojů, přístupů k životu i způsobů života, k debatám o příčinách existence obou velkých světonázorů (náboženské víry a ateismu) a o tom, proč se kdo s kterým světonázorem ztotožnil. Cílem je především poznání, poučení členů obou světonázorových skupin o té druhé skupině, a následně pochopení jedné skupiny druhou. Jestli někdo z ateistů po čase uvěří nebo někdo z věřících naopak po čase přestane věřit, je irelevantní. Důležité je to vzájemné porozumění, které je základem k tomu, aby obě skupiny mohly na této planetě vedle sebe existovat v míru a v oboustranném respektu.

Všechno, co jste chtěli vědět o katolících a báli jste se na to zeptat
Všechno o ruské pravoslavné liturgii

Pravidelně aktualizovaná záloha tohoto klubu je zde.

Klub Religionistika Sem prosím směrujte tématicky vhodnou debatu.

Nastavení klubu

Nastavení práv

Anketa

Help

[ 9371 ]

<Novější <<<Nejnovější Nejstarší>>> Starší>


	4.2.2013 20:17	20466
	Môžeme všetko, ale... Pri surfovovaní na internete som nechtiac narazil na video, kde sýrski povstalci zabíjajú vládnych vojakov, ktorí sa im vzdali. Zo zvedavosti som naň klikol, avšak negatívna energia, idúca z neho mi doslova zovrela srdce. Po pár sekundách som to musel zavrieť. Áno, na internete je dnes možné vidieť úplne všetko. Autentické videá so zabíjaním ¾udí, či stovky iných zvráteností. Môžeme túto ponuku prijať a môžeme sa na to pozerať. Avšak negativita, ktorú to obsahuje, nevyhnutne do¾ahne do nášho vnútra. Zaťaží nás a poškvrní nás. Do¾ahne na nás ako balvan. Citlivejší ¾udia dokážu tento dej vnímať a vyciťovať. Ale menej citliví, ktorých je väčšina, nedokážu vnímať tieto jemnejšie, temné a nízke negatívne energie a bez toho, že by niečo tušili, si nimi zaťažujú a znečisťujú svoju dušu. Znečisťujú si ju tak, ako keby ich samotných niekto obhádzal blatom, kalom, či inou nečistotou. A hoci to necítia, v jemnejšej, duševnej rovine je to presne tak. Väčšina ¾udí dneška zachováva bežný hygienický štandard a chodia pekne a čisto oblečení. Aké iné by to však bolo, keby sme mali možnosť vidieť ich dušu. Ich vnútorný život a vnútornú bytosť. Museli by sme sa odvrátiť s odporom, hnusom a hrôzou. Na svoj zovňajšok ¾udia o seba dbajú, ale o svoje vnútro už dbá málokto. Do svojho vnútra dovo¾ujeme ¾ahkovážne vstupovať najneuverite¾nejšej nízkosti, špine, temnote a zvrátenosti. Duše ¾udí sa svojim vzh¾adom a „vôňou“ podobajú bezdomovcom, zanedbávajúcim najelementárnejšie hygienické návyky. Áno, dnes môžeme všetko, ale nie je všetko je pre nás naozaj dobré. Môžeme všetko, ale nie všetko nám prospieva. A to nedobré, to zlé neuverite¾ným spôsobom poškvrňuje a zaťažuje naše vnútro. Ale veď to nikto nevidí! Nech sa teda do toho nikto nestará! Omyl! Fatálny a zásadný omyl! V evanjeliách, v súvislosti so správnou modlitbou Kristus povedal: Vy však vojdite do komôrky, zavrite za sebou dvere a tam sa modlite. A Pán, váš Otec nebeský, ktorý vidí aj veci skryté, vás potom odmení celkom zjavne. Ktorý vidí aj veci skryté a odmení vás zjavne! Niet