Lisak: Interpretuješ to trošku podivně, takže budu muset svou odpověď muset víc rozvést.
Padouši vůbec nemusí mít nějaké etra schopnosti, jen by měli být zajímaví.
Když budou umět třináctiletí kluci (mmj. proč 13ti letí? To nemohu začít hrás s paesátníkem?) něco výjimečného, logicky to k nim přitáhne nějakou pozornost. Nic není zadarmo, kor schopnosti, které jsou výjimečné. Bude-li mít někdo netopýří křídla (a nebude-li to v kraji standardem), pak sice bude umět létat, ale taky se ho budou ostatní bát, bude to vyvolávat rozporuplné reakce a třeba mu to znemožní plazit se chodbami. Dokonalé určení přesného času je herně zajímavé, ale nijak moc to postavě neumožní nad ostatní vyniknout. Herakles už v kolébce zardousil holýma rukama dva veliké hady, v páce by jistě už jako kojenec porazil skoro každého. Ale zvěsti, že to s jeho tátou může být všelijaké, mu život takdy dvakrát neulehčily...
Proč by neměli být postavy výjimečné a celý příběh se neměl točit kolem nich? Vždycky je v každém světě takových příběhů mnoho, ne?
To, že postavy vědí, že zachraňují svět, je situace podivná, v příkladu, který jsem uváděl (Dragonlance) to opravdu nevědí a nikdy se to ani nedozvědí.
Obecná pravidla umožňují existenci knězovy schopnosti Osud zrození a Moc nad osudem, tedy toto je součástí obecných pravidel. A především věta o DUPJ. |