Mám za sebou závěrečné poslechové kolečko s Queen. A konalo se v podstatě jen jedno překvapení, avšak opravdu veliké a pro mě naprosto nečekané. Prvních šest alb je bez debat geniálních, nadčasových, bezchybných, prostě fantastických. Ty drobné, kosmetické vady jsou naprosto bezvýznamné, slyším je třeba na debutu, kde ale to vyváží ta mladická energie, nadšení až naivita. Dvojka, ta je skutečně bezchybná, jeden z vrcholů kapely. Album Sheer Heart Attack mě překvapilo při psaní recenze, protože jsem si nemyslel, že je tak skvělé, u A Night At The Opera jsem nejprve s plnou palbou váhal, zejména kvůli kántry písničce '39, ale při závěrečném poslechovém kolečku mi až tak nevadila. O A Day At The Races jsem měl jasno od prvního poslechu v rámci hodnocení, o i News Of The World pak od roku (asi) 1986, hehe. V téhle době se Queen dostali na svůj absolutní vrchol, ze kterého pak začali klesat, i když opravdu velmi, velmi pozvolna.
Jazz ode mě dostal plnou palbu, a i když to samozřejmě vůbec není směroplatný, tak bych nejspíš půl bodíku ubral, Fun It mě opravdu sere. Jinak ovšem vynikající album. Na hodnocení The Game bych neměnil asi nic.
No, chlapci, a je tu největší – a vlastně jediné – překvapení mého závěrečného poslechového kolečka s kapelou Queen, a to album Hot Space. Opravdu jsem nechtěl věřit tomu, že poslouchám právě tuhle desku, kterou jsem tak sepsul. Ano, jsou tu slabší místa, a ano, je to nejslabší nahrávka kapely, ale vůbec mi nepřišla tak hrozná, abych jí dal jen průměrné hodnocení, ani ty disko srágory na první straně mi nevadily, dokonce se mi líbily, hehe. Takže sám jsem až v šoku, hehe, ale opravdu Hot Space bude jediné album, u kterého dost výrazně změním bodové ohodnocení, a to z 5/10 na 7,5/10.
The Works mě mile překvapilo už při honotících posleších, a trvám si na svém, že je to jeden z vrcholů Queen. I když oni jich měli tři prdele, hehe.
A Kind Of Magic a The Miracle jsou pro mě taková celkem podobná, a jen lehce nadprůměrná alba, na kterých jsou kromě bomb i slabší skladby, které mě moc nebaví. A Innuendu bych asi dal po posledním poslechu - popopo, hehe – plnou palbu i přes Delilah, stejně jako Made In Heaven. Neříkám, že se jedná o plné palby plnotučné, ale ta nostalgie sehrála svou úlohu, hehe.
Na závěr musím znovu zopakovat, že tohle kolečko s Queen bylo pro mě jedno z nejlepších – i když už jsme zažily mnoho úžasných. Myslím, že je lepší dělat kapely, než ta jednotlivá alba, jak jsme zkoušeli, člověk se do toho víc dostane. Taky bych chtěl poděkovat všem za hodnocení, jak těm, kteří to vzdali, tak zejména čtveřici Marek – Honza – Ivan – Petr. |