ničoho, čo by mohlo zostať skryté oku Pána! Jeho poh¾adu neuniknú ani najtajnejšie záhyby našej duše a nášho vnútra, ktoré sa mnohokrát snažíme skrývať i sami pred sebou. Každá duša je pred Jeho zrakom úplne obnažená a odkrytá, takže je jasne vidieť aj to najvnútornejšie cítenie i všetky myšlienkové hnutia. A toto všetko, čo sa v nijakom prípade nemôže skryť pred zrakom Pána potom On každému človeku odpláca prostredníctvom Zákona spätného účinku. A odpláca mu celkom zjavne! Aký človeče si, tak sa ti bude vodiť! Aký vnútorne si, taký bude tvoj osud! Tvoj osud je totiž zjavný dôsledok vecí skrytých, ktoré nosíš a ukrývaš vo svojom vnútri. Môžeš mať aj najdrahšie oblečenie, môžeš sa sprchovať aj dva krát za deň, môžeš mať pestované telo, avšak ak tvoja duša nie je rovnako čistou, ak o čistotu svojej duše nedbáš rovnako, ako o čistotu svojho tela, oko Pána vidí všetku tvoju nízkosť, špinu a temnotu, ktorú v sebe nesieš. Jeho neoklameš pekným zovňajškom! On ťa vidí presne takého, aký vnútorne si! A to, čo vidí ti oplatí! Zjavne, vidite¾ne a celkom reálne! Pán je spravodlivý! A Jeho spravodlivosť berie do úvahy všetko dobré, ako i všetko zlé, čo človek v sebe nesie. Na svete je mnoho dobrých ¾udí, ktorí by pre svoje dobré srdce a svoje dobré skutky mohli byť povznesení nahor. Mohli by stúpať k šťastiu, radosti a Svetlu. Ale nemôžu! Nemôžu, lebo rúcho ich duše je poškvrnené! Lebo to nečisté, temné a nízke, čím sa vnútorne pošpinili, ich ťahá ako balvan nadol a nedovo¾uje im stúpať. Človeče, očisti rúcho svojej duše! Tak, ako dbáš o svoj zovňajšok dbaj i o čistotu svojho vnútra. O čistotu a uš¾achtilosť svojho citového a myšlienkového života! Nedovo¾ svoju dušu viac pošpiňovať a poškvrňovať nízkosťou, ktorá na teba v tisícorakých podobách dolieha zvonka. Buď ustavične na stráži uš¾achtilosti vlastného vnútorného života! Veď temnota striehne iba na to, aby ťa poškvrnila a zaťažila. Aby ťa pošpinila a vtiahla do bahna. Do bahnistého močiara, ktorý ťa pomaly pohltí a ty sa v ňom nakoniec udusíš. V biede a hrôze budeš hynúť príšernou, pomalou smrťou. Nie len tvoje telo, ale aj tvoja duša bude zahubená! A práve toto je konečným cie¾om temna, ktoré na teba zákerne číha všade naokolo. ¼udia spamätajte sa! Nebuďte ¾ahkou korisťou temnoty, ktorá usiluje o vaše zničenie. Budte na stráži! Lebo v zdanlivej nenápadnosti a všednosti každodenného dňa prebieha boj na život a na smrť. Spamätajte sa preto a začnite vážne bdieť nad čistotou a uš¾achtilosťou vlastného vnútorného života. Ide vám tým o život! O celé vaše bytie! Úzkostlivo dbajte o čistotu rúcha vašej duše, pretože všetko nečisté a s nečistotou spojené stihne skaza. Pretože všetko nečisté bude zničené mocnou rukou Pána, ktorý je čistotou, vznešenosťou a uš¾achtilosťou samotnou. Áno, môžeme všetko, ale len v tom dobrom, čistom a uš¾achtilom je život. Len v tom je radosť, šťastie a mier. V nečistom je však skrytá iba skaza, bolesť a smrť. Človeče, bdej nad čistotou svojho vnútra! Veď ti tým o ide život!


