VAN DER GRAAF GENERATOR - H To He, Who Am The Only One (1970) DR12 CD UK Virgin (1989) CASCD 1027
Ke třetímu albu se skupina dostává velmi rychle, neboť firma Charisma povzbuzena úspěchem předchozí desky se snaží vydat následovníka co nejrychleji. Současně je všemožně propaguje, organizuje vystoupení, frekvence v rádiích i nahrávky pro TV. Také skládají (nerealizovanou, údajně pro nadměrnou pochmurnost) hudbu k filmu Bondovského producenta Cubby Broccoliho "Eyewitness". The Least We Can Do Is Wave To Each Other bylo přijato pozitivně britskou kritikou, souboru se daří získávat svoje posluchače vydatnou koncertní aktivitou. Hrají mimo jiné s AUDIENCE a EAST OF EDEN, účastní se festivalů v Anglii a Německu, podnikají turné po Evropě. Hammill vzpomíná, že z jejich části koncertu vždy tak půlka diváků odešla a vrátila se až na další kapelu. Ale ta druhá polovina, co zůstala, si produkci velmi intenzívně užívala, a oddaně je následovala i na dalších vystoupeních.
Soubor postupně vylaďuje svůj hudební styl, Hugh Banton zařazuje některé prvky jazzu a klasické hudby. Tedy nikoli ve smyslu symfonickém, ale spíše z hlediska struktur rozsáhlých skladeb. Hudebníci o tom období mluví jako o velmi uzavřeném tvůrčím procesu. Vůbec jsme neposlouchali ostatní soudobé skupiny, všechno jsme hledali jen v sobě. Mohlo to být velmi egoistické, ale jen tak jsme mohli vytvořit něco výlučně vlastního. V této atmosféře vznikaly nové skladby. Pracovali na nich v Trident Studios pod dohledem osvědčeného Johna Anthonyho. Tento materiál se měl stát hlavními koncertními čísly a představoval výrazný tvůrčí pokrok v hudebním výrazu.
Paradoxně, právě v tomto vzepjatém tvůrčím období, oznámil basista Nic Potter svůj záměr, že chce ze skupiny odejít. Nevyhovovalo mu tak intenzívní zaneprázdnění hudbou, neustálé koncertování, kolotoč hraní, psaní a nahrávání. Chtěl žít jinak, ne tak hekticky. Protože skupina byla uprostřed nahrávacího procesu, nejprve hledala náhradu pro dokončení frekvencí. Basy se ale ve studiu nakonec ujal Hugh Banton a na koncertech začal používat bass pedals. Současně se pustil do dalšího experimentování se saxofony pomocí elektrických efektů. Fungovalo to velmi dobře a kapela tento vývoj vnímala jako způsob cesty vpřed. Ve výsledku se na části skladeb alba objevuje ještě Potter, ale ve dvou, co se nahrávaly jako pslední (House With No Door a Pioneers Over C) už basuje Banton.
Jo, abych nezapomněl, na desce hostuje Robert Fripp. Ve skladbě The Emperor In His War-Room provedl kytarové sólo. Je pravda, že po všech těch saxofonových a klávesových plochách, nelze kytaru v popředí přeslechnout, neboť je u této kapely neobvyklá. Hammill se s tímto nástrojem opravdu nepředvádí. Ke spolupráci skupina Frippe oslovila prostřednictví Anthonyho Jacksona Frippa. Dali poslechnout The Least We Can Do Is Wave To Each Other. Ačkoli do té doby nikdy nehrál jako session muzikant, okamžitě přijal. Jackson vzpomíná: Fripp přišel do studia, zapojil si svoje věci, nasadil sluchátka a hned začal hrát. Nikdy tu skladbu předtím neslyšel, ale rovnou nahrál dvě varianty svého partu. Na výsledné nahrávce je z každé použita část. Pak prohlásil, že by se skupinou spolupracoval i na příštím albu. Také mne od té doby představoval, jako člověka, který mu poprvé umožnil hrát na takové akci.
