Pink Floyd - More - 1969
Obávám se, že to bude (mně) ještě několik alb trvat, než se proposlouchám k těm, která jsou (pro mě) opravdu vynikající, stěžejní, až geniální. A obávám se, že by na tom mnoho nezměnily ani nějaké nalezené recenze, které jsem psal v minulém století, hehe. Tohle je třetí řadové album Pink Floyd, a vlastně to ani žádné řadové album není, je to soundtrack k filmu, který jsem neviděl.
Bez mučení se přiznávám, že ©Bubla Nerozumím psychedelicu. A ani po tom netoužím. Našel jsem hodnocení Diesbiese (ne na Lopuchu, ale na Progboardu), a s dovolením budu jeho část citovat (on ho sem zcela jistě stejně celé nasere Honza):
Hudební obsah alba More se dá v podstatě rozdělit do tří skupin či kategorií- hipízácké cajdáky se španělkama, zemitý hardrock a poměrně nudné, více či méně psychedelické instrumentálky.
Jo, uměl to Jarek trefně a přesně pojmenovat. A jelikož už bohužel nezjistím, které skladby podle něj patřily do těch tří kategorií, můžu to jen odhadnout. Z hipízáckých cajdáků mi nevadí Crying Song a Cymbaline. Ze zemitých hardrocků The Nile Song a Ibiza Bar. A více či méně psychedelické instrumentálky jsou poměrně nudné všechny, Up The Khyber, Main Theme a hlavně zhulenina číslo jedna, Quicksilver. V závěru své recenze psal Diesbies, že si album rozhodně zaslouží čtyři hvězdičky, a tady si s ním, přátelé, dovolím nesouhlasit. Nezaslouží. Není tady jediná bomba, jen několik pěkných, slušných, možná lehce nadprůměrných skladeb.
3/5 |
Registrace nového uživatele 