	diavia Špatná zpráva je, že čas letí. - Dobrá zpráva je, že ty jsi pilot. 2.2.2013 19:27	20465
	multilevel 20459Zajímavý web, probrouzdám se jím později hlouběji. V podstatě jsem nenašel vůči řečenému nějaké zásadní výhrady. Do jisté míry se mnou souznějí. Odhaduji, ze markus777 a i ten web myslenkove vychazi z dila Ve Světle Pravdy od Abdrushina.


	multilevel 1.2.2013 16:24	20464
	Každá lidská bytost zemře. Zemře i tato planeta, tato galaxie a ta malinkatá částečka existence, kterou nazýváme v rámci našeho dosavadního omezeného poznání vesmírem. Záhuba není naším hlavním problémem. Tím je ve skutečnosti náš Strach Znovu opakuji a zvýrazňuji hlavní pointu, kterou jsi vypustil. Se záhubou toho moc dělat nemůžeme. Můžeme se ale rozhodnout, zda budeme žít ve strachu, vláčeni strachem, zmrzačeni strachem a uvězněni strachem. A nebo na rozdíl od toho můžeme svůj vyměřený čas prožít tím nejkrásnějším způsobem, jak to jen dokážeme. Jako výzvu k otevření se lásce. Máme na výběr, zda budeme tvořit svůj život a nebo zda budeme obětí. Obětí svého vlastního strachu.


	Desdichado Dostal jsem datovou schránku. - Dá se to léčit? 1.2.2013 16:17	20463
	multilevelByls na vojně? No a já to mám z vojny. Nevystavuju na odiv nic, to nám tam říkali! :-) V podstatě to znamená, že pokud se sám nějak nepřičiníš, dostaneš hovno (anebo budeš potrestán). :-)


	multilevel 1.2.2013 16:05	20462
	co je ale pikantní, je tvé záhlaví. Kde vystavuješ na odiv vojáka, jako vzor dokonalosti v postarání se o sebe. Již po tisíciletí je voják vycvičen jako stroj na zabíjení. Je to jeho účel. A je navíc legitimizovaný. Voják sice u každého podříznutého hrdla nemá čas recitovat:"Stejně zemřeš, tak to jen trochu uspíším!".. Páč by ztrácel drahocenný čas a nesplnil normu v podřezávání hrdel, nicméně právě takovýto ne-vědomý postoj reprezentuje.


	1.2.2013 15:58	20461
	Desdichado Je pikantní, že to píšeš právě ty. Neber to jako výtku, jenom demonstruju, jak je lidstvo složité a jak si každý z nás šlape na jazyk. Jak křičíme na jednu stranu hot a současně čehý.... Kdo se v tom má vyznat? :-) Nechci tě podezírat z toho, že bys svůj příspěvek 20460 nemyslel vážně. Předpokládám, že tě skutečně děsí představa toho, že si lidé mnou řečené Každá lidská bytost zemře. Zemře i tato planeta, tato galaxie a ta malinkatá částečka existence, kterou nazýváme v rámci našeho dosavadního omezeného poznání vesmírem. Záhuba není naším hlavním problémem. přeloží tak, že si ospravedlní cynicky lhostzejnost vůči vraždění, že si to přeloží tak, že lidský život má nulovou hodnotu...


	Desdichado Dostal jsem datovou schránku. - Dá se to léčit? 1.2.2013 04:17	20460
	Každá lidská bytost zemře. Zemře i tato planeta, tato galaxie a ta malinkatá částečka existence, kterou nazýváme v rámci našeho dosavadního omezeného poznání vesmírem. Záhuba není naším hlavním problémem. No jo, jenže to ještě neznamená, že jsme můžeme podříznout bližního svého (i nebližního) se slovy: "Stejně zemřeš, tak to jen trochu uspíším!"


