Neil PeartO Neilu Peartovi jsem koukal tu padla zmínka, ale překvapilo mě že jen tak okrajově.. Máte to možná někdy taky tak, že když odejde muzikant, jehož hudba vás provázela kusem života, hrkne to ve vás jako při ztrátě blízkého člověka. Zejména když odejde kromě vynikajícího, inovativního muzikanta, asi už napořád nejoblíbenějšího bubeníka, i textař/spisovatel/myslitel (s hodně specifickým rukopisem v rámci rockové hudby). Člověk co uměl inspirovat v mnoha věcech, dokazující, že v životě se toho dá stihnout dost.. Sám působil velmi klidně, soustředěně, ale o sobě říkal, že je celý život "restless". Hladový po poznání, vzdělání, dovednostech - že se nedokáže nudit, ve frontě musí vytáhnout knihu, něco studovat, diskutovat.. Jeho rozsah je vidět z referencí v textech.
Leč mi některá jeho inspirace lidmi jako je Ayn Rand (zastánci extrémního indiviualismu/sociálního darwinismu) ne úplně sedí, přesto mnoho textů, rozmýšlení v jeho knihách, rozhovorech (jsou i na youtube) ke mě promlouvalo i fascinovalo. Rané, lehce zašifrované sci-fi/mytologické, tak i reflektivní texty na společnost, či postřehy z cestopisů. Pokud čtete v angličtině, doporučuju The Masked Rider - jeho zápisky z výletu na kole přes Kamerun či Ghost Rider (Travels on the healing road) - z jeho cesty na motorce napříč Severní Amerikou. Tu napsal poté, co mu tragicky během roku zemřela žena a dcera a Rush měli tu dlouhou pauzu. Jeho tvorba uměla nakopnout, nutila k zamyšlení a k dalšímu sebevzdělání jak v anglickém jazyce tak i v filosofických pohledech. Stejně jako muzika Rush. Ta samotná mě v kytaře/base/lichých rytmech dala motivaci studovat a posunula víc než jakýkoliv učitel. Jelikož Rush podobně jako Yes mě provází od dosti raného věku, tím větší hodnotu jeho dílo představuje. Rush in Peace. |
Registrace nového uživatele 
