Dneska jsem měl v plánu jet naposledy na běžky, do Krkonoš, potřeboval jsem dát 28 kilometrů, abych měl tenhle rok rovných 600, hehe. Věděl jsem, že má být docela kosa, ale hlavně vítr, jenže jsem nedbal, a vyrazil.
Z Harrachova, nadmořské výšky cca 800 metrů jsem vyšel s běžkami v ruce, poměrně nalehko – jen triko + lehkou bundu - došel na rozcestí Ručičky, a pak po celkem pěti kilometrech na Dvoračky, ve výšce 1.200 metrů. Od Dvoraček je pak prudké stoupání dva kilometry na Růženčinu zahrádku, a já si říkal, jací jsou ti meteorologové Mimoňové, že není ani mráz a vůbec nefouká, a že samozřejmě nemůže přijít nějaká velká změna, nějaký silný vítr během dvou, tří hodin, co budu na túře. Může, hehe. A během pár minut. Začalo strašně foukat, a já ty dva kilometry šel skoro hodinu. Po sedmi a půl kilometrech jsem si tedy nasadil lyže a jel směrem k prameni Labe - rozdíl v nadmořské výšce 200 metrů byl neuvěřitelný – prostě zima se vším všudy. Na fotkách to vypadá nádherně, metr sněhu, místy sluníčko, ale co vidět není, je ta vichřice, která se mnou místy cloumala tak, že jsem se bál, abych neupadl, fakt jsem nikdy tak silný vítr nezažil. Ještě, že tam jsou ty tyče, zabloudit je velice snadné. A tím větrem byla pocitově strašná kosa, myslel jsem, že mi umrznou prsty na rukou, hehe. Navíc tam byl zákaz vstupu na jednu cestu, kterou znám, taky jsem to musel objet přes Polsko, a pak přes Svinské kameny a Voseckou Boudu zpátky do Harrachova - kolem Mumlavských vodopádů. Byl to fakt mazec nahoře, ani nemůžu věřit tomu obrovskému rozdílu, chvílema jsem uvažoval, že to tam někde zalomím v závěji a přivolám si horskou službu, hehe.
Takže pěkné zakončení letošní nádherné zimní sezóny pětihodinovou pohodovou vycházkou.
|