Uriah Heep - Firefly – 1977
Po šesti týdnech jsem se vrátil k Uriah Heep – tedy ne, že by mě nadšení z Echolyn už opustilo, Time Silent Radio jsem od napsání recenze slyšel asi desetkrát, naposledy včera po návratu z třídenního výletu v Krkonoších – ale konečně jsem dneska nasadil sluchátka a poslechl si pozorně tuhle desku.
Po prvních dvou skladbách jsem úplně na větvi opravdu nebyl, ale svižná The Hanging Tree se mi moc líbila a hodně mě překvapilo, že autorem je Lee Kerslake. Pak jsem si asi na album „zvykl“ a byl spokojen až do konce, kromě Sympathy, která mě moc nebavila.
Vyzdvihl bych určitě výbornou, bluesovou Rollin' On, pro mě asi vrchol alba. Titulní Firefly je taky velice pěkná, moc se mi tady líbily vokály a ta změna na trochu jazzrockovou pasáž před pátou minutou.
Firefly je první album, kde zpívá John Lawton, a musím říct, že se mi moc líbí, určitě víc, než David Byron, ale úplně největší změnu slyším na postu baskytary – jak jsem psal o tom, že John Wetton mě moc nenadchnul, tak Trevor Bolder ano, je úžasný a jeho hra se opět vrátila na úroveň, kterou stanovil v kapele Gary Thain.
A i celkově bych řekl, že Uriah Heep se dostali (určitě i díky dvěma novým členům) s tímto albem na vyšší level, než u předchozích nahrávek.
7,5/10 |