Zeppelini II+IIIII
Začnu od vrchu – "Ramble On" – patří mezi to nejlepší od kapely - hořící a vzletná, jemná i drsná, vyprahlá i svěží zároveň. Mix nabroušeného rocku a folku dotažený do unikátní podoby. "Thank You" je výjimečně křehká, dojímavá v neopakovatelném závoji přelomu 60-70s. Na ženský u ohně funguje, ani člověk nemusí být Robert Plant. "What Is And What Should Never Be" je skvělá v té dynamické plíživosti letního podvečera v dalekém orient expressu. V "Heartbreaker" se Page předvádí škálou stylů. Skladba byla zjevně velkou inspirací pro Alexe Lifesona - to Pageovo úchvatně "ledabylé" sólo použil pro stavbu svých sól zejména u raných Rush, a motiv ve 2:50, který přetavil do songu "Beneath Between Behind" - countryovský sled akordů s prázdným géčkem (v tom se vyžívá třeba i Howe na "The Clap"). Tuto pasáž z "Heartbreakera" potažmo "Beneath Between Behind" taky (už podle mě celkem neohrabaně) vykradl Steven Wilson na "3 Years Older" (1:52). To jen pro pořádek, hehe. "Whole Lotta Love" stojí víceméně na Plantovi, a jeho skuhrání na pomezí úchylnosti a úchvatnosti. Příklad skladby, která by bez jeho hlasu nejspíš neobstála. "The Lemon Song" je trochu rozvláčná, lehce nevyzrálá koláž různých omílaných bluesově-rockových podob - kompozičně mi nepřijde zrovna silná. Podání kapely, zejm. Planta tento nedostatek ale opět umí schovat... Tady si říkám, nakolik je důležitá expresivnost a nakolik vlastní skladba. "Moby Dick" kromě dlouhého sóla na bubny (které bych i oželel) odhaluje hard-rockovou tvář, sabbatovsky nabuzenou kytaru, riff trochu z kategorie "Lesního manekýna". Ale Zeppelini mají šarm i v té přízemnosti, to je těžký.. Stejně tak v dalších, relativně přímočaré "Living Loving Maid" i bluesové "Bringing it Home" nejsou velké nápady, ale melodie, sem tam nekonvenční prvek, feeling, zvláštní změna, souhra, či prostý úhoz pojatý trochu jinak. To kolektivní charisma - se kterým mají Zeppelini výhodu. Celkově mám dvojku o kousek nad prvotinou, ale asi bych i tady zůstal u 3/5.
III
Nesmírně rozmanité - žánrově i pocitově, invenční album, bez slabších momentů. Posun od dvojky je na jednu stranu nenápadný, na druhou obrovský. Jistá hranice tu je překonána, v dotaženosti nápadů, ve zvuku. Tady je co skladba, to jiná planeta, jiný výraz. Ve všech těch emocích se pořád mísí žízeň po životě, pot, spalující slunce, sem tam osvěžení v oázách, i večerní vůně chvějícího se vzduchu ve vyprahlé zeppeliní krajinomalbě s hardrockově-folkovým stěžněm. Ten obklopuje často i country-groteskní i akusticky křehká aura. Od pronikavé dravosti a nespoutanosti ("Immigrant Song", "Celebration Day") přes bluesové skladby - ať bizarní ("Hats Off to Roy Harper") nebo s jedinečným feelingem a dynamikou ("Since I've Been Lovin' You"), po momenty úžasně hypnotické ("Friends") i v dáli osaměle lamentující, přecházející ve zlostně bluegrassově rozpálené ("Gallows Pole"), až i sladce plačtivé ("Tangerine"), pastorální i snově dojemné ("That's the Way") a ohromně - akusticky i elektricky - povznášející ("Bron-Y-Aur Stomp", "Out on the Tiles"). Zeppeliny jsem nikdy moc neposlouchal narozdíl třeba od Floydů po celých albech, takže kolikrát ani pořádně nevím která věc je na kterém albu. Skoro s údivem jsem zjistil, kolik klenotů je tu naskládáno. Napadá mě srovnání s "Meddle" - jistý nevratný okamžik kapely, která byla již na svém vrcholu, ale zároveň si to ne plně uvědomovala, tudíž byla ještě autentická, dychtící po výrazu, invenci, možná i ještě lehce naivní i co se týče hudebního průmyslu, nepřesycena očekáváními a věhlasem. Váhám mezi 4 a 4,5/5, hehe.
Taková technická - i zde se Zeppelini, především Page, "okatě inspirují" z různých jiných zdrojů (s tím, že si připisují často skladby sobě) - na "Since I've Been Lovin' You, "Bron-Y-Aur Stomp", "Hats Off Roy Harper". A pak je tu taky "Immigrant Song", u níž se vedou spory, zda mohla být ta ikonická vokální linka okopírována od Lucifer's Friend - "Ride in the Sky", která vyšla téměř souběžně, nicméně napsána byla o pár měsíců dřív. Doporučuju k poslechu i srovnání.. Kdysi jsem našel, že tato inspirace má ještě hlubší kořeny, tuším z jakéhosi akčního filmu z 60.let, ale už jsem jméno skladby zapomněl, z míst kde jsem, se mi to nepodařilo dohledat...
|