Vlastní nahrávání celé desky probíhalo na několik etap, aby nakonec vyšla v prosinci 1970. Bylo přerušeno letní festivalovou přestávkou, kdy se účastnili různých evropských akcí po boku kapel jako PINK FLOYD, BLACK SABBATH, FAIRPORT CONVENTION, a po nahrání desky se kvůli propagaci spojili na turné s GENESIS a LINDISFARNE. Kontrolní otázka - proč byli headlineři právě VAN DER GRAAF GENERATOR, a ne GENESIS? Protože Gráfové podepsali smlouvu s Charisma jako první. Deska nebyla prodejně úspěšná, jako její předchůdce. Byl proto zájem, aby koncertně úspěšná skladba Killer vyšla na singlu, ale odmítli to. Nechtěli jsme, aby si nás pletli s nějakými podělanými hard rockery, uvádějí. Přes dobovou rezervovanost kritiky je dnes album zpětně hudebních recenzenty v oceňováno. Ne, že by na tom záleželo, jen chci poukázat na relativitu jakéhokoli hodnocení.
Se znovu objevovacím poslechem VAN DER GRAAF GENERÁTOR mám jediný problém. Jde to pomalu. Intenzita prožitku je tak mimořádná, že se nelze věnovat jiné činnosti, než poslechu. Převádět pocity do slov, to prostě vyrušuje. Než něco napíšu, je konec desky, tak ji jedu zase od začátku. Po dvacáté, po třicáté. Znovu a znovu prožívám příběhy, co jsou v hudbě zapsány. Jak by taky ne, když mě hned prvním tónem magicky přiková veleskladba Killer (její kořeny sahají až do roku 1968), další kompozice si mě pomalu požvýkají, a poslední scifárna Pioneers Over C zcela uhranutého vyplivne. Vlastní proces objevování je daleko obtížnější, než to probíhalo u předchozího díla. S opusem H To He Who Am the Only One se docela peru, dobývám si je. Dá to práci sklidit ovoce. Ale právě takové výzvy miluju!
Je zajímavé, jak je aktuální deska od té předchozí odlišná. Nejen ve smyslu hudebního vývoje, ale zejména ve smyslu konceptu, plánu a přístupu. Jednotlivé skladby skrývají různá poselství, jsou plny nespoutané symboliky. Jak je Hammillovi bytostně vlastní, zaobírá se tíživými lidskými i společenskými problémy. Jsem opravdu rád, že textu rozumím jen zčásti. I tak občas vyhřeznuvší spojení slovo&hudba má strašlivou sílu. Vnímavý duch si musí občas strkat prsty do uší, aby zachoval integritu a nerozpadnul se na prvočinitele. Kompozice jsou vskutku posluchačsky náročné, neboť plátno se podobá spíše barevné paletě a naslouchající v něm musí hledat. Jsou uzavřené do sebe, plné samomluvy a zpytování niterných pohnutí. Jsou rozevláté větrem, bloudivé a přemítavé. Krom první skladby, která to na nás vybalí v plné parádě ihned a lavinovitě, se v všech ostatních ta krása skrývá. Motivy vyvstávájí poznenáhlu, postupně a pomalu.
Celé album může být vychutnáváno mnoha různými způsoby. Pro mne nejúčinnější jsou tyto:
Saxofony. Na ploše desky jsou doslova orgie maniakální hry na tento nástroj, tedy spíše nástroje. Zcela originální a ojedinělý způsob práce se zvukem, pozoruhodná nebojácnost v jeho formování, využívání v neočekávaných kombinacích s jinými nástroji (třeba dlouhé sólo pro bicí a saxofony v Killer). Slyšíme zde zařazení saxofonu jako nosného pilíře hudební architektury, která v každé minutě překvapí svojí odvážnou konstrukcí. Tónové rejstříky a barvy zvuků se dokáží v hejnech rozlétat, vířit, kolotat, vzdalovat, a ve zlomku okamžiku přiblížit až na dotek. Ve chvíli, kdy vzteklí zobatci se zakrouceným kovovým tělem vedle mě přistanou, až mě to skoro povalí a úlekem se dech zastaví, začnou nečekaně chlácholit hladivým a klouzavým letem smírné melodie, kterou začíná House With No Door, jedna z nejkrásnějších skladeb, kterou kdy jakýkoli art rockeři napsali. Paralela s KING CRIMSON nepřeslechnutelná. Krimsnovný betelný kakofónie jdou ruku v ruce s uklidňujícím souzvukem, jenž nás však ponechává v napětí.
