AJJAD 1622:
Těm narážkám také moc nerozumím, resp. nevím, koho mají ti zmínění představovat… Bude to určitě něco klasicky ironického v nejlepší Frankově tradici… Možná Bohumil že by věděl, o čem ta píseň je?
Uncle Meat je klasika. Mám takovej dojem, že v knize Šuplík plný Zappy je zmínka, že kdyby se Zappa tady hudebně zastavil, bylo by to album prý podobně slavné jako Seržant Pepř od Beatles. No… Je to album každopádně (na to, jak je to slavná nahrávka) hodně avantgardní a undergroundově free… Líbí se mi, ale ta mnou zmíněná mám radši. Nahrávkám jako 200 Motels nebo Lumpy Gravy jsem třeba nepřišel na chuť nikdy… Nejsem také fanatik (což nemyslím nutně negativně), který poslouchá jen Franka, několik kapel/umělců mám radši…
Zappa in New York neznám. Nemám Zappu kompletního, ale asi si od něj zase něco koupím ;-). Vůbec Frankovy živáky jsou super (Roxy & Elsewhere třeba) – tím, že neznějí jako pouhé kopie studiovek (což mě teda nikdy nebaví).
Jinak já moc Franka obdivuju, že v roce 88 si troufnul živě (a úspěšně) předvést třeba The Eric Dolphy Memorial Barbecue, skladbu a la Stravinskij náročnou jak kráááva, fakt klobouk dolů, odvaha mu teda nechyběla… Tak, a jdu si pustit Broadway The Hard Way, Pepa to vystih přesně, v té nahrávce je velkej nadhled, sranda… mám moc rád tuhle… hravou tvář Zappy.
Mánička: vidíš, a já bych řekl, že seš fanda do Plastiků a že z toho důvodu ti bude právě raný Zappa/Mothers bližší. I když já mám Plastiky taky rád a šedesátkovej Frank je na mě… vracim se k těm nahrávkám, ale je to na můj vkus moc takový potrhaný nebo jak to nazvat… Když nad tím tak přemejšlim, tak vlastně osobně neznám nikoho, kterej by měl rád úplně všechna Zappova období. Tenhle člověk je opravdu hudební chameleon, kam se na něj hrabe Bowie ;-)…
|
Registrace nového uživatele 