	multilevel 1.2.2013 02:48	20459
	markus777Zajímavý web, probrouzdám se jím později hlouběji. V podstatě jsem nenašel vůči řečenému nějaké zásadní výhrady. Do jisté míry se mnou souznějí. To, co lze z mého pohledu článku a potažmo i celým stránkám vytknout, je strašení bububu. Strašení záhubou a naivní představa, že právě tohle je nějaká zásadní motivace, která by lidi měla vytrhnout z letargie a nasměřovat na cestu k světlým zítřkům. Je to naivní očekávání, že lidé budou reagovat racionálně, když se jim vše správně vysvětlí. Nebudou. Kuřáctví budiž příkladem. To, že cigarety zabíjejí a ničí kvalitu života, to ví každé malé dítě. K tomu netřeba vysoké školy. Přesto miliony lidí kouří a kouřit budou. Nedají si cigaretu vzít a ani představa vlastní bolestivé záhuby na tom nic nezmění. Vášnivé brojení proti kouření se míjí účinkem. A z pohledu kuřáků je vlastně i směšné a obtěžující. Čím více tlačíte na pilu, tím zarytější je odpor. Představa, že lidé se budou zajímat více duchovnem a méně hmotným pomíjivým světem je do jisté míry stejně naivní. Tohle lidé nikdy neudělají z donucení, ze strachu ze zkázy světa. Z rozumných důvodů. A pokud ano, pak zvráceným způsobem. Lidé radši tento svět zničí, než-li by se vzdali svého dosavadního života. Do skutečné duchovnosti nikdy nedostrkáš někoho násilím, byť by to bylo myšleno sebelépe. Duchovní aktivismus ve smyslu strašení lidí z následků setrvávání v "nízkosti" prostě nefunguje. Zpravidla se přetaví v pocit nadřazenosti a vzájemné se ujišťování několika vyvolených o své vlastní pravdě. V pocit nadřazenosti nad zkaženým světem. Každá lidská bytost zemře. Zemře i tato planeta, tato galaxie a ta malinkatá částečka existence, kterou nazýváme v rámci našeho dosavadního omezeného poznání vesmírem. Záhuba není naším hlavním problémem. Tím je ve skutečnosti náš Strach. Protože právě díky strachu činíme sobě a druhým peklo na zemi. Díky strachu žijeme v utrpení, život se nám mění v noční můru, přežíváme v lhostejnosti, nevraživosti a podrážděnosti či nenávisti. Strašit druhé, i když se domníváme, že ze správných důvodů, je vyhánění čerta ďáblem. A taky nošení dříví do lesa.


	vivisekce nevhodné pro lidi 19.1.2013 01:13	20458
	"Hmota totiž v sebe nesie smrť" ... že by temná hmota?


	Jelena Přednášky nyní ve Viničné - Pátečníci a mnohem víc! 15.1.2013 05:36	20457
	imho lol


