Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Zelený je lopuch,
fotbal to je hra...

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub GENESIS [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Hudba) moderují Vaklaf, Bubla, PepaNovacek.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 18:46
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 63806 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
pepanovacek PepaNovacek 14.1.2020 14:10  48734
BublaHonzo, nic nepokládej, člověče.

Já si myslím, že ožralí nebo zfetovaní hrají jen šílenci nebo géniové, a těch, kteří si to mohli dovolit, bylo asi hrozně málo.
pepanovacek PepaNovacek 14.1.2020 14:08  48733
OliasLuďku, já s Tebou zásadně nesouhlasím, a jsem přesvědčen, že většina geniálních děl vznikla v naprosto střízlivém a jasném stavu muzikantů (z čehož jsi asi pochopil, že nemluvím o umění celkově, ale i hudbě, hehe).

Pokud jde o Extempore a chlast, tak nemůžu sloužit, já s nimi nikdy nechlastal, protože já jsem nechlastal nikdy s žádnou kapelou, vím, že Jarda si pivo dal i během hraní, ale nikdy nebyl nikdo z kapely při koncertě opilý. Ty koncerty jsou bohužel amatérský nahrávky, v tom máš, bohužel pravdu, a dokonce mi Jirka říkal, že se mu ztratily nebo smazaly nahrávky mnohem kvalitnější, tyhle nějak složitě upravoval. Já si pamatuju, že první oficiální CD vyšlo až po revoluci, a to už byla úplně jiná kapela. Ale víš co - zaplaťpánbůh, že vůbec nějaké nahrávky existujou.

Dceru neznám, podle toho, co píšeš, je to pýča, hehe.
pepanovacek PepaNovacek 14.1.2020 14:02  48732
AntonyJá tedy vůbec nemám problém s výrazem "privilegovaná skupina", protože my opravdu priviligovaní jsme ve smyslu přístupu k hudbě.
olias Olias 14.1.2020 14:01 - Klub Hudební klub (21:49) 48731
BublaTo by mohl bejt underground treba i Hendrix se svoji kapelou, hehe
olias Olias 14.1.2020 13:56 - Klub Hudební klub (21:49) 48730
BublaJa bych to takhle taky nepokladal.
bubla Bubla 14.1.2020 13:48  48729
Já teda pochybuju, že VDGG někdy hráli ožralí nebo zfetovaní. Nevím ale, jestli je to při tom srovnávání s undergroundem pro ně vlastně dobře nebo špatně. Připadá mi, že se tady underground v podstatě vymezuje tak, že někdo hraje syrově, používá určitý temnější typ estetiky (a kvílející saxofon) a neumí hrát tak skvěle jako světová extratřída. To je ale pro mě strašně povrchní srovnání.
ringo Ringo 14.1.2020 13:13  48728
První i druhý Wilson dává zabrat mnohem víc, než další tři desky. Je složitější, komplexnější, kompaktnější a hlavně dvojka zabírá širokou stylovou škálu. Ale to neznamená, že je pro každého i lepší, kvalitnější. Na jedničce je několik míst, které dokážou pořádně potrápit nervy posluchače a dvojka svou roztahaností a předpojatostí v oblastech"z každé si musím ukrojit svůj díl" nedokáže přikovat ke stoličce tak silně, jako desky další.
olias Olias 14.1.2020 12:39 - Klub Hudební klub (21:49) 48727
PepaRád bych k tomu dodal jeden osobní z okruhu Extempore. Možná už jsem tu o tom psal, nevím. Nevím, jaká je tvoje zkušenost, ale myslím, že v té kapele se taky docela slušně chlastalo, hehe..

Když jsem byl na onom ´památném´ koncertě Extempore U Vystřelenýho oka před ne uplně dávnou dobou - Neduha již po mrtvici s chromou rukou nemohl hrát, ale pivo si užíval stále. Dostal jsem se do hovoru s jeho dcerou, která jim dělá manažerku a chtěl jsem teda jakoby pochválit, že Extempore pro mne byla vždycky nejlepší česká undergroundová kapela. Dcérenka reagovala otráveně, popuzeně až nasraně, že prej tyhlety kecy poslouchá pořád a že její táta fakt nesnáší, když je s undergroundem jakkoliv spojován (hádám tedy asi hlavně hudebně, HEHE)

Je pravda, že zvuk Extempore byl zásadně ovlivněn tím, že byli zakázáni a tedy všechny jejich nahrávky jsou amatersky nahrané živáky. Ale i tak mi ten Neduhův projev vždycky přišel hodně syrovej, vlastně v určitým smyslu hodně podobnej Hammillovi..
olias Olias 14.1.2020 12:30 - Klub Hudební klub (21:49) 48726
AntonyK tomu, kolik geniálních děl vzniklo za pomocí všemožných drog, nebo byla inspirována alespoň zážitky se změněným stavem vědomí.

