Šlo tam o to, že podle pisatelky za bolševika se tu všichni měli strašně skvěle (jak jinak), kdežto dneska se všichni mají strašně špatně a žijí tu samí bezdomovci, staří, mladí, whatever.
V té souvislosti se mi vybavila jedna debata v televizi, kdysi dávno, krátce po revoluci. Nějakej novinář tam vyprávěl o svým kolegovi, kterej byl ještě za totálu zpravodajem ve Stockholmu. V té době bylo Švédsko ještě normální fungující prosperující země, nikoliv provincie Islámského chalífátu jako dnes. A z vedení televize na toho zpravodaje pořád tlačili, že ve svých reportážích málo tepe ten kapitalismus a málo líčí utrpení a bídu místních vykořisťovaných obyvatel. Už z toho byl nešťastnej, tak jednou začal svou reportáž slovy: " V ulicích švédské metropole dnes žebrá už prakticky každý...". Přičemž ve stejnou chvíli kamera za ním zabírala ta nablýskaná Volva na ulici, výklady obchodů se zbožím, o němž jsme si tu tehdy mohli nechat jen zdát, lidi v moderním oblečení atd. Bezdomovec či žebrák pochopitelně ani jeden.
Přijde mi to jako pěkná paralela k tomu, jak někteří rudí jedinci dnes brečí, jak jsme na tom hrozně zle, jak tady všichni třou bídu s nouzí atp. A pak člověk přijde do Globusu a vidí ty vozejky narvané žrádlem, plné hospody lidí, na ulicích moderní auta za statisíce či miliony, každý má smart pohone za tisíce či desetitisíce aj. No nevím, o bídě s nouzí mám prostě trochu jiné představy...