	14.1.2013 19:33	20456
	¼udstvo v tieni smrti¼udstvo v tieni smrti Smutný je poh¾ad na ¾udstvo. Na jeho horúčkovitú honbu za množstvom nepodstatných vecí. Je to ako hmýrenie hmyzu. Všetka sláva, všetok majetok, peniaze, moc, postavenie, pôžitky a radovánky, toto všetko je však iba hmotné a preto pominute¾né. Je to dočasné, nestále a podliehajúce nevyhnutnosti zániku. Hmota totiž v sebe nesie smrť. Smrť, záhubu a zničenie. ¼udské pechorenie, ¾udská námaha a ¾udská sláva, stojace iba na čisto hmotnom úsilí sú vo vnútri prázdne a duté. Sú dychom vo vetre, sú po¾nou trávou, ktorá tu dnes je, ale zajtra jej už niet. Tomuto, čisto hmotnému úsiliu však ¾udia obetujú všetku svoju energiu, všetok svoj čas a všetko svoje snaženie. ¼udia vsadili na dočasnosť a preto ich vlastným osudom musí byť údel všetkého dočasného. Áno, môžu síce pritom zažiť chví¾kovú slávu, moc a vychutnať si rôzne pôžitky, ale to všetko nakoniec skončí zánikom a smrťou. Všetky diela ¾udských rúk, vytvorené v čisto hmotnom snažení totiž už v samotnom zárodku nesú v sebe pečať zániku a smrti. Tieň smrti a zničenia dnes preto spočíva na všetkom, o čo ¾udstvo usiluje. Človek sa však vždy mal a má snažiť o to, čo je večné. Večné, trvalé a nepominute¾né! Človek mal a má pozdvihnúť svoj zrak od hmoty smerom nahor a usilovať o večné a nepominute¾né hodnoty ducha. Má usilovať o čestnosť, dobro, spravodlivosť, čistotu a uš¾achtilosť. To sú hodnoty, hodné úsilia človeka! Má usilovať k Stvorite¾ovi, ktorý je zdrojom a pôvodcom týchto večných a trvalých hodnôt. Hodnôt, ktoré stoja nad hmotnou a preto ich nemôže zasiahnuť nezvratný osud nevyhnutného zániku toho, čo je hmotné. Úsilie o vznešené a nepominute¾né hodnoty teda znamená život. Znamená väzbu so životom, kým úsilie iba o hodnoty hmotné a pominute¾né znamená smrť. Znamená väzbu s tým, čo je pominute¾né. Ak človek postaví vo svojom živote na prvé miesto nepominute¾né a večné hodnoty ducha, potom všetko, čo bude jeho rukami vznikať a čo bude nimi formovať ponesie pečať večnosti, trvácnosti a nepominute¾nosti. No a napokon aj konečným osudom takéhoto človeka bude život. Život v duchu, život ducha, ktorý prekonáva pominute¾nosť hmoty. Kto vsádza na večné a nepominute¾né hodnoty ducha, kto vsádza na čestnosť, dobro, spravodlivosť, čistotu a uš¾achtilosť, bude žiť. Ale kto vsádza iba na hmotu, koho duševný obzor sa neustále pohybuje iba v hraniciach hmoty, ten vsádza na pominute¾nosť, nestálosť a nakoniec smrť. Skúsme sa teraz pozrieť na svoj vlastný rebríček hodnôt. Na to, o čo usilujeme v našom živote ako o prvoradé. Ak je to iba hmotné a s hmotou súvisiace, vybrali sme si smrť. Ak sú to však vysoké, vznešené a uš¾achtilé hodnoty ducha, vybrali sme si život. Lebo hmota je dočasnosť, zánik a smrť, kým duch je život, večnosť a nepominute¾nosť. Život, alebo smrť! Pominute¾nosť, alebo nepominute¾nosť! Je iba na nás, ktorým smerom zameriame svoje životné snaženie a čo bude pre nás prioritné. Presne tomu bude potom zodpovedať i náš vlastný budúci osud, ktorí si sami sebe pripravíme. O čo človeče usiluješ, to sa ti napokon stane! Lásku vševládneho Boha bol človeku predurčený život. Život večný a nepominute¾ný! Avšak človek si sám a dobrovo¾ne, svojim jednostranným pripútaním sa na hmotu vybral smrť. Skaza, záhuba a smrť sa blížia k pozemskému ¾udstvu, ktoré neusiluje o vznešené, uš¾achtilé a vysoké hodnoty ducha. Lebo jedine v nich spočíva život, kým všetko ostatné musí nevyhnutne, skôr alebo neskôr pod¾ahnúť záhube a zničeniu! http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.