Já bych se nebál tvrdit, že většina..
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 14.1.2020 12:13 - Klub Hudební klub (21:35) 48725
Hudbu osobně považuji především za vyjádření pocitů pomocí organizovaného zvuku. Jelikož se pocity nesnadno vyjadřují jakoukoli formou, slova jsou často příliš těžkopádná, je právě zvuk ideální médium, nepopisné ve své abstrakci. Nechá na každém, aby znovu v sobě vystavěl emocionální konstrukci, kterou v hudbě rozložil, rozptýlil, její autor. Každý posluchač si ji vystaví po svém, tedy jinak, než vypadala ta původní stavba. Proto tatáž muzika vyvolá v každém něco jiného. Je dobře, že dokážeme každý vystavět to svoje a nepodléháme komerčnímu diktátu, co a jak máme slyšet, co se nám má líbit. Už tento samotný fakt z nás činí jistým způsobem odlišnou (nechci rovnou napsat "privilegovanou", ale stejně si to myslím) skupinu lidí, kteří si zachovali schopnost individuálního přístupu do hloubky uměleckého díla.

Z výše uvedeného úhlu pohledu považuji právě ty pocity za hlavní a nosné. Pocity, které transformačním procesem "autor hudby je cítí - zakomponuje je do hudby - někdo nějak tu hudbu zahraje a nahraje - někdo jiný ji uslyší - sluchová informace v něm vyvolá opět nějaké pocity - tyto pocity přepíše do slov" dojdou až do literárního útvaru recenze, zůstávají autentické stejně jen a jedině v autorovi hudby, s ním žijí, rostou a mění se v čase, podléhají revizi pamětí, a ve stáří se jeden diví, co že to v mládí chtěl sdělit, neboť i vnitřní svět dospívá a vyzrává. Všechno je relativní a proměnlivé.

Proto se ve svých recenzí věnuji pocitům, abstrakcím a impresím. A historickým okolnostem, dobovým reáliím. Proto nejsou pro mne instrumentální výkony vůbec zásadní, s mými pocity (téměř) nesouvisí, díky tomu mám rád i ten androš, co je mimózní, zhulený, muzikantsky debilní. Ale pocitově výstižný. Ostatně, co my víme, která námi opěvovaná geniální díl vznikla, alespoň částečně, pod vlivem zážitků z alkoholu, drog, hypnózy, a jiných mimosmyslových technik...

Tím samozřejmě nijak nevystupuji proti Pepanově příspěvku o androši, naopak, považuji jej za pěkně a výstižně napsaný. Myslím, že se lidi dokážou pochopit, i když vnímají věci úplně rozdílně.
pepanovacek PepaNovacek 14.1.2020 11:46  48724
Bubla + Ravil = androš
Ono je to samozřejmě velice složité vysvětlovat, protože naše názory vždy budou jednostranné, osobní a předpojaté, tedy subjektivní, možná v hospodě u piva by se vše dalo lépe vyložit i lépe pochopit, tady, v písemné formě dochází někdy pochopitelně k nedorozuměním. Takže pravdu máme všichni, Honza, Dan, Olias, Antony, a s dovolením i já, každý to zkrátka vidíme po svém.

Dan to napsal ve 48713 moc pěkně, s tím souhlasím, a zaujalo mě i co psal Honza ve 48715 – subjektivní je samozřejmě i ta hranice, subjektivní a velice tenká, asi jste se všichni setkali s tím, že prostě někdy jste na vážkách (nejen u hudby, ale třeba i filmu nebo knihy), jestli je to výborné anebo průšvih. Alespoň mně se to tedy občas stává, naposledy úplně čerstvě s prvními dvěma alby Stevena Wilsona.

