Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Lopuch, server nejen
pro botaniky

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub GENESIS [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Hudba) moderují Vaklaf, Bubla, PepaNovacek.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 18:46
8.-14.1.2024: Cynic - Ascension Codes - 2021 (Jitka)
15.-21.1.2024: Ota Petřina - Super-robot - 1978 (Pepa)
22.-28.1.2024: Supertramp - Even In The Quietest Moments - 1977 (Ivan)
29.-4.2.2024: Linda Perhacs - Parallelograms - 1970 (Štěpán)
5.2.-11.2.2024: Brother Ape - A Rare Moment Of Insight - 2010 (Miro)
12.2.- 18.2.2024: Jouis - Dojo - 2014 (Honza)
19.2.- 25.2.2024: Kevin Gilbert – The Shaming Of The True - 2000 (Dan)
26.2.- 3.3.2024: Sparks – Lil' Beethoven - 2002 (Petr)
4.3.- 10.3.2024: Jakszyk, Fripp and Collins – A Scarcity Of Miracles - 2011 (Jitka)
11.3.- 17.3.2024: Dux – Vladimír Padrůněk In Memoriam - 1986 (Pepa)
18.3.- 24.3.2024: 10cc – The Original Soundtrack - 1975 (Ivan)
25.3.- 31.3.2024: Lucifer's Friend – Banquet - 1974 (Štěpán)
1.4.- 7.4.2024: Persona Grata – Reaching Places High Above - 2013 (Miro)
8.4.- 14.4.2024: Return To Forever – Where Have I Known You Before - 1974 (Honza)
15.4.- 21.4.2024: Mr.Bungle – California - 1999 (Dan)
AC/DC - Back In Black - 1980 (Pepa)
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 62349 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
pepanovacek PepaNovacek 9.6.2020 09:43 - Klub GENESIS (14:09) 54976
Honza Pěkně, Honzo. Hele, a odkud se vrátil George Martin, hehe ?
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 9.6.2020 09:41 - Oblíbené kluby (13:18) 54975
HonzaNádhera.
bubla Bubla 9.6.2020 01:07  54974
The Beatles - Abbey Road (1969)

Tohle album jsem znal jako jedno z prvních od Beatles, díky Supraphonu. Po nic moc výsledcích projektu Get Back, které vyšly až později, je to až nečekaně skvělá deska a určitě jedna z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší (protože nejvyzrálejší). Tady se všechno sešlo skvěle. Hlavně se vrátil George Martin. Teprve s odstupem a ve srovnání s ostatními alby a jinými kapelami jsem si uvědomil, jak je Abbey Road zvukově propracované, vymazlené a nablýskané, což je podle mě jeho dílo. Jsem skálopevně přesvědčen o tom, že Abbey Road nesmírně ovlivnila zvuk a produkci rocku a popu v 70. letech. Jsou tady nějaké nové nástroje a efekty, ale už to není ten psychedelický mix z roku 1967. Subjektivně mám pocit, že je tu mnohem víc výrazných doprovodných vokálů a vícehlasů než na Bílém albu i Let It Be. A celkově to působí víc jako kapela, což je asi dáno tím, že už věděli, že se na to vykašlou, takže trochu opadlo napětí. Taky je tu usměvavý Billy Preston a jeho vykutálené hammondy. Díky supraphonskému LP "bookletu" jsem taky znal místy dost divné texty. Vzpomínám si, že než jsem se naučil anglicky a došlo mi, že leckde je překlad spíš volnější, tak jsem se některým obratům dost divil. Každopádně to byly jedny z prvních anglických písňových textů, které jsem tak nějak četl a snažil se jim porozumět. Na to bylo Abbey Road rozhodně zajímavější album než třeba Please Please Me, hehe. Bomby ani superbomby tentokrát nebudu počítat, protože tohle album podle mě funguje skvěle jako celek, který je velice pestrý a v každé poloze fantastický.