Bubny. Ohromně se mi líbí styl bubnování Guy Evanse, jak účelně podkresluje nálady jednotlivých nástrojů, zpěvů, sólových sekvencí. Tyto pasáže jsou umocněny ve své působivostí právě tou kadencí leckdy až brutálně sypaných úderů. I barva tónu se na tomto účinku hodně podepisuje. Jsou takové až pekelné. Bez zbytečných pumprdliků a ozdob rušících nepatřičnou překombinovaností se zde jedná doslova o war drums. Málokdy se zaměřuji na tento nástroj, ale tady se mě zmocnil takřka hypnoticky. Mám-li zůstat stále ve skladbě House With No Door pak právě tam, ale zdaleka nejenom tam, hřmotné a dunivé víření úderů pod zpívanými strofami jim dává mocný účinek, důraz a vyznění. Trefná hra na bicí je součástí motoru, který desku hrne kupředu, je jako válečné malování na štítu pravěkého lovce, je z něj cítit animální průbojnost, živočišnost, nezastavitelnost, a to i v těch nejpomalejších pasážích.
Basa. Jakoby tam nějde vzadu stále byla, skrytá za v popředí nastrčenými bijci. Jenže, ti když se rozestoupí, vyleze basajakswiňa. Nedá se před ní schovat, nelze jí uniknout. Kromě naprosto masakrózních výjezdů v Pioneers Over C, je to pronikavý prvek ve skladbě The Emperor In His War-Room, kde dodává švih všemu, co se v té skladbě děje. A že se tam toho děje. Hrůzostražné věci ve zdánlivě poklidné skladbě vybublávají v erupcích žhavých hudebních výjevů. Když jede basa s bicími a saxofony současně, je to přímo makabrózní black metal.
Klávesy. Hugh Banton je taková šedá eminence skupiny. Není moc vystrčený dopředu, nepředvádí se. Ale jeho zcelující přítomnost je znát v atmosféře celého výsledného produktu. Sice se z bookletu dozvídám rejstřík jeho nástrojů, avšak jsou střídmé, většinou plní roli podkresu. A to je právě ono. Ve chvílích, kdy pátrám, odkud se berou různé vrstvy nálad, a zapátrám v hudebním podloží, objevuji vydatná ložiska materiálu z klapek všemožného druhu. Přímo odzbrojující schopnost být nenápadně tak nějak všude. Ještě zdůrazním, že asi nejzvukomalebněji vnímám občasné sekvence obyčejného klavíru. Ten tam vždy zabliká jako vesmírný pulsar a zase mizí...
Zpěv. Jeden z poznávacích znaků a navíc další z nekomforních prvků hudby VAN DER GRAAF GENERATOR. Jak ostatní nástroje znějí často zvláště, a na art rock přímo prazvláštně, je zpěv v úplně jiné vesmírné kategorii. Řezavé výčitky, lakonicky a sarkasticky pronášené verše, vypjaté sténání i místy teatrální strojenost se projevuje jako plnohodnotný hudební nástroj a mísí s dalšími inštrumentuy. Jenže tenhle má i slova. A slovo, to je potvora. To tě trefí víc, než ostré kppí. Tuhle techniku má Hammill zvládnutou na výbornou, špikuje a rožní svými slovy a hlasem nebohé posluchače takovým způsobem, až se jim to musí líbit, i kdyby nechtěli. Imperátor Hammill na piedestalu úpí z hlubin i výšin současně.
Ponor do muziky této kapely je velmi adrenalinová věc, může zapříčinit závislost. Čím méně načančané parády, tím více pořádného dynamitózního účinku. Rány z děla, trombóny vzteklých mamutů, a píseň skřivana kdesi vysoko, převysoko. Nevíš, co dřív. Ale buď bez starostí, ta vlna tě smete tak, jako tak. Nevzal sis dejchací přístroj? Smůla, budeš lapat po dechu.
Hodně vydřených pět hvězd. Víc práce u mě, jak u kapely. Těším se na další kupu hokny.
***** |
Registrace nového uživatele 