	20.12.2012 19:24	20455
	Nekompromisnosť prírodných ZákonovNekompromisnosť prírodných Zákonov Keď sa pozorne pozrieme na dnešnú, vedecko technickú úroveň ¾udstva, nedá sa nepostrehnúť, že sme sa ku nej dopracovali iba na základe dlhodobého a dôsledného skúmania prírodných zákonov, ktoré sú neoddelite¾nou súčasťou PRAVDY. Až na základe pochopenia účinkov celkom konkrétnych prírodných zákonov mohlo teda dojsť k ich praktickému využitiu v prospech ¾udstva. Ale pozor! Ich využitím sa človek nestal pánom prírody, ako si o sebe namýš¾a. Naopak! Aby mal z nich prospech, musel a musí sa im bezvýhradne podriadiť! Napríklad iba poznanie matematiky, fyziky, aerodynamiky, rôznych technológií a mnohých iných vecí umožnilo ¾udstvu zostrojiť lietadlo, či kozmickú loď. Iba v bezvýhradnom podriadení sa platným prírodným zákonom môže takýto stroj vôbec fungovať. Človek teda nezvíťazil nad prírodou ale naopak, sklonil sa pred jej zákonmi, teda pred časťou PRAVDY. Iba to mu mohlo a môže priniesť prospech. Ak by však ním vytvorený stroj, trebárs lietadlo, hoci len na sekundu prestal rešpektovať všetky nezmenite¾né a prísne požiadavky prírodných zákonov, beznádejne sa zrúti a bude zničený. I celé ohromné stvorenie s miliónmi planét možno prirovnať k obrovskému, dokonale fungujúcemu stroju. A človek je jeho súčasťou. On sám, tak ako i všetko ostatné je bezvýhradne podrobený železným Zákonom univerza. No a pod účinky týchto Zákonov spadá nielen náš hmotný, vidite¾ný svet, ale úplne všetko. Teda i to nevidite¾né, čo tvorí neoddelite¾nú súčasť osobnosti každého človeka, čiže jeho vnútorný, myšlienkový a citový život. Ako už bolo spomínané, človeku prináša pokrok, prospech a zlepšovanie kvality života iba poznávanie a podrobenie sa Zákonom univerza. Čiže ich využitie tak, ako v prípade vedy a techniky. Všetko ostatné nám naopak musí nevyhnutné prinášať iba škodu a disharmóniu. V oblasti hmotných, fyzikálnych dejov o tom vieme a využívame to, čoho dôsledkom je vedecko technický pokrok. Toto pravidlo však už žia¾ nevzťahujeme aj na náš vnútorný, citový a myšlienkový život. Avšak rôzne životné situácie a celková kvalita medzi¾udských vzťahov v spoločnosti sú až príliš očividným dôkazom celkovej ignorancie Zákonov univerza v tejto, tak dôležitej oblasti. Preto ¾udia nie sú šťastní, spokojní a nežijú v harmónii. Ak sa veci majú zmeniť k lepšiemu, musíme sa naučiť poznávať a rešpektovať Zákony univerza. Nielen vo vede a technike, ale aj v našom myslení a cítení! Ich rešpektovanie je cestou nahor. Ich nerešpektovanie a ignorovanie je cestou nadol. Samočinne fungujúce Zákony univerza budú totiž zraňovať, tiesniť a nakoniec zničia každého a všetko, čo by sa im chcelo, či už z ¾ahostajnosti, povrchnosti, ignorancie, alebo z akéhoko¾vek iného dôvodu protiviť. Na tom nemôže nikto z ¾udí nič zmeniť! Môžeme si to len uvedomiť a prispôsobiť sa tomu. Zmeniť a podriadiť sa musíme iba my! Aj naše myslenie a cítenie je teda podrobené Zákonom univerza, či už o tom chceme vedieť, alebo nechceme. Či sme si ich vedomí, alebo nie. Ich neznalosť, či dokonca absolútne ignorovanie nás totiž v nijakom prípade neoslobodzuje spod účinkov ich pôsobenia. Neznalosť Zákona totiž, ako vieme, neospravedlňuje! Aby sme boli celkom konkrétni, spomeňme jeden z tých najzákladnejších a síce, Zákon so zásadným dosahom na človeka a jeho osud, na jeho prítomnosť i budúcnosť: Zákon akcie a reakcie! Každá akcia prináša zodpovedajúcu reakciu, čiže spätný účinok. Aj energia vytvorená citmi, alebo myšlienkami, nech už negatívna, alebo pozitívna, sa raz neomylne vráti v spätnom účinku k miestu svojho pôvodu. Každý teda jedného dňa obdrží naspäť presne to, čo sám svojimi citmi a myšlienkami kedysi zasial. Kým sa ku nám však ovocie každej našej jednotlivej myšlienky, alebo cítenia vráti naspäť, trvá to určitý čas. No a práve pre tento časový posun ¾udia neveria v absolútnu spravodlivosť Zákonov univerza. Avšak oni fungujú! Sú spravodlivé a ich pôsobeniu nemožno uniknúť! Ani vlastnou smrťou, ako sa mnohí mylne domnievajú. Spätný účinok nás teda v neotrasite¾nej spravodlivosti určite raz zasiahne. A to buď v tomto živote, alebo až po ňom. Neujdeme mu však, ani keby sme mali krídla rannej zory, pretože Zákony univerza majú na zreteli celé naše bytie a nie iba krátky časový úsek jedného pozemského života. Naši predkovia, ktorí žili v ďaleko užšom spojení s reálnymi silami prírody a vesmíru vyciťovali tieto skutočnosti a vyjadrili ich mnohými prísloviami: Ako sa do hory volá, tak sa z hory ozýva! Božie mlyny melú pomaly, ale isto! I keď sme samočinným pôsobením Zákonov univerza braní na zodpovednosť za naše cítenie a myslenie bez oh¾adu na to, či o nich vieme, alebo nie, presne ako sa vraví v už raz spomenutých slovách – Neznalosť zákona neospravedlňuje; predsa len z čisto ¾udského h¾adiska je aspoň čiastočne ospravedlnite¾né nesprávne jednanie v prostej nevedomosti, bez zlého úmyslu. Ale človek, ktorému bolo aspoň v hrubých rysoch umožnené nahliadnutie do fungovania spomínaných Zákonov tak, ako sa to aspoň čiastočne stalo týmto článkom v súvislosti so Zákonom spätného pôsobenia, takýto človek by sa už jeho ignorovaním previňoval úplne vedome! A to už nie je ospravedlnite¾né ničím!


	multilevel 22.11.2012 14:18	20454
	20453duše se nerozhoduje při své inkarnaci pro slušné ochotnické představení.. Takové představení obvykle vzbuzuje zdvořilý vlažný potlesk. Duše se zpravidla neinkarnuje proto, aby si odškrtla ve svém notýsku další povinně odkroucené rito. Spíše jde o experimentální divadlo. Duše neváhá zajít do jakéhokoliv extrému, či provokace. A použít jej - prožít jej. Duše se inkarnuje proto, aby prožitá role pro ni nabídla absolutní maximum. Inkarnuje se pro extázi ze samotného bytí. Eventuelní potlesk je jen třešničkou na dortu. A přijímá dobrovolně i odvrácenou stránku existence - utrpení. V jakékoliv formě. Duše není trestána Bohem za nějaké selhání v minulosti. Prožít utrpení v jakékoliv formě je pro duši BOŽSKÝ GAMBIT. Jakékoliv utrpení je pro duši obětovaný pěšec ve jménu elegantní šachové varianty vedoucí k neodvratnému vítězství. K vyjádření sama sebe. V tom je ale kvantový rozdíl mezi duší a naším egem. My jsme ztotožnění (z mnoha důvodů) právě s egem. A ego neumí svoji existenci přijímat tak velkoryse, jako "duše". Protože jsme se ztotožnili s egem - je naše smrt (pro duši iluze smrti) skutečnou smrtí, utrpení a bolest je pro nás skutečným utrpením a bolestí a my se následně zákonitě ptáme, za co jsme si to zasloužili a jak se tomu co nejlépe vyhnout. Neptáme se jen intelektuálně, ptáme se a snažíme se i skrze zvířecí instinkty našeho těla, které se také bojí zemřít a pro něhož je smrt zásadním absolutním maximálně stresujícím prožitkem. Stotožnění s egem nás ukotvuje do strachu, nenávisti, bolesti, viny, zoufalství, lpění na životě, lpění na moci, lpění na pocitu bezpečí a tak dále. Toto lpění můžeme prezentovat buď na plný pecky v plné síle a "zrůdnosti", nebo ho můžeme zamaskovat za pozlátko ctnosti a svatosti, obléknout jej do kněžských ornátů a pokrytectví a povrchnost takového stavu prostě hypnoticky zkrášlovat a velebit těmi nejlíbivějšími slovy a svatými texty. To se stalo postupem času i JK. Stal se ikonou takovéhoto procesu. A všechny prohlášení o něm se staly prázdnými ideologickými hesly a frázemi. Vrátím se tedy k velmi zajímavému dialogu mezi Desdichadem a KubiCZkem, který jsem možná necitlivě přerušil.


	mongol co mám dělat? co mám dělat? 21.11.2012 20:29	20453
	ano, slušné ochotnické představení, existují i sekty okresního formátu, které páchají hromadné sebevraždy, zastávám teorii pořádku a sice tu verzi, že ten, kdo bude zapsán do knihy života, bude po příchodu JK a soudu - vzkříšen pro věčný život


	multilevel 21.11.2012 14:18	20452
	Člověk svoji existenci nepočíná. Existuje po věky věků, po miliardy (i toto číslo je neskutečně malinkaté vzhledem ke skutečnosti) vtělení - inkarnací. Ve skutečnosti to nejsou miliardy či kvadrilióny, ale nekonečné množství vtělení. A tak je tomu i vzhledem k budoucnosti. Není to nijak limitováno délkou existence planety Země, Sluneční soustavy, Mléčné dráhy, nebo té části vesmíru, kterou na základě současného poznání nazýváme vesmírem samotným. Člověk žil odvěky-věkův a bude žít na věky-věkův. Nelze ho ZABÍT, definitivně zničit, lze pouze ukončit jeho jednu jedinou konkrétní INKARNACI. Tato inkarnace je samozřejmě zcela originální, jedinečná a neopakovatelná. Je, svým způsobem, posvátná. Je hodna úcty a nejvyšší lásky.Nelze s ní plýtvat. Ve skutečnosti tedy žádná vražda neexistuje. Identita potratem zabitého dítěte nesouvisí s jeho hmotným konkrétním projevem - tělem, ale s jeho duší, která využije nekonečné množství příležitostí k žití v nekonečném množství variant hmotných těl, které si ani neumíme představit. A využije to k nekonečnému množství prožitků. Nevynechá jeden jediný. Bude světcem, bude lidojedem, bude hromadným vrahem, katolíkem, protestantem, válečnou obětí, válečným zločincem, ateistou, budhistou, rebelem, diktátorem, klukem, holkou, heterosexuálem, homosexuálem, zvířetem i Budhou, klaunem. Bude umírat hlady, bude umírat civilizačními chorobami z přežírání se. Další pikantní pointou je, že ve skutečnosti (kterou naše mysl velmi těžko chápe a jen velmi těžko si umí představit) je iluzí oddělenost jednotlivých "duší" a lineárnost času. Vše prochází koncem i počátkem, ústředním bodem. Takže v realitě matka zabíjející skrze potrat své dítě, ono zabité dítě (třebas ve fázi shluku buněk), desdichado nad tím se rozčilující, kdokoli daný stav obhajující, a vlastně i naprosto kdokoliv jiný, jsou ve skutečnosti jedna a táž duše. Matka tak zabíjí sama sebe. "Dítě" je zabíjeno samo sebou. A každý, kdo z nás tuto situaci pozoruje a nějak interpretuje ve skutečnosti pozoruje vlastní prožitek. To, že jsme definováni svým vlastním tělem a sekundárními funkcemi z něj vycházejícími, je představa těch, kteří se stotožnili s hereckým kostýmem a zapoměli, že jsou hercem, nikoli onou konkrétní divadelní rolí.

[ 9371 ]

<Novější <<<Nejnovější Nejstarší>>> Starší>


(c) 2001-2011 Lopuch.cz Kontakt