Come Together je jedna z mých nejoblíbenějších písní vůbec. Lennon vzal motiv od Chucka Berryho a udělal z toho něco neuvěřitelného. Je to jedna z věcí od Beatles, které jsme hráli a hodně mě to bavilo, i když jsme se samozřejmě nikdy nemohli přiblížit té fantastické produkci, která je zároveň hladká a drsná, zároveň rhythm'n'blues a funky. Perfektně vyladěné. Hodně mě baví ta prostřední část se sóly zakončená elektrickým pianem. Dlouhý závěr je prostě boží. Nádherná písnička je i Something, jejíž medová produkce jako by předznamenávala All Things Must Pass. Refrén zase tak nějak inspiroval podobnou část v McCartneyho Maybe I'm Amazed. Samozřejmě úžasné vstupy sólové kytary, smyčce... nevím, co psát. Maxwell's Silver Hammer prej hodně srala Lennona i Harrisona, ale mně se docela líbí, resp. mi nepřipadá tak dementní jako jiné McCartneyho věci tohoto ražení a celkem mě vždycky bavila. Je tam zajímavej ten moog a líbí se mi Georgeova kytara. John tady pro jistotu asi vůbec nehraje, hehe. Je to asi jediná věc na první straně, které bych nedal status superbomby. Oh! Darling je další skvělá věc. Je to postavené na zpěvu s takovým barovým doprovodem. Třeba tu basu by Paul určitě vyfintil, kdyby chtěl, ale tady ji hraje George způsobem, který tak nějak zapadá do celkové atmosféry. Zase to ale ve výsledku zjemňují krásné doprovodné vokály. Tyhle řvoucí polohy mě u McCartneyho vždycky bavily víc než sladké balady. Taky jsme to hráli, hodně barově a bez doprovodných vokálů, hehe. Octopus's Garden je podle mě vynikající věc. Líbí se mi, že to nejsou tři minuty pohodového Ringo-songu (a to si to napsal sám), ale je tam i ta dramatická změna ("I'd ask my friends to come and see..."), která to rozbíjí. Navíc je to (zase) fantasticky zaranžované. Lennon hraje to svoje vybrnkávání a Harrison tam má přenádherné krátké kytarové sólo s doprovodem bublin, které mi stylově i zvukem trochu připomíná Robbieho Robertsona (The Band měl Harrison hodně rád). I Want You (She's So Heavy) jsme nazkoušeli, ale nikdy jsme si netroufli ji zahrát, což je škoda, protože to je fantastická věc, velmi zábavná a s úžasnou baskytarou, která je ale taková mccartneyovsky přirozená. Na Lennona řekl bych až nečekaně složitá a důmyslná píseň, i když něco podobného už ukázal v Happiness Is A Warm Gun. Konec je skutečně monstrózní. Taková hodně zlá verze Hey Jude. Tohle Lennon vymyslel geniálně.

Vznik CD umožnil zajímavý moment ostrého střihu z konce I Want You rovnou do uvolněně hravé kytarové předehry Here Comes The Sun. To jsme taky zkoušeli, ale jenom s akustikou a basou a úplně jsme to nedotáhli. Další z řady superbomb. Hrozně se mi tady líbí bicí a samozřejmě ta prostřední část ("Sun, sun, sun, here it comes"), ta je prostě úžasná. Aranžérsky opět fantasticky poskládané. Geniální je i Because. Někde jsem se dočetl, že Lennon to bral jako možnost ještě naposledy udělat nějaký beatlesácký vícehlas. A to se fakt povedlo. John má v tomhle období ještě pár pocitově podobných věcí (Love, How?), ale tohle je skutečně síla, i přes ten lehounce kýčovitý moog. K tomu bych ale dodal, že ačkoli ho na celém albu používají na "zvláštní zvuky", je to tak akorát, není to samoúčelné a do všech písní to dobře zapadá. Mám rád přechod do následující You Never Give Me Your Money, což je geniální (těžko psát jiné slovo) suita, které se McCartney vyrovnal už jen v Band On The Run. Je to nádherně pospojované a atmosféra je prostě skvělá, a to i díky krásnému poetickému textu, asi jednomu z McCartneyho nejlepších. Strašně rád mám tu kombinaci hluboké bzučící kytary a vysoké vybrnkávané kytary tak od 1:45 (po "nowhere to go"), nebo souhru basy a kytary při "Soon we'll be away from here/Pick up the bag and wipe that tear away". Cvrčci nás přenesou k Sun King. To je jedna z nejneuvěřitelnějších písní, co udělali. Vlastně je to vykrádačka Albatross od Fleetwood Mac s textem nesmyslné ptákoviny. No ale zároveň je to vokálně nádherná věc. To "oooh" skoro po minutovém instrumentálním úvodu mě vždycky dostane. A další fantastický moment je ten krátký klasikoidní výjezd varhan George Martina po "Everybody's happy". Hodně povedený je i přechod do Mean Mr. Mustard, kde mě baví ty bicí na konci. Potom ještě přitvrdíme s Polythene Pama. Ty úvodní akustické akordy jsou jako z Tommyho, což bylo i záměrem, jak jsem se dočetl. Divoká a dobrá věc, ale spolu s tou předchozí jsou to prostě jen útržky. Přesto v Polythene Pam stihnou i krátký jakoby "jam" na konci před přechodem do She Came In Through The Bathroom Window - tyhle dvě věci nahrávali takhle dohromady naživo, stejně jako Sun King a Mean Mr. Mustard, takže je ten přechod přirozený. She Came... už je v podstatě plnohodnotná písnička. A moc krásná, je tady všechno - super bicí, vokály, sólová kytara. A tím končí první část medley a začíná ta druhá, kterou napsal asi celou McCartney. Golden Slumbers je nádherná věc, kterou mám radši než třeba Let It Be. Největší nářez je ten refrén. To je skutečně úžasný vokál. Orchestrální aranžmá samozřejmě perfektní. Carry That Weight má ten refrén s výrazným zpěvem Ringa a jinak plní spíš roli spojovacího prvku a opakuje motivy z You Never Give Me Your Money pod taktovkou George Martina. The End je samozřejmě krásná a efektní věc, kde se všichni předvedou vokálně i instrumentálně, nejprve silomrdný Ringo a pak ta krásná kytarová sóla. Neznám typově podobnou věc, která by byla tak povedená. Jo a trochu si to vypůjčili George and Beatovens v písni To už je stáří, ale to asi nikoho (c) Pepa. No a kde je teda ta vata, kterou jsem sliboval v nějaké dřívější diskusi? Lennonovy věci v medley, což sám uznával. Mean Mr. Mustard a Polythene Pam nebyly dost dobré pro Bílé album, ale teď se hodily. Sun King je spíš blbůstka (i když krásná). Z McCartneyho útržků mě nikdy tolik nebavilo Carry That Weight, je to spíš takové budování napětí před koncem. Ale v případě druhé strany Abbey Road platí, že souhrn je víc než jednotlivé části a dohromady to funguje skvěle, to nemohu říci. Je to taková smršť zvratů a nápadů. Nenapadá mě žádné podobně dobré medley takhle krátkých útržků. Podle mě bylo správným rozhodnutím vystřihnout Her Majesty, což je sice milá holka, ale kromě toho, že bere miliony už asi sto let po sobě, se do medley se nehodí. Na tom samotném konci mi naopak přijde umístěná vtipně (něco podobného v malém je na konci Free As A Bird).

Nevím, do jaké míry je můj pohled ovlivněn tím, že znám tohle album tak dlouho a vzpomínám si, jak jsem ho poslouchal na gramofonu u dědy, ale je to pro mě jedno z nejlepších alb všech dob. Připadá mi až nefér ho srovnávat třeba s jejich starými alby, protože je vidět (slyšet) ten obrovský vývoj a pokrok celé hudební scény, který Beatles do značné míry táhli. Bez těch starších alb by ale nebylo Abbey Road. Ve srovnání s psychedelickým obdobím a s Bílým albem to je taková "profesionálnější" a uhlazenější deska. Možná nejvíc od Rubber Soul a Revolveru. Do jaké míry je to zase dílo George Martina? Zároveň se jim sešel neskutečně kvalitní materiál, hlavně ve srovnání s Let It Be. Asi si po Bílém albu potřebovali odpočinout trochu víc. Je ale zajímavé, že Lennon i McCartney následně udělali taková primitivistická alba (John Lennon/Platic Ono Band a hlavně McCartney) a teprve potom se vrátili k aranžérskému a producentskému mistrovství (Ram, které si Paul produkoval sám, a Imagine se Spectorem), možná i po úspěchu vynikajícího Harrisonova All Things Must Pass. Nevím už, co bych napsal, je to prostě super, hehe.

5/5
bubla Bubla 9.6.2020 01:04  54973
Nestíhačka, hehe.
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 8.6.2020 21:39 - Oblíbené kluby (13:18) 54972
PepaNo co, dostane padáka z kapely a bereme Beggse, kterej na to čeká. Hehe.
pepanovacek PepaNovacek 8.6.2020 21:38 - Klub GENESIS (14:09) 54971
MarekA taky mě moc mrzí, že Dan skončil u Seržanta a Percy dokonce už u Rubber Soul. Mrzí, a nechápu to.
pepanovacek PepaNovacek 8.6.2020 21:23 - Klub GENESIS (14:09) 54970
MarekNo, taky čekám, a jsem lehce nervózní, protože Honza dodával svoje recenze vždy buď hned v pondělí úderem půlnoci, nejpozději pak během pondělí, úderem. Hehe. Jestli nedodá během tří hodin, třiceti šesti minut, nevím, co si počnu.
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 8.6.2020 21:08 - Oblíbené kluby (13:18) 54969
Nechci na nikoho tlačit, ale celej den čekám na recenzi Abbey Road od Honzy a už mě to čekání sere, hehe.
puschpull puschpull být nad věcí, pohoda a klid ... - AV-Com (Homepage) 8.6.2020 19:58 - Oblíbené kluby (14:11) 54968
The Beatles - Abbey Road – 1969je velmi dobré album, od Beatles asi nejlepší.
:-)
i mě se líbí, ale znám ho už tak dlouho, že ho téměř neposlouchám. Pokusím se napravit.
:)
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 8.6.2020 12:38 - Oblíbené kluby (13:18) 54967
Krásné počtení, Pepo. A máš pravdu, naše asi největší shoda ohledně Beatles.
pepanovacek PepaNovacek 8.6.2020 09:24 - Klub GENESIS (14:09) 54966
MarekNo, Marku, za prvé děkuju za krásnou recenzi, a za druhé děkuju za naprosto neuvěřitelnou shodu, jaká tady snad ještě nikdy nebyla, až to vypadá, že jsme od sebe opisovali, hehe. Ale je fakt radost číst, jak stejně slyšíš třeba ty Harrisonovy skladby, Oh! Darling, nebo tu závěrečnou bombu bomb číslo devět. A hlavně ale celé album. Že jo.
pepanovacek PepaNovacek 8.6.2020 09:16 - Klub GENESIS (14:09) 54965
The Beatles - Abbey Road – 1969

Při prvním poslechu, ve středu 27. května, jsem tušil, že se můj názor ohledně nejlepší desky The Beatles pravděpodobně nezmění ani po cca pětačtyřiceti letech. Nic jsem nezjišťoval, jen poslouchal, a říkal si, že tohle je jediné album, kde není vůbec žádná slabá, dokonce ani slabší skladba. Když vezmu veškeré desky, které jsou podle mého špičkové, tak úplně na všech se najdou písničky, které mi prostě vadí – na Help! třeba kántry Act Naturally a I've Just Seen A Face, na Rubber Soul What Goes On, na Revolver Yellow Submarine, na Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band a Magical Mystery Tour Harrisonova Within You Without You, resp. Blue Jay Way, no a pak zhulenina Revolution 9 na bílém dvojalbu. Tady je všechno naprosto dokonalé, jedna bomba za druhou, od začátku až do konce.


V pátek, 29. května jsem nasadil sluchátka, a pozorně si album poslechl, dvakrát za sebou, s odhodláním napsat recenzi. Výsledkem bylo, že jsem nenapsal ani slovo. Tohle je bezesporu nejkrásnější, nejpovedenější a nejlepší, co kdy The Beatles natočili, a já si nejsem jistý, budu – li schopen se k téhle muzice nějak vyjádřit.


V úterý, 2. června jsem si album poslechl, a při tom četl překlady textů. A bylo to velice zajímavé.


Abbey Road mi dává zabrat evidentně zdaleka nejvíc ze všech desek The Beatles, na jednu stranu si říkám, že by mělo stačit moje tvrzení, že je to nejlepší, co kdy natočili, na druhou to ale nechci odbýt, a tak mi nezbývá, než zatnout zuby (hehe), a prostě se k tomu donutit. 4. června jsem si dvakrát po sobě pustil na sluchátka úvodní Come Together. Už při předchozím poslechu jsem si říkal, že to není přece možné, znám tuhle skladbu nazpaměť, tisíckrát jsem jí slyšel, stokrát hrál s různými kapelami, tak jak to, že jsem z ní pořád tak nadšený a doslova unešený, až hotový. Aha ? No, asi proto, že je zkrátka naprosto geniální. Všechno tady je úplně famózní, zpěv, basa, střídání elektrického piana s kytarou v sólech, která bych spíš nazval instrumentálními mezihrami, i taková finta, kdy po poslední sloce je vždy na konci taktu takové zamňoukání, myslel jsem, že je to nějaký syntezátor, ale jelikož není uveden mezi nástroji, bude to asi elektrické piano. A víte, co je největší bomba ? Pro mě, samozřejmě. Bubny !!!. Ringo je tady (a na celém albu) fantastický, vždycky se mi líbilo, jak hraje, ale až teď, při pozorném poslechu, jsem zjistil, že je to naprostá lahůdka, a fakt by mě moc zajímalo, jestli bral nějaké hodiny a taky, kdo ty bicí takhle zaranžoval, jestli on sám nebo v tom má prsty George Martin, což bych si tak trochu tipoval. Jeho hra je v téhle skladbě opravdu velice zvláštní a netypická, jak přechází z hi hat na kotle, na které pak hraje i přes sloku, virbl tak zazní poprvé až v refrénu, ale jen se šlapákem, bez hi hat nebo činelu, normální bubny, tzn. činel, šlapák a virbl až v sóle. Jak říkám, hned v první skladbě je Ringo naprosto úžasný, a bicí jsou fantastické i v dalších věcech, jak ostatně podle mých blábolů sami poznáte – protože bez nich byste to možná ani nepoznali, hehe. Takže první skladba, a hned bomba bomb.


Something je bomba bomb číslo dvě, nádherná písnička, kde je zase úplně všechno naprosto dokonalé, zpěv, smyčce, Hammondy (Billy Preston), obzvlášt vypečená je tady baskytara, to je fakt úplná lahůdka, jak a co Paul hraje. A co je tady zase naprosto úžasné ? No ano, přátelé, bubny jsou to. Skladba začíná dvěma triolami na poslední dobu prvního taktu, ve čtvrtém taktu zpěvu je na poslední dvě doby break, který se opakuje i ve druhé sloce, skvělá je hi hat v refrénu a break v čase 1:54, co je ale úplně největší bomba, je tempo, jak to celé Ringo fantasticky doslova drží na uzdě.


Maxwell's Silver Hammer je bezesporu třetí bomba bomb, i když bubny jsou tady jenom vynikající - šlapák s hi hat a pak ta kovadlina, to je super nápad. Skvělé je tady ale zase úplně všechno, například moog, ten kytarový beglajt nebo spíš takové vyhrávky, a vokály, zajímavostí pak pro mě bylo zjištění, že tady vůbec nehraje John a na baskytaru (šestistrunného Fendera) hraje George. A líbil se mi prdlej text, který jsem neznal.


Abbey Road vyšlo v roce 1972 u Supraphonu, měl ho můj švagr, a tak tohle album znám úplně nejdéle, myslím jako celé, řadové. A skladbu Oh! Darling jsem miloval od prvního poslechu. Vím, že nejsme na dostizích nebo závodech, a všechno je to o pocitech – a moje jsou takové, že skoro každá písnička z této desky, kterou právě poslouchám, je ta nejlepší, ale u téhle si to říkám asi tak nějak nejvíc. To je zkrátka naprosto neuvěřitelná záležitost. Co asi nejvíc doslova praští do uší, je zpěv - myslím, že tady Paul podal možná svůj úplně nejlepší výkon, dokonce bych se nebál použít výrazu životní, to, co tady předvádí je prostě nevídané. Samozřejmě je to dáno i tím, jak skvělá ta písnička je, tvrdá, bluesová, skoro hardrocková, mazec neuvěřitelnej ... v těch refrénech jak řve, no Ty vole ... skvělé piano, basa, vokály, ty kytarové přiznávky (nevím, jak se tomu říká), no a co myslíte, jaké jsou tady bicí ? Pánové, naprosto fenomenální, k posrání nádherné, a ač se to možná nezdá, kurevsky těžké, Ringo tady, podobně jako Paul, předvedl jeden ze svých životních výkonů. Ta synkopická hi hat ve sloce, break po první sloce (0:30), zatím nic moc, ale po druhé (cca 1:05) a třetí (2:10) je to už nářez jako v Praze. Čtvrtá skladba, a čtvrtá bomba bomb v řadě.


Octopus's Garden – po těch čtyřech naprosto neuvěřitelných písničkách by se možná jeden (jako já) zdráhal označit tuhle skladbu stejnou nálepkou, nicméně já (jeden) se opravdu zdráhat nebudu. Všechno zase úplně v pořádku – kytara, piano, super kotle v refrénu, nádherné vokály, a pro mě jasně nejlepší Ringova písnička i jeho zpěv. Ano, přátelé, je to další bomba bomb.


I Want You (She's So Heavy) začíná v 6/8 taktu, ve kterém jsou i mezihry a ta závěrečná, nečekaně, až násilně ukončená pasáž = masáž, a je to samozřejmě další bomba bomb. Fantastická basa (v celé skladbě, ale třeba v čase 4:05 je obzvlášť povedené a vypečené místečko), Hammondy, zpěv, prostě všechno. Opět fantastický je zde Ringo, ať už ve sloce s činelem jízdy, hehe, nebo na conga. Nejsem velký znalec, ale řekl bych, že tohle je možná první heavymetalová skladba všech dob, nejen instrumentací a aranžemi, ale asi hlavně tou atmosférou, zejména v posledních třech minutách.


Po předchozím ©Olias nátěru nemohli asi The Beatles zařadit víc kontrastní skladbu, než je Here Comes The Sun. Začíná pidlikáním na akustickou kytaru, a od času 1:30 je pasáž, která se mi vždycky strašně líbila, jako dítě jsem nevěděl, proč, jen prostě byla jiná, zvláštní, divná, ale taky samozřejmě hlavně krásná. Šestkrát se opakují vždy dva takty, jeden na jedenáct, druhý na patnáct osmin, je to fakt nádhera, na pozadí se střídá moog a harmonium. Skvělé jsou orchestrální aranže s nějakými (asi) violoncelly, kontrabasem, flétnami a klarinety, které jsou víceméně jen tušit. Tohle je spolu se Something nejlepší, co kdy George udělal, a strašně mě těší, že přestal skládat ty píčoviny, inspirované bůhvíjakými úchylárnami (popřípadě úchylárny, inspirované bůhvíjakými píčovinami), tohle jsou normální písničky, a neskutečně krásné. Že je Here Comes The Sun bomba bomb, asi nemusím dodávat.


V Because jsou nádherné, vrstvené vokály, doslova k posrání, jinými slovy též třeba nebeské, nadpozemské, boží atd., atp. Skvělý moog a cembalo, jasná další bomba bomb.


Přiznám se znovu, že Abbey Road mi fakt dal zabrat, dokonce jsem poslouchal skladby odděleně, dvakrát, třikrát za sebou vždy jednu, protože už jsem nevěděl, jak to udělat, abych se o té muzice nějak rozepsal. Because byla ale poslední písnička, kde to šlo tímhle způsobem, protože následujících asi šestnáct minut jsem vždy cítil jako takovou jednu kompozici, ty skladby jsou nejen propojené, ale opakují se tady i hudební motivy. Takže se o některých skladbičkách zmiňovat nebudu, pro mě je to celé jedna další bomba bomb. Takže namátkou - v You Never Give Me Your Money je nádherná baskytara, ragtimové piano v refrénu, jako skoro všude krásné vokály, super tvrdá pasáž od cca 2:30, a super závěrečná část, tedy to sólo na kytaru + zvony + basa + vokály, v Sun King opět boží vokály, a skvělý nápad s tou hatmatilkou románských jazyků. V Golden Slumbers je krásná basa, a hraje na ní zase George !!! No a v The End jsou opět fantastické bicí, i zvukově, super breaky, je to vlastně bubenické sólo, krásně to pak hoši rozjedou v kytarovém sóle, a po skvělém breaku (1:48) je tu vrchol, taková orchestrální coda s houslemi, violami, kontrabasem, a nějakými trubkami, pozouny a asi rohy.


Takže TO mám skoro za sebou, a byla to největší fuška, za týden takových odhadem dvanáct poslechů. A nezjišťoval jsem nakonec žádné extra informace, přijde mi to zbytečné. Vím, že v některých skladbách vůbec nehraje John (měl v době nahrávání nějakou autonehodu). Taky vím, že George Martin měl podmínku, že bude produkovat album jako v dřívějších dobách, a že kapela bude dodržovat disciplínu. Asi tam pořád nějaké problémy byly, nicméně se, podle mého, podařilo vytvořit naprosto výjimečné, dokonalé, a geniální umělecké dílo - a je to absolutní vrchol The Beatles. Od obalu, který zná asi každý, přes super zvuk, vynikající pěvecké a instrumentální výkony (znovu musím vyjádřit svoje nadšení ze hry Ringa – a aby bylo jasno, to, jak tady doslova exceluje, nemá žádný vliv na moje hodnocení sólových alb, které mám napsané už asi dva měsíce), po naprosto nepopsatelnou, nádhernou, nadčasovou HUDBU, která, kdyby vyšla dnes, po padesáti letech, bude to naprostá bomba, naprosté zjevení. A jako Honza normálně přeskakuje zhuleninu Revolution 9, resp. před ní ukončuje poslech bílého dvojalba, tak já to mám podobné s Abbey Road – tímhle albem ukončuju poslech The Beatles, nic dalšího už absolutně nesnese srovnání.


5/5

keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 8.6.2020 00:03 - Oblíbené kluby (13:18) 54964
The Beatles - Abbey RoadNa tohle album jsem se těšil jako malej Pepa. A víte proč? Protože si myslím, že si tady The Beatles sáhli na laťku dokonalosti. No, to je možná slabý výraz. Oni tu laťku totiž rovnou přeskočili a vytvořili jedno z nejúžasnějších děl rockové historie. Chvilku jsem teď přemýšlel, co dlouhosáhlého a silomrdného napsat v úvodu, ale nic mě nenapadá. O tohle se určitě postará Honza a/nebo Pepa.

Taky se tu budou počítat bomby a myslím si, že to počítání ani nebude nijak zvlášť těžké. Album otevírá bomba č. 1 Come Together, což není jen tak obyčejná bomba, ale bomba z bomb. Tahle bluesrocková vypalovačka je tak skvělá, že to snad není ani možný. Ikonický nápěv "shoot me" s činelem a basou, k čemuž se později přidávají klávesy s decentní texturou, to je jednodušše lahůdka, kterou prostě nevymyslíš. John Lennon tady exceluje i jako vokalista a celkově má skladba naprosto dokonalou dynamiku. O Harrisonově kytaře ani nemluvě. Neskutečně jim to tady všem šlape. Something je bombou z bomb č. 2 a jedním ze dvou excelentních příspěvků George Harrisona. Tohle není žádná indická psychedelie jako na předchozích albech, nýbrž naprosto překrásná balada. Krásný vokál s bombovou mollovou melodií a fantastickými hammondy od Billyho Prestona. Co mě tady ale vždycky sejme, to je rozvětvený a dokonale zaranžovaný bridge I don't know..., po kterém následuje moje zřejmě nejoblíbenější kytarové sólo od Harrisona. Kluci, u týhle písničky mě regulérně mrazí v zádech. Maxwell's Silver Hammer je retro music hall od McCartneyho, což by možná znamenalo, že se mi to moc líbit nebude, ale opak je pravdou. Takže bomba č. 3. Tohle považuju za jeho asi nejlepší počin v tomhle žánru a je to fakt promakaný. Oh! Darling je bomba z bomb č. 4 a pokud se mě někdo zeptá na mojí nejoblíbenější skladbu od Beatles, tak tohle bude v seznamu kanditátů. Co k tomu říct? Famózní melodie s ještě famóznějším vokálem McCartneyho a vychytanými backgroundy. Skvělá je i ta staccato kytara v rozložených akordech v refrénu. Ale z čeho se z prominutím vždycky posírám, to je McCartneyho proměnlivý stav hlasivek po opakování refrénů. Po posledním opakování refrénu je už tak vyřvanej, že sloku odzpívá s lehkým chrapotem a to je detail, který mě dostává znovu a znovu. Octopus's Garden je bomba č. 5, tentokrát napsaná a zazpívaná Ringem a je to taková odlehčená popovka s bombovým aranžmá. Hodně se mi tady líbí honky tonk piánko. I Want You (She's So Heavy) je bomba z bomb č. 6 a v kontrastu s předchozí skladbou je to temné jako noc. Tahle skoro osmiminutová skladba je dalším vybroušeným diamantem v diskografii Beatles. V bluesrockových slokách se mi kromě všeho jiného (hehe) moc moc líbí Ringova rytmika. Ale úplně nejlepší jsou ty přechody do gradačních pasáží po "She's so". Tady to všechno začne tak krásně rezonovat, až se mi z toho točí hlava. A v závěru přijde dlouhá repetice, do které se zahustí zvuk karboflexové pily generovaném na moogu. Prostě nádhera.

Druhou část alba otevírá bomba z bomb č. 7 Here Comes The Sun, což je druhý skladatelský příspěvek George Harrisona. No, co říct k tomuhle? Opět bombová vokální linka a nádherné harmonické postupy, které musí pohladit po duši snad i člověka s emočním koeficientem nula. Jako tradičně u Harrisonových skladeb je tu skvělá kytara a třeba špičková je i gradace "sun sun sun, here it comes", kde se na sebe nabalují jednotlivé nástroje a nakonec dojde i na tleskání. Bomba. Because je bomba č. 8, kde je dominantní harpsichord a celé to zní tak nějak barokně. Co je tady ale především zajímavé, to jsou vokály snad v tisíci vrstvách. Tuhle skladbu beru jako takový mezičlánek mezi "normálními", předchozími skladbami a tím, co následuje. Následuje totiž Medley složené z menších fragmentů a já už tady nebudu počítat bomby. Budu to celé prostě hodnotit jako bombu z bomb č. 9. Začíná to You Never Give Me Your Money, které otevírá překrásný hlavní motiv na piáno. K tomu se po chvilce přidá vokálem i McCartney a rozjede se to do rychlejší věci s fantastickou kytarou v nádherných plochách. Sun King je další nádhera. Tahle skladba plyne jako řeka a pokud pomineme geniální vrstvené vokály, tak za zmínku stojí hlavně vyhrávky, které tady postupně promlouvají - skvělá kytara a mráz v zádech navozující klávesové textury. Mean Mr. Mustard plynule naváže a přinese zrychlení. Opět krásná melodie a Ringo s vířivou tamburínou. Polythene Pam ještě víc šlápne do pedálů a je to taková kraťoučká rock 'n' rollová věcička, na kterou plynule naváže She Came In Through The Bathroom Window, aneb další parádní skladba. Jsou tu skvělé sloky s McCartneyho hlasem a zvláštně transponovaný refrén. Golden Slumbers pro změnu zpomalí do úplně úžasně překrásné písně, která vlastně slouží jako předehra k hymnické Carry That Weight, kde zazní hlavní motiv tohoto medley v orchestrálním aranžmá. A to je prostě bomba z bomb, přátelé. Kytarový přechod do The End je vysloveně třešničkou na dortu. Tenhle song přináší krásné vypointování celé suity a závěrečnou část se zpěvnou kytarou považuju za jeden z nejlepších okamžiků desky. Škoda, že je to tak krátké. Her Majesty je skrytá stopa a je to jenom taková odlehčená dohra. Ani bych to vlastně v playlistu nemusel mít. A zdá se to jenom mně nebo se dá celé tohle medley považovat za progresivní rock? Podle mě minimálně strukturou ano.

Takže jak to zakončit? Tohle album je pro mě dokonalé a ikonický obal tomu jenom nasazuje korunu. Je to album, které si poslechnu rád kdykoliv a kdekoliv. A taky si myslím, že je to deska, která se musí líbit i lidem, kteří Beatles za normálních okolností neposlouchají. Většina skladeb jsou bomby z bomb, pár skladeb "pouze" bomby. Ani jedna průměrná věc, vycpávka nebo nedejbože sračka. Výjimečný hudební počin. 5/5.
pepanovacek PepaNovacek 7.6.2020 16:06 - Klub GENESIS (14:09) 54963
stevPěkný. Já se na Gilberta chystám, ale je to náročný, chci dneska dodělat recenzi Abbey Road, a do toho se prokousávám diskografiemi kapel z šedesátých let, kde mám velké mezery. Většina mě nebaví, ale třeba Byrds, Hollies, a nejvíc asi Kinks, ti jako jsou fakt skvělí. Dneska jsem kromě poslechu jejich tří alb viděl i tenhle výborný koncert:

The Kinks In Concert 1973

stev stev 6.6.2020 11:40  54962
Nejen Morse (a spis i D'Virgillio a ostatni Spoci). Na Kevina Gilberta jsem natrefil kdysi diky Kino (John Mitchell z Areny, Pete Trevawas z Marillion/Transatlantic, Chris Maitland z Porcupinu a John Beck z It Bites), kteri udelali cover na skladbu "Parade" z onoho posmrtne vydaneho koncepcniho The Shaming of the True, kde vlastne hraje i sam D'Virgillio.

https://www.youtube.com/watch?v=eNrHI-aSGeI

A Kino predevsim natocili skvost, ktery mi tez castecne stylisticky zni jako tribute Gilbertovi, Loser's Day Parade.

https://www.youtube.com/watch?v=z0MMb_yjy_Q

[ 62349 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt