Poslechl jsem si ještě dvakrát Aqualung z těch různých verzí. Nechci zase vyvolávat nějakou bouřlivou debatu, tak jen krátce, o čem jsem v posledních dnech (občas) přemýšlel, momentálně v souvislosti s Jethro Tull, ale týká se to samozřejmě muziky všeobecně. Vyřčeno na tohle téma tady bylo už asi úplně všechno, nicméně.
Aqualung je naprosto úchvatné album, krása, nádhera, prostě nepopsatelné. To je, prosím pěkně, to nejdůležitější. Poslouchal jsem ho na všem možném - před čtyřiceti lety na legendárním maďarském kazeťáku MK27, z LP na gramofonu NZC – 420, z pásku na magnetofonu Tesla B 101, z CD na kvalitní aparatuře Technics v ceně ročního platu, v empétroskách i různých vinyl ripech.
Muzika je pořád stejná, ta se nemění, už 47 let, jestli dobře počítám. A radost z ní byla vždycky veliká, na všech zařízeních, při všech formátech.
Nevím, jestli mi rozumíte, ale snad ano, alespoň někteří.
A teď poslouchám Benefit, ten zkurvenej od Wilsona, hehe. |