California - hodnoceníMě označení alba za sračku nijak nepohoršuje, i když chápu námitku, jaká slova nám potom zbydou pro mnohem odpadovější produkty hudebního průmyslu. Osobně mi nesedí spíš snaha o sdružování do příležitostných partiček podle toho, jak kdo album hodnotil, ale tak každý jsme nějaký a třeba tomu jednou přijdu na chuť.
Přemýšlím, jestli bych album slyšela jinak, kdybych nevěděla, že je to Patton. Což jsem věděla, i když pro mě poslech byl premiéra. Myslím, že bych ho podle hlasu i poznala, znám jeho pěvecký projev docela dobře (FNM mám zažité, i když ne v úplnosti, nedávno jsem si taky pouštěla pár jeho vystoupení s Johnem Zornem), ale to nakonec není nejdůležitější.
Já jsem na první poslech z alba zážitek měla, dělalo se mnou všechno možné na té příjemné straně, myslím různé mravenčení, mrazení, přívaly energie, určitě přitáhlo mou pozornost. Pak přišlo pár poslechů, kdy jsem se v té změti ztrácela, ale počáteční zájem a zvědavost tam byly, nezačala jsem s opatrným a podezíravým krčením nosu "co to jako je", kdy člověk vlastně váhá, jestli to není fuj - hranice mezi "to je divné, dejte to pryč" a "nechápu, ale chci víc, jdu blíž" je někdy velice tenká.
Ale tenhle první dojem základní fyziologické libosti se dál neprohluboval (ani neopakoval), nešel do dalších vrstev vnímání, zůstala jsem nakonec vůči albu vně a navíc jsem ztroskotala na plné čáře, pokud jde o ustálení určitého celkového obrazu - mám dojem, že něco podobného konstatoval ve své recenzi Štěpán. California vlastně není album, nefunguje jako celek. Je to mozaika, která by mohla být o deset minut delší nebo kratší a nic by se vlastně nezměnilo, a to je pro mě špatně. |