Podobné je to i s tím undergroundem a různými přirovnáními s Van Der Graaf Generator. Ti samozřejmě nebyli zakazovaní nebo dokonce ilegální, ale nám šlo o hudební podobnost, a tu nás slyšelo víc, no a já naopak vidím Van Der Graaf Generator blíž k tomu českému undergroundu, než třeba ke King Crimson, kteří byli v době, o které se bavíme, podle mého na naprosto jiné úrovni, skladatelsky, aranžérsky, instrumentálně. Ta hranice je fakt velice tenká, a snad i nejasná, a napadly mě při poslechu alba H To He, Who Am The Only One ještě dvě kapely, ale pak jsem pasáž o nich ve svém hodnocení vymazal, protože jsem se do toho nějak zamotal, a říkal si, že ty moje bláboly těžko někdo pochopí. Tak to zkusím teď podruhé.

Ty kapely jsou Extempore a Hokr. S oběma jsem hrál (i když s Hokrem jen jeden koncert), takže o to víc by se dalo říct, že budu neobjektivní, což si ale vůbec nemyslím, jak uvidíte. Extempore jsem v podstatě neznal, kromě jednoho koncertu v roce 1981, už bez Neduhy a jen s mlhavými vzpomínkami. Když jsem dostal nabídku s nimi hrát, od Jirky Hradce, a on mi dal nějaké staré nahrávky, byl jsem velice překvapený, jak složitou muziku hráli, a jak znamenitě, Jirka třeba je podle mého opravdu nedoceněný, asi i málo známý, ale naprosto vynikající kytarista, řekl bych jeden z nejlepších, nejen ve své generaci (Radim Hladík, Luboš Androš, hehe, třeba). Takže to byl nejspíš úplně typický český underground, ovšem Extempore neměli v době, kdy vycházela stěžejní alba československého rocku kapelám jako Flamengo, Etc …, Blue Effect, Marsyas atd. šanci cokoliv oficiálně natočit, což je obrovská škoda, protože patřili k absolutní tehdejší domácí špičce. No, a Hokr ? Ten je, podle mého, na té hranici, která se velice těžko určuje. Hrál jsem s nimi na akci s názvem Potulný dělník, což byl festival (nejen) poesie v Brně (14. 10. 2011), no a tam byly právě ty (pro mě) podivné kapely a „umělci“, kteří prostě umí buď hodně málo, spíš ale většinou úplné hovno, vystupují často zhulení nebo ožralí, a já tohle všechno píšu při poslechu alba Grace For Drowning, uvědomuju si, že se mi to zase samozřejmě nepodařilo vysvětlit, a abych vás zmátl ještě víc, našel jsem z té akce s Hokrem jednu fotku, která podle mě vyjadřuje poměrně přesně, co si o tom všem myslím, pokud tedy ale nevyjadřuje něco úplně jiného, hehe.


pepanovacek PepaNovacek 14.1.2020 06:40  48723
Bubla + KeyserSozeMilí hoši, udělali jste mi oba velikou radost, kdybych měl napsat, který z Vás větší, asi bych to ani nedokázal, hehe.

Fakt jsem si moc hezky početl a už se těším na další (třetí) poslech Grace For Drowning a psaní o něm. I já jsem blábolil kdesi cosi, tak, jak občas blábolí každý z nás, a i u mě některá alba zrají a názory na ně se - často velice překvapivě nejen pro mě, ale i pro některé ostatní klauňy - mění, někdy až markantně a neuvěřitelně.

Takže Vám oběma děkuju.
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 14.1.2020 02:18 - Oblíbené kluby (21:33) 48722
Steven Wilson - Grace For DrowningNa tohle album jsem se zrovna dvakrát netěšil. A hned se přiznám, že jsem původně v tomto úvodu blábolil, jak je to moje nejméně oblíbené album od Wilsona a kdesi cosi. Jenže jsem ho již několik let neslyšel a teď mi sedlo. A to dost. Možná mě inspirovalo, co tu krátce o tom albu napsal Pepa (to vyloučit nedokážu, hehe), ale jsem si víceméně jist, že by tento poslech dopadl stejně. Tady je vidět, že některá alba prostě zrají jako víno. A možným dalším důvodem asi bylo, že jsem díky Ravenovi a Ruce prvním dvěma deskám moc často šanci nedával.

Při nakouknutí do bookletu tohoto dvojalba překvapí vcelku bohatý seznam hostů, kteří se na nahrávání desky nějak podíleli. Už tu byl Beggs, jenž si basový part rozdělil s Tony Levinem a také tu byl ještě Jordan Rudess (Dream Theater). Na bicích byl jakýsi Nic France, o kterém jsem nikdy neslyšel a také Pat Mastelotto, jehož známe rovněž z King Crimson. Z té samé skupiny tu také hostuje Theo Travis na dechové nástroje (saxofon, flétna, klarinet) a za zmínku stojí i účast Steva Hacketta v jedné skladbě. Zajímalo by mě, jestli všichni tito pánové mají rádi Wilsonovu plytkou trendy ukňouranou a přiteplenou estetiku nebo to dělali jenom kvůli prachům. Spíše bych si tipnul to první.

Tahle deska je asi nejvíc experimentální, co kdy Wilson natočil. Největší problém mám s tím, že je hrozně moc dlouhé. Nevadí mi dlouhé desky (jako třeba geniální The Lamb od Genesis nebo The Wall od Pink Floyd), ale musí to mít hlavu a patu. A některá místa na desce jsou podle mě trochu zbytečná. Úplný opak kompaktnosti, kterou předvedl na deskách následujících.

A protože jsem pisatelsky poněkud bezradný, tak napíšu krátce něco o jednotlivých skladbách. Album otevírá titulní Grace For Drowning, která vcelku dobře funguje jako intro. Taková pěkná, poklidná věc s piánkem od Rudesse, který tu zbytečně nepřehrává, jak se mu někdy bohužel stává u Dream Theater. Album se rozjíždí v následující Sectarian, která trochu předznamenává tón příštího alba. Velmi dobrá věc, tak trochu crimsonovská, což je akcentováno přítomností dechových nástrojů. V půlce skladby zazní zlověstné syntezátory a všechno to potom sklouzne do poklidného džezíku, který je sice příjemný, ale trochu moc dlouhý. Deform To Form A Star je moc pěkná píseň, která pro změnu dává vzpomenout na Porcupine Tree. Klidné sloky a vrstvené vokály v refrénu jsou již Wilsonovým trademarkem. Další na řadě No Part Of Me je výborná věc. Je tam hodně elektroniky a má to skvělou dynamiku. Vysloveně mě těší druhá část skladby, kdy tomu bouchnou saze a přejde to do instrumentálního nářezu. Postcard je tady jediným singlem a také mojí veleoblíbenou písní. Tohle mi pro změnu zní jako předzvěst Hand. Cannot. Erase. Celou skladbou se nesou typicky wilsonovské akordy na piánko a všechno je to okořeněné smyčcovým pozadím. Nádhera. Následuje zbytečná, ambientní Raider Prelude a dostáváme se na konec první části alba, kterou uzavírá Remainder The Black Dog. Zase taková crimsonovská věc a vůbec ne špatná. Líbí se mi tu instrumentální vyhrávky, ale opět bych to trochu zkrátil.

Druhá část alba začíná skladbou Belle De Jour, kde se objeví španělská kytara, a která působí jako taková interluda. Jen bohužel trochu unylá. Index je temná píseň s vcelku jednoduchou vokální linkou a zní to jako některé prvotiny Porcupine Tree. Ve druhé části se přidají smyčce a skladba pěkně graduje. Track One je ovšem zbytečná a na albu vůbec nemusela být. Nevím, kam se poděl Raider I, ale následující Raider II je nejdelší skladbou desky. Má něco přes 23 minut a tohle je King Crimson v čisté formě, přátelé. Je to sice dlouhé, ale plné dynamických změn, špičkové instrumentace a hlavně černočerné temnoty. A to se mi líbí. Závěrečná Like Dust I Have Cleared From My Eye uzavírá album tak hezky wilsonovsky v rozmáchlých kytarových plochách s vrstvenými vokály. Krásný závěr alba.

Nebudu to moc rozmazávat. Je to výborné album. Možná kdyby se to zkrátilo na jedno CD, tak bych to řadil na úroveň dvou následujících alb. Hodnotím 4/5.
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 14.1.2020 00:24 - Oblíbené kluby (21:33) 48721
BublaNo, hlavně mě překvapila neshoda v Harmony Korine. Podle mě jeden z jeho nejlepších songů vůbec.
bubla Bubla 13.1.2020 23:52  48720
Keyser, PepaTak jsem si přečetl vaše recenze a jsou tam celkem zajímavé rozdíly, hehe. Vypadá to, že jsem největší nekritický wilsonomaniak. Album, které moc nedrží dohromady, je pro mě asi spíš Grace For Drowning, protože je prostě hrozně dlouhé. A Abandoner mám fakt rád. Patří podle mě mezi nejlepší z jeho různých elektronických pokusů. V tomhle ohledu jsem zvědav na nové album, ale docela se bojím.

[ 63806 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt