Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Komu se nelení,
tomu se zelení.

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub GENESIS [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Hudba) moderují Vaklaf, Bubla, PepaNovacek.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 17:46
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 64681 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
stev stev 11.12.2023 15:13  80666
Trochu jsem ty noty asi popletl tentokrát.
Pepo, neděkuj, rádo se stalo...
stev stev 11.12.2023 15:11  80665
Black MoonJedno z těch výjimečných alb, co si pravděpodobně pustím znova až za 20 let, kdy se tu opět sejdem u jeho hodnocení, Black Moon je další kuriózní případ chátrání sedmdesátkových legend rockové hudby. Hodně tu dělá zpěv samozřejmě. Kdo je vlastně ten nový zpěvák? Prokouřený tlusťoch, který příznačně, až sebeironicky zachrchlá v Better days? Vskutku Lake? Válení se v blahobytu a tři krabky denně u něho zřejmě udělaly skutečně své. Místo zlatého témbru šviháka slyším zoufale namáhané, oteklé hlasivky dusícího se, nemocného, postaršího pána. Stačilo pár let, aby mu se mu hlas změnil takřka k nepoznání. Ano, namátkou i Geddymu Lee, Wettonovi nebo Steveu Walshovi taky jejich hlasy odcházely, ale u Lakea to je asi největší kvalitativní šok. Mezi lepší momenty patří Changing States, celkem povedená fanfárová instrumentálka Emersona, s rytmem trochu v duchu Cinema. Ukazuje, že kapela to technicky pořád dává, Palmer tu bubnuje poctivě and zvuk Emersonových Hammondek je pěkně čistý, hřejivý (jako na zbytku alba). Problém jsou hlavně nápady. Jejich deficit ukazuje i skladba Burning Bridges, složena Markem Mancinou (především skladatel filmové hudby, s Rabinem se podílel na skvělé Miracle of Life z Union). Přes pěknou instrumentaci Emersona její vyznění je takové dušné, bezzubé. Někdo by možná řekl, že v této hudbě je nadhed, nové trendy. Já z toho cítím spíš vyčpělost, těžkopádnost (zejm.u skladeb jako Better Days, Paper Blood) typické pro střední-pozdní léta hardrockových kapel, vedoucí v krajních případech až k efektu kaťácké-říhovské upachtěnosti. Balady přes svůj potenciál nedopadají příliš lépe, a vyznívají spíše jako líné přidušené sirupy, zejm. Farewell to Arms. Prostě u ELP byl Lakeův krystalický hlas pilířem, to je pryč. U adaptace Romeo a Julie vyvstává jen otázka proč? K čemu..? Repetitivní kvílení syntíků a Palmerovo bum bác, no už aby to bylo za mnou. Kupodivu textově se tu ELP snaží o jistou hloubku (titulní věc). I zvuk zvonivé nalazené akustické kytary potěší, ale je to trochu málo. Opět bych mohl říct, že na různých místech „toto není vyloženě špatné, a tamto neurazí“. Ale hudba od rockové špičky by mohla občas i uchvátit, inspirovat.. To se tady moc neděje. Tudíž jsem někde na solidních 3 a půl z 10.
artfan Artfan 11.12.2023 15:07  80664
Pustil jsem si první a druhý díl Chronicles Of Father Robin. Obojí jsem slyšel jen jednou a zdálo se mi, že to špatné není...
artfan Artfan 11.12.2023 15:04  80663
Viděl jsem slovensko český film Jak jsme hráli čáru (2014). Hraje tam (a moc dobře) hlavní dětskou roli vnuk Mariana Labudy a také Milan Lasica a Libuše Šafránková. Měl jsem větší očekávání zážitku, než se mi nakonec dostalo. Z té dlouhé řady porevolučních filmů o šedesátém osmém není z těch nejlepších, hlavně mě v něm nepotěšil způsob zpodobnění tehdejší reality, přesto může někoho potěšit.
pepanovacek PepaNovacek 11.12.2023 15:00  80662
Poslechl jsem si podruhé Moon Safari - Himlabacken Vol. 2. Kromě Van Halen v úvodní skladbě (která je fakt bomba) tam slyším Dream Theater, The Beatles, Queen, Cheeto's Magazine a The Flower Kings. A nejsem si jistý, jestli se mi to líbí tak moc, jako napoprvé.
pepanovacek PepaNovacek 11.12.2023 14:51  80661
Jo, jo, ta shoda je velmi podezřelá, hehe.
artfan Artfan 11.12.2023 14:46  80660
Skoro mi to, pánové, připadá, že bychom mohli být obviněni z opisování...hehe
pepanovacek PepaNovacek 11.12.2023 14:45  80659
Byl jsem dneska skoro pět hodin na běžkách, a byla taková mlha, že jsem skoro zabloudil, hehe.
pepanovacek PepaNovacek 11.12.2023 14:44  80658
Miro, ano, je to velice slušné a povedené album. Ještě jsem nezmínil Lakeův zpěv, který se dost změnil, je takový hlubší, usazenější.
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 11.12.2023 14:40  80657
IvanMožno niektoré konkrétne skladby trochu inak, ale celkove to vidíme hodne podobne, aj používame podobnú rétoriku. Paráda.

Pepa: To je v pohode, že jednotlivé skladby vnímame inak, ale celkove sme na tom všetci traja podobne - hodne slušný album ...
pepanovacek PepaNovacek 11.12.2023 14:26  80656
Ivane, slyšíme to dost podobně, a děkuju.
artfan Artfan 11.12.2023 13:27  80655
Emerson, Lake & Palmer – Black Moon (1992)

Desku jsem vlastnil v podobě kazety skoro od doby jejího vydání. Vyhrál jsem ji jako cenu v rozhlasové soutěži (!). Ze začátku jsem si ji několikrát pustil, ale pak až do současnosti jen velmi zřídka. Moc mě nebavila. Poměrně nedávno jsem si Black Moon pořídil na CD. Takže až toto hodnocení mi umožnilo do díla se ponořit a jak se nakonec ukázalo, i radikálně změnit názor.

Black Moon - slovenský „rocker“ Peter Nagy o šest let předběhl velikány ELP s použitím hymnického rytmu ze skladby skupiny Queen We Will Rock You ve své písni (Láska je tu s nami). ELP rytmus uchopili stejně kreativně jako on. V takřka hororových prvních desítkách vteřin skladby se z ticha vynořuje zvuk, pak chvíli klasický klavír a už se nezadržitelně rozbíhá vojenský ostře sekaný pochod. Píseň byla Lakeem napsaná poté, kdy v době války v Zálivu viděl v televizi hořící ropná pole zapálená Husajnem a z nich stoupající černý dým. Je to hodně dobrá píseň artrockového střihu. Je hymnická až hypnotická, avšak dovede i zklidnit hřmící zvuky války kousek před závěrem a dát pohledět na hroby obětí válečného konfliktu. Přiletí další dělový náboj a tvrdá muzika stejně jako lidské běsnění pokračuje a („Ladies and Gentleman“) vojenský pochod, který nikdy nekončí. Bombovní skladba.

Paper Blood - i v další skladbě to ELP berou pěkně od podlahy. Na pomoc si znovu vzali osvědčený tvrdý rockový rytmus a také foukací harmoniku. Za tvrdým hardrockovým dravjem skladby slyšíme v druhém plánu neustále varhany. Ty se tu a tam vynoří k sólu stejně jako foukačka. To vytváří velmi hezké kontrasty a skvělou hudební náladu. Takže další velice dobrá skladba.

Affairs Of The Heart je již klasická Lakeova milostná balada s dominantní akustickou kytarou podobná řadě dalších obdobných kousků. Ale Lake dovede tyto skladby podat přístupným způsobem a člověk mu je nemůže mít za zlé. Skladba původně vznikla ze společného práce s Geoffem Downesem v roce 1988.

V případě skladby Romeo And Juliet opět sáhli k osvědčenému a oblíbenému autorovi Prokofjevovi. Je to jediné Emersonovo aranžmá klasiky na desce, ale mně se to hodně líbí. Sice originál neznám, ale Emerson dokázal v hudbě vytvořit náležité drama a napětí. Byť relativně krátká, tak dovede zaujmout.

Farewell To Arms je dramatická a melodická skladba skvěle Lakeem zazpívaná. Oceňuji tady, že se Lake nenutí k žádným již nedosažitelným hlasovým eskapádám a zpívá civilně a hezky. Použité smyčce sice skladbu přivádějí k hranici přeslazenosti, avšak úžasným Emersonovým outrem je vše zapomenuto. Takže dobrý kousek na desce.

Changing States je skoro šestiminutová Emersonova instrumentálka, která zní, jakoby se tu zjevila nejlepších časů kapely. Zdatně se tady podílejí ostatní dva členové skupiny a najednou to funguje. Ve skladbě jsou použity krásné varhany, dunivé basy, zvraty v tempu, návraty k motivu zase jiném tempu. Výborná věc a takřka bomba.

Burning Bridges - skladbu napsal producent desky Mark Macinna a je krásně melodická a zvukově bohatá, což ji zachraňuje před zatracením. Na desce se však jeví jako z těch méně zajímavých.

Close To Home je další instrumentálka v podobě malého piano koncertu, kdy spoluautorem s Emersonem je i Lake. Je tady naplno a jedinkrát na desce využito koncertní křídlo. Skladbu považuji za výbornou.

Better Days je výpravná skladba, jejíž zařazení na desku chápu jako úlitbu dobovém vkusu. Má monotónní bicí, osmdesátkové klávesy a melodiku. Refrén píseň definitivně skladbu stahuje do hlubin. Nejslabší kousek na desce.

Footprints In The Snow je jediná věc na albu, kterou napsal Lake sám, je tady jeho rukopis, je to hlavně o něm a jeho Španělce, Lake umí takovéto skladby zazpívat a podat je, ale v tomto případě slyšíme standard.

Po předcházejících tvůrčích a personálních peripetiích je z té hudby cítit nové nadšení, nová energie a chuť tvořit. Lake tady zpívá úměrně svým hlasovým možnostem a jeví se to jako to nejlepší rozhodnutí. Deska přináší duch starých dobrých ELP, všeho, čím si v sedmdesátkách získali přízeň milionů fanoušků. Není to bez výhrad vynikající deska, ale svými nezpochybnitelnými kvalitami mi poskytla možnost opět si hudbu ELP užít, pobavit se jí a mít z ní radost.

70 %
pepanovacek PepaNovacek 11.12.2023 06:33  80654
Miro, děkuju za recenzi. Celkově shoda poměrně veliká, avšak v jednotlivých skladbách takřka žádná, kromě první, hehe.
pepanovacek PepaNovacek 11.12.2023 06:24  80653
Emerson, Lake & Palmer - Black Moon – 1992
Přiznám se, že jsem se několikrát přistihl při myšlence, že závěrečné poslechové kolečko v případě Emerson, Lake & Palmer nebudu absolvovat, což by asi bylo poprvé v (mých) dějinách, hehe. Prostě mě ta kapela moc nebavila, ale jak jsme se postupně dostali k posledním třem albům, začal jsem se naopak na to kolečko těšit. Jsem rád, že u Emerson, Berry & Palmer jsem nebyl jediným Mimoněm, no a jsem zvědav, jak bude vypadat hodnocení tohoto alba ostatními – moje je zde.

Black Moon
Úvod trochu ve štěbetacím stylu Close To The Edge, pár překvapivých najjazlých taktů na klavír, a po necelé minutě se připojí tvrdá rytmika, trochu jako Queen (We Will Rock You), trochu jako Genesis (Mama), jedna sloka, refrén, druhá sloka, refrén (v těch zní neodmyslitelné fanfáry), mezihra. Pak třetí sloka a refrén, no a po pěti minutách jakási dohra keltského charakteru, či co, hehe. Hammondy, gradace, fakt pěkný a já musím zcela upřímně napsat, že mě tahle skladba hodně baví, a je pro mě na úvod bombou číslo jedna.

Paper Blood
V podobně tvrdém a šlapavém rytmu je i druhá skladba. Pěkné Hammondy, chytlavé refrény se skvělými vokály (já tam tedy slyším nějaký baby, ale nenašel jsem informace, kdo vokály zpívá), foukací harmonika (výborný nápad), a já si nemůžu pomoci, pro mě je to bomba číslo dvě, jsem velmi spokojen, cítím takovou svěžest, jakoby kapela chytla druhý dech, no a samozřejmě jsem zvědav, jestli bude podobně nadšen i někdo další. Výborná písnička.

Affairs Of The Heart
Po úvodní smršti trocha zklidnění v pomalé baladě, kterou napsal Lake s Downesem, jak jsem zjistil. Není to vyloženě bomba, ale docela příjemná, pěkná písnička.

Romeo And Juliet 
Nebudu dělat chytrýho, balet od Sergeje Prokofjeva neznám, ale ten Tanec rytířů jsem asi někdy někde slyšel. Nevadí mi to, pěkná, tvrdá úprava, ve stylu prvních dvou skladeb.

Farewell To Arms
A tohle je pro mě první slabá věc na desce, jednoduchá, až primtivní, podbízivá, přeslazená, klávesové sólo v závěru ji trochu vylepší, avšak ne o mnoho.

Changing States
Emersonova instrumentálka. Pěkná, ale na zadek jsem se z ní neposadil.

Burning Bridges
Pěkná písnička, kterou napsal filmový skladatel Marek Mancina, ale nepochopil jsem (ani nenašel), jestli přímo pro kapelu nebo je to nějaká úprava.

Close To Home
Hezké Emersonovo preludování na klavír, nic, z čeho bych se pokakal, ale pěkně se to poslouchá, protože mu to pěkně hraje.

Better Days
Jo, jo, tahle deska je zpočátku fantastická, ale ke konci nějak chlapcům dochází dech a některé skladby působí hodně vatovitě.

Footprints In The Snow
Na závěr písnička od jezera, hehe. Taky žádná sláva.

Black Moon je dobré album, a povedený comeback, řekl bych. Hokejově mi to vychází asi tak, že zhruba jedna třetina (první tři skladby) je vynikající a v podstatě na plnou palbu, jedna je taková průměrná, až lehce nadprůměrná (Romeo And Juliet, Changing States, Burning Bridges, Close To Home) a jedna slabší, až slabá (Farewell To Arms, Better Days, Footprints In The Snow).

7,5/10

mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 11.12.2023 00:01  80652
Emerson, Lake & Palmer - Black Moon (1992)


„Black Moon“ bolo moje úplne prvé CD, ktoré som si kúpil po ére vinylov a šlo o „licenčnú“ československú verziu Popron, samozrejme s celkom pôvodným plnohodnotným originálnym bookletom. Prvý štúdiový album reunionu klasického tria EL&P po štrnástich rokoch a vzhľadom na dobu vydania sa nemá za čo hanbiť.

Na úvod sedem minútová titulná kolektívna skladba „Black Moon“ je hneď aj najlepším trackom na albume. Hutné bicie Carla Palmera, duniaca basa a naliehavý, intenzívny spev Grega Lakea, klávesové kudrlinky a obligátne fanfárové zvuky Keitha Emersona - v podstate je to pomaly sa vyvíjajúca ťažkotonážna hard rocková kompozícia, ale v mierne art rockovom klišé. Krásna gradácia a je to bomba.

„Paper Bood“ je opäť spoločným dielom tria, ale je to pád do priemernosti, celé je to v jednom rovnomernom móde a hudobne mi to nič podstatnejšie nedáva.

"Affairs Of the Heart" je spoločný produkt tandemu Greg Lake / Geoff Downes, aj z albumu „Ride the Tiger“, čo zložili ešte v ére existencie „3“ (teda v roku 1988). Lakeova dominancia, akustická gitara a Emersonove klávesové aranžmá v pozadí miesto pôvodne Downesovho. Pekné ale nič zásadné.

„Romeo And Juliet“ je Emersonova prerábka z baletu S. Prokofieva "Dance of the Knights". Pekný návrat do éry 70.rokov, keď takéto inštrumentálne novotvary klasických diel robil Keith celkom intenzívne.

„Farewell To Arms“ je spoločne zložený tandemom Emerson / Lake a nie prvý textový anti-militantný song od Grega. Pekná melodická záležitosť, jedna z tých silnejších na albume.

„Changing States“ je skvelá Emersonova inštrumentálka, šesť minút kolektívnej energie tria, môj obľúbený track na albume a nostalgický pocit, že to ešte vedia zahrať, takmer ako v dobe zlatej éry...

„Burning Bridges“ je adaptácia skladby Marka Mancinu, ktorú napísal špeciálne pre EL&P. Vlastne tento pán aj produkoval album „Black Moon“. Zase jedna hodne slušná kompozícia.

„Close To Home“ je čiste Emersonov klavírny klasický sólový príspevok. U mňa celkom dobré ...

„Better Days“, skladba tandemu Emerson / Lake je melodická rocková pesnička (samozrejme s charakteristickou inštrumentáciou tria a spevom Grega), tiež ju vnímam ako veľmi vydarený track na albume. A zase celkom spokojnosť.

"Footprints In the Snow" s akustickou gitarou je samozrejme skladba z pera Grega Lakea. Je to melancholicko - baladická pesnička, v podstate charakteristická pre jej autora a evokuje, prirodzene Vianočnú atmosféru.

Dvojminútový epilóg "A Blade of Grass“ Keitha Emersona je rýdza klavírna miniatúra a hoci je to v oficiálne bonus, krásne pasuje na záver tohto albumu.


Myslím, že „Black Moon“ je po všetkých časových peripetiách kultového tria veľmi slušným albumom na dobu svojho vydania (aj keď aktivity neo-progových skupín v tejto dobe už výrazne zase rašili po celom svete, ako huby po výdatnom daždi) a má skôr konvenčný charakter, bez výraznej suity, či silne ambiciózneho tracku.
Ale je to príjemný album ...




8 / 10

[ 64681 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt