Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Když diskuse,
tak s Lopuchem

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub GENESIS [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Hudba) moderují Vaklaf, Bubla, PepaNovacek.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 18:46
8.-14.1.2024: Cynic - Ascension Codes - 2021 (Jitka)
15.-21.1.2024: Ota Petřina - Super-robot - 1978 (Pepa)
22.-28.1.2024: Supertramp - Even In The Quietest Moments - 1977 (Ivan)
29.-4.2.2024: Linda Perhacs - Parallelograms - 1970 (Štěpán)
5.2.-11.2.2024: Brother Ape - A Rare Moment Of Insight - 2010 (Miro)
12.2.- 18.2.2024: Jouis - Dojo - 2014 (Honza)
19.2.- 25.2.2024: Kevin Gilbert – The Shaming Of The True - 2000 (Dan
26.2.- 3.3.2024: Sparks – Lil' Beethoven - 2002 (Petr)
4.3.- 10.3.2024: Jakszyk, Fripp and Collins – A Scarcity Of Miracles - 2011 (Jitka)
11.3.- 17.3.2024: Dux – Vladimír Padrůněk In Memoriam - 1986 (Pepa)
18.3.- 24.3.2024: 10cc – The Original Soundtrack - 1975 (Ivan)
25.3.- 31.3.2024: Lucifer's Friend – Banquet - 1974 (Štěpán)
1.4.- 7.4.2024: Persona Grata – Reaching Places High Above - 2013 (Miro)
8.4.- 14.4.2024: Return To Forever – Where Have I Known You Before - 1974 (Honza)
15.4.- 21.4.2024: Mr.Bungle – California - 1999 (Dan)
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 62260 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
bubla Bubla 25.11.2021 23:49  67186
Jazz Q – Hvězdoň

Poslední album před dlouhou odmlkou. Nemám s ním spojenou nějakou zásadní asociaci, protože jsem ho dlouho trochu přehlížel. Mohl za to možná pantonský CD výběr Jazz Q z 90. let, kde jsou z tohoto alba zařazeny čtyři skladby, ke kterým jsem si nacházel cestu až postupně a připadaly mi původně tak nějak na jedno brdo. Obal zase patří mezi ty nejlepší. Ten nápad je boží, skutečně to vypadá jako nějaké superdeluxe balení s originálními klapkami vytrhanými z Kratochvílova piana a ptákovinou navrch. V podstatě to předběhlo dobu, dneska je to realita. Vzpomínám si, že jsem neměl tušení, jak ten obal vypadá, ale když jsem na tu desku pak narazil (nevím už kde, možná na Letné u Bindera?), tak jsem ji skutečně nemohl přehlédnout.

Hvězdoně nahrála sestava, která taky nevydržela úplně dlouho. Vedle již velice sehraného dua Kratochvíl-Francl tu je Pavol Kozma, který hrál s Hammelem a v posledních fázích Collegia Musica. Vynikající bubeník, pro mě docela nečekané spojení. Záhadným baskytaristou je Vít Musil původně z kapely Jazz Fragment. Protože asi nedlouho po nahrání alba emigroval, tak na obalu nebyl uveden. Jak se píše v bookletu CD GAD Records, Kratochvíl pak nahrál s Fauknerem titulní skladbu a na základě toho pak byl Faukner matoucím způsobem uveden jako baskytarista. Možná i kvůli tomu album vyšlo až neuvěřitelné tři roky od nahrání (1981). Musil hraje také skvěle, je to spíš fauknerovský než padrůňkovský typ, navíc má bezpražcovou basu. Takže ve výsledku zase rytmika ustupuje trochu do pozadí a vpředu se vedle Kratochvíla ocitá Francl, popř. v jedné skladbě Gera. Kratochvíl jako skladatel pokračuje ve vývoji, album je o něco pestřejší než Hodokvas, ale pevně ukotvené v jeho charakteristickém stylu od poloviny 70. let. To na druhou stranu znamená, že občas má člověk pocit, že některé postupy se trochu opakují nebo že něco podobného už slyšel na minulých deskách. Album působí i velmi promyšleně, krásně využívá možností zase trochu jinak složené kapely… to mě na Kratochvílovi baví. Pro mě je Hvězdoň především krásným a bohužel v podstatě i posledním představením Františka Francla.

Právě úvodní Trhanec je podle mě bomba, kde má Francl velký prostor. Skvěle to navazuje na funky Poprask, ale zase je to něčím nové. Skvělé jsou ty rychlé unisono party třeba okolo 1:30, nebo ta část s bicími breaky po 3:00. A samozřejmě mezi tím to střídání syntezátorových a kytarových sól. Opravdu skvělá, s velkým přehledem zahraná věc.

Rozepře je další bomba. Začíná krásně osudově (nádherně nahraná basa třeba), jako by se to malinko vracelo k Elegii. Pak úžasná pomalu gradující pasáž, kde zase Kratochvíl nechá dlouze vyniknout Franclovu lahůdkovou kytaru. Neměl bych ale zapomínat i na skvělé Kozmovy bicí, které mají podobný utlumený zvuk jako předtím Trnavský. Tohle je opravdu vynikající skladba.

Procitání s trumpetistou Michalem Gerou a baskytarovým zíváním Víta Musila má dost výstižný název. Vyloženě těží z trubky jako sólového nástroje místo (třeba, hehe) syntezátoru. Je to prostě zajímavější a ne tolik jednotvárné. Ale bomba to už pro mě není.

Silvestr na Baštírně má taky takový napjatý úvod, ale pak je to hravá lehce latinská melodie. Nádherná basa, pěkné perkuse, nečekané změny, zase hehescatová pasáž na konci podobně jako na minulé desce. Moc pěkná věc.

Peruť je z kategorie cyklických rozjímavých syntezátorových instrumentálek, i když hlavní melodii hraje i kytara. Nemá to pro mě ale tu intenzitu postupně budovaných nálad a la Madona. Vždycky mi to připadalo dlouhé a ne tak zajímavé.

Pivo v prášku je další odpichovější věc. Strašně mi to připomíná Fermatu zhruba ze stejné doby, a to včetně stylu hry Kratochvíla a Francla. Velice zábavná věc, ke které jsem si ale musel nějakou dobu hledat cestu. Kozma tam taky předvádí dobré orgie. Pro mě třetí (menší) bomba na desce.

Titulní Hvězdoň je nádherný duet elektrického piana a Fauknerovy baskytary, který trochu rozbije lehce se vkrádající jednotvárnost desky spočívající ve střídání pohodových až hravých rychlejších věcí a specificky kratochvílovsky zamyšlených pomalých věcí. Existuje i ve čtyřikrát delší verzi, která je taky skvělá, ale chápu, že tak velký prostor na albu nedostala.

Závěrečný Boží člověk je dle Kratochvíla věnován Padrůňkovi. Zase je to osvěžující změna, tentokrát použitím akustické kytary, a je tu nádherná basa. Ten druhý hlavní motiv ale je opět již trochu slyšený. Pak se to pomalu rozjede s akustikou do podobné „skladby k závěrečným titulkům“ jako na Zvěstech. Francl a Kratochvíl si vymění poslední krásná sóla a opona padá.

Musím říct, že tohle album v dlouhodobém horizontu zraje, ale zároveň tuším, že to má určitý strop, přes který se nedostanu. Podobně jako na Zvěstech jsou tu dvě až tři vyložené bomby, pak spousta výborných věcí a pár těch, co mě tolik nebaví (Procitání, Peruť). Nic to ale nemění na tom, že je to výborné album z doby „pozdního“ jazz-rocku. Skvělá je reedice Hvězdoně od GAD Records. Pominu-li pěkné krátké soundtrackové věci, nalezneme zde nesestříhanou osmiminutovou verzi titulního Hvězdoně, vynikající dosud nevydanou Kozmovu Hmlu snov s vyloženě pastoriusovsky hrajícím Musilem (tu bych teda já na album rozhodně dal a zvedl bych hodnocení), krásný duet Kratochvíla s Martincem Odkaz, a dokonce nějaké koncertní nahrávky. Je to fakt skvělé, že alespoň Jazz Q ze všech československých kapel, které mám rád, i v současnosti vychází taková spousta dosud nedostupného materiálu.

4/5

P.S. Jazz Q pokračovali i v 80. letech asi (nevím) až do Franclova úrazu, ale už pouze na singlech s hostujícími zpěváky (Jana Koubková, Petr Flyn), které (poněkud nekoncepčně, ale i tak díky za to Karlu Knechtlovi) vyšly na bontonské 2CD reedici Pozorovatelny jako bonusy. Později vyšly i různé další jednorázové nahrávky z 80. let v sestavách, z nichž je do roku 1986 konstantou trojice Kratochvíl-Francl-Kozma a na basu nejčastěji Jiří Veselý. Z těchto kousků se mi hodně líbí nádherný jazzový surrealismus Zlý sen s Koubkovou a ještě i Jsem svá, ale jinak už to podle mě nedosahuje kvalit písní s Oskarem Petrem. Alba vycházela spíše akustickým projektům Kratochvíla s Ackermanem, které mám taky rád, zejména některé, hehe, ale je to prostě odděleno od Jazz Q. Těm vyšlo další nové studiové album až po pětadvaceti letech.
pepanovacek PepaNovacek 25.11.2021 23:37  67185
Honza Já nemám naposlouchaných tři prdele věcí, a z toho je mnoho takových, které bych rád naposlouchané měl. Teď třeba se dívám - konečně - na film Vlk z Wall Street, jsem v půlce. A asi tak dalších několik set filmů a knížek nevím kdy, a jestli vůbec, stihnu.
bubla Bubla 25.11.2021 23:29  67184
Proposlouchávám si to s tvou recenzí a musím říct, že to ještě zdaleka nemám tak naposlouchané, hehe.
bubla Bubla 25.11.2021 22:42  67183
PepaHehe, mně teda spirituály nevaděj, to bych nemohl poslouchat ani tu půlku blues co není o prcání.

Ale jinak to slyšíme podobně. Tohle album je fakt skvělé.
pepanovacek PepaNovacek 25.11.2021 22:33  67182
BublaHehe, Honzo, folk a kántry, zase to slyšíme podobně, až teda na God's Got It.
bubla Bubla 25.11.2021 22:18  67181
The Black Crowes - Warpaint (2008)

Návrat po sedmi letech. Hned zkraje musím dát plus za zábavný obal. Zase několik personálních změn - kytarista, klávesák, zpátky je baskytarista z předposledního alba... Hlavně ale docela posun k folku a country. A to zrovna v době, kdy se country začala fašizovat, pardon homogenizovat do sračky roztírané posledních několik let. Naštěstí Black Crowes i tyto žánry podávají více než důstojně. Myslím, že jejich varianta folk-(country)-rocku si z těchto žánrů bere to nejlepší, aniž by sklouzávala ke klišé. Je to spíš takové rollingstoneovské flirtování.

Goodbye Daughters Of The Revolution je atypicky klidný a dlouhý úvod, ale výborný. Silná vůně country se snoubí s rockovým základem a neubíjí pěknou melodii slok i refrénů. Walk Believer Walk je těžká až pohřební variace na Lonely Avenue podaná jako by to bylo Voodoo Child (to dlouhé s Winwoodem). Pěkné, super basa, ačkoli Ray Charles je Ray Charles. Oh Josephine je moc pěkná pomalá věc, která mi docela připomíná The Band. Ten konec je překrásný, hammondy a kuňkavá kytara, ke kterým se ještě úplně na konci přidá piano, jsou boží. Album pokračuje v blackcrowesovské pestrosti s chytlavou bombou Evergreen. Nádherně lehká, krásně uhlazeně zaranžovaná, plná proplétajících se nástrojů. Vyloženě taneční, valčíková, hehe. Jedna z mých nejoblíbenějších věcí od nich. Wee Who See The Deep je až příliš okatá kombinace Led Zeppelin a Rolling Stones, pokud jde o kytary, ale dostává mě to, je to nádhera. Refrén mi připadá takový beatlesovský. Krásné sólo. A ten emotivní konec. No bomba.

Locust Street je pohodový návrat do country-folku. Zase ale bezpečně před hranou (hehe) toho, co by mi už nesedělo. Movin' On Down The Line začíná jako pěkný psychedelický jam, který mi připomíná I Just Want To See His Face od Rolling Stones. No a pak se to rozjede do další výborné, naprosto pohodové skladby. Wounded Bird, to už je další celkem beatlesovská bomba s pěknou slide kytarou. God's Got It je vynikající a stylový cover, za který by se nemuseli stydět již mnohokrát zmiňovaní Rolling Stones. There's Gold In Them Hills je vynikající song. Ty aranže jsou trochu jak z tehdejší Gilmourovy sólovky. Tohle prostě žeru. Závěrečná Whoa Mule je taky úžasná. Ta kombinace folku a psychedelie mi připomněla moje milované Ozark Mountain Daredevils, ale i některé polohy Pink Floyd.

Tohle album je uhlazenější než předchozí desky, netlačí tolik na pilu. A myslím, že jim to velice sedlo. Ten materiál je skutečně silný, možná ne tolik jako na Southern Harmony a Amorice, ale je to příjemně vyzrálé. Na rozdíl od většiny ostatních alb tady není jediná věc, která by mi nějak vadila, a moc mě to baví poslouchat jako album. Musím ale říct, že jsem si v rámci hodnocení uvědomil, že mě na albech Black Crowes trochu sere zvuk. Je to proměnlivé, není to zdaleka tak zrůdné jako Purple od Baroness, ale někdy je to fakt zbytečně přehlcené a nahlas.

5/5
jirka7200 jirka7200 25.11.2021 21:56  67180
King Buffalona King Buffalo jsem také asi před měsícem narazil a jedná se o skvělou muziku s výborným zvukem. Ta novinka Acheron měla vyjít ještě do konce roku....
pepanovacek PepaNovacek 25.11.2021 21:42  67179
Taky se těším, ukázka zní velmi dobře. A taky se těším na film Get Back, ukázka zní velmi dobře, hehe:

The Beatles: Get Back
slava slava Nakonec to všechno dobře dopadne 25.11.2021 21:36  67178
King BuffaloVychází 28.1. 2022 Teším se fakt.
puschpull puschpull být nad věcí, pohoda a klid ... - AV-Com (Homepage) 25.11.2021 21:07 - Oblíbené kluby (07:30) 67177
Antony [67176]: super!
King Buffalo se stali mými oblíbenci, hned jak jsem je poprvé slyšel.
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 25.11.2021 19:32  67176
Vynikající ukázka KING BUFFALO z nového alba. Ty klávesy ve zhruba 5:25 tomu dávají další rozměr. A to následující kytarové sólo! Je to nahrané živě, nic jsem nečekal, a teda dost čumím.

Plus nějaký plky k tomu.
pepanovacek PepaNovacek 25.11.2021 18:45  67175
Jazz Q – Hvězdoň – 1984

Přiznám se, že Hvězdoň je jediná deska Jazz Q, kterou jsem nikdy neslyšel, až teď, čtyřikrát během posledního týdne. Takže jí opravdu – a zcela evidentně – nemám naposlouchanou, a asi bych tedy možná měl držet hubu, hehe. Před chvílí mi dohrála, na sluchátka, a jsem takový rozpačitý, nevím, co o ní napsat, a tak budu zaprvé stručný, a zadruhé se těším, co napíše Honza.


Zjistil jsem teprve dnes, že deska byla natočena v červnu 1981, a tak by mě zajímalo, z jakého důvodu vyšla až o tři roky později. Honzo? Nebudu popisovat jednotlivé skladby, ale jen napíšu takové nějaké globální bláboly, právě vzhledem k té nenaposlouchanosti a tudíž neznalosti. Některé skladby mě moc nebavily, nejmíň asi Silvestr na Baštírně, taková ta latina tam, nebo co, ale je tady moc pěkná basa, a perkuse, na které hraje Jaroslav Raušer, což je jméno, které jsem v životě neslyšel. Honzo? U některých věcí jsem měl zase pocit, že se objevují velice podobné motivy, jako na předchozích albech, ale třeba z úvodní skladby Trhanec se přesto nakonec vyklubala bomba. Hodně se mi líbily dvě pomalé věci, Procitání s pěknou trubkou Michala Gery a hlavně Rozepře, pomalá, krásná balada, fakt bomba, nádhera. Pak bych ještě zmínil trochu neobvyklé boogie Pivo v prášku, a výbornou miniaturu Hvězdoň, no a poslední skladba, Boží člověk, zezačátku zněla jako Steven Wilson, až jsem čekal, že začne zpívat, hehe. A je tady skvělé skorosólo na basu.


Takže celkově jsem spíš spokojen. Hodně, opravdu hodně se mi líbily bicí, Pavol Kozma je úplně jiná liga, podle mě dokonce i než Jaromír Helešic. Pak taky musím zmínit zvuk, který je luxusní, a vypíchnout Martina Kratochvíla, který je na téhle desce opravdu pánem, klávesy jsou dominantní, skladby (i přes to opakování) působí velice vyzrále, stejně jako celá kapela, aranže jsou skvělé, a podle informací, které jsem našel, to i nahrával, míchal a produkoval. Vlastně nevím, jestli je Hvězdoň horší, než Hodokvas, resp., jestli se mi líbí míň. Ale to váhání je moje chyba, protože prostě to fakt nemám naposlouchaný. Takže jsem trubka.


8,5/10
artfan Artfan 25.11.2021 15:17  67174
My jsme si to v poště být objasnit...:-)
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 25.11.2021 15:14 - Klub GENESIS (07:12) 67173
Artfan 67169Právě ses stal obětí Slávova vtipu :-)
pepanovacek PepaNovacek 25.11.2021 14:21  67172
The Black Crowes ‎– Warpaint – 2008

Po sedmi letech vydala kapela svoje sedmé studiové album. Vím, že už to je skoro otravné – a opravdu jsem si docela přál, abych konečně mohl napsat něco negativního – ale i tahle nahrávka je prostě skvělá. A to zcela objektivně, samozřejmě, hehe.


Úvodní Goodbye Daughters Of The Revolution začíná samotnými, nějak nahalenými bubny, přidá se jedna, pak druhá (steel?) kytara, piano, basa, zpěv, no a všechno je úžasné. Přichází skvělý refrén, klasicky rozcinkaný, a s tamburínou. Pěkné vokály a vyhrávky na piano, celá skladba je trošku country. Po druhém refrénu je sólo na kytaru, buď steel nebo hrané prstýnkem, nevím, nepoznám, pak mezihra, poslední refrén a po něm skvělý závěr s úžasnou gradací. Bomba číslo jedna, samozřejmě.


Walk Believer Walk má fantastické, pomalé tempo, které je opravdu skoro nehratelné, aby to jako nesedělo na prdeli. Krásné Hammondy. Skladba je parádně tvrdá, a taky bluesová, což se mi moc líbí, a ve zpěvu kapela ještě přitvrdí. Fantastická je tady baskytara, takové ty brumlající vyhrávky, když se zpívá Walk Believer Walk, co, Honzo? Basisto? Aha? Superbomba.


Oh Josephine je pomalá, až epická balada, vlastně jediná delší skladba na albu. Krásný začátek - kytary, Hammondy, činel, přidá se basa a bubny pak zpěv, v refrénu (nádherném) je pěkné piano, v posledním refrénu zase kytara (a zase steel nebo prstýnek), úžasná gradace, a v čase 5:12 začíná pasáž buď na dvanáct anebo na 4 x 3 doby, jak je libo, hehe. A je to fakt nádhera, ty Hammondy, dlouhý fade out, to je hudba s velkým H, u které se vnímavý a citlivý posluchač snadno dojme, a klidně až k slzám.


Další pomalá věc je Evergreen. Skvělý kytarový riff, stopky, klouzavá steel (nebo prstýnek, hehe) kytara, valčíkové, třídobé tempo, pěkná, taková ukňouraná kytara v mezihře po prvním refrénu. Po druhém potom mezihra se stopkami, a super – zase ukňourané, ubrečené - sólo na kytaru, asi hrané přes kvákadlo. Krásná písnička, a další bomba.


Wee Who See The Deep začíná samotnými bubny, ke kterým se přidá kytara, pak druhá, piano, a basa. Zase super pomalé, valivé tempo. Refrén je zde z kategorie posrávacích. Skvělé jsou vyhrávky na basu. Na konci se opakuje fráze, kapela přestává hrát, jen piano doprovází zpěv, pak se zase přidá, ale decentně, a skladba končí fade outem. Zase bomba.


V Locust Street jsou pěkné akustické kytary, je docela dost country, takhle znějí The Black Crowes na svém posledním albu. Taky jsem si při poslechu vzpomněl na Crosby, Stills, Nash & Young, a rovněž mě napadl výraz folkrock, hehe. Asi jen bombička.


Movin' On Down The Line začíná samotným zpěvem, a elektrickým pianem, postupně se zlehounka přidá basa, hihat, a pak celé bubny. Je to taková směsice gospelu, soulu, blues, a pěkně, dlouho se to rozjíždí, minutu a půl. Je to trochu zvláštní skladba, ani nedokážu pořádně říct, čím a proč, ale je výborná, líbí se mi, a je to skoro bomba. V čase 3:30 je super mezihra s foukačkou, na čtrnáct, případně na 8+6, zase záleží co si kdo vybere, hehe, na konci pak opakování refrénu, sólo na kytaru, zase oromná gradace, kilo na Hammondy a fade out.


Wounded Bird je možná skrytá bomba, co, Honzo? Aha? V podstatě úplně jednoduchá písnička, a taky naprosto typická pro The Black Crowes, řekl bych. Sloka, refrén (velice silný a krásný), sloka, refrén, konec. Jenže. To, jak si s tím koncem evidentně vyhráli a jak ho vygradovali, kdy Chris dokola zpívá Set Your Mind To Fly, to je prostě bomba, a krása nesmírná.


God's Got It mi nikdy nějak extra nevadila, resp. jsem jí spíš moc nevnímal, ale bohužel jsem si dneska přečetl text. Jako kdyby si dělali prdel (napadl mě Frank Zappa), ale oni si jí asi nedělají. Tuhle skladbu napsal nějaký černošský reverend Charlie Jackson, a já úplně vidím ty davy ovcí … tohle si fakt mohli odpustit. No jo, no.


V There's Gold In Them Hills je piano anebo taky cembalo, nepoznám to a nikde jsem to nezjistil a nenašel. Akustická kytara, basa, zase zlehka bubny, zase do country, zase jsem si vzpomněl na poslední desku kapely. Pomalá, krásná, smutná písnička.


No a naopak, jak mě poslední Whoa Mule vždycky až skoro trošku srala, tak teď mi nevadí. Není to bomba, ale je pěkná. Ta foukačka třeba. Hehe. Na Dylana jsem si taky vzpomněl.


Warpaint je skvělé album. Kdyby mělo čtyřicet minut, tak je geniální. Líbí se mi, jak a kam se kapela skoro po dvaceti letech vypracovala, a už se těším na poslech Before the Frost...Until the Freeze. Líbí se mi, jak znějí vyzrále, a jak si zase evidentně vyhráli s kytarami, které jsou skutečně vymazlené a velice vypečené, jako ostatně na všech nahrávkách. Skvělý je tady Sven Pipien. Samozřejmě Chris Robinson, pan zpěvák. A jsou tu dva noví členové kapely, kytarista Luther Dickinson – o kterém nemůžu nic říct, protože nevím, kdo kde co hraje – a klávesák Adam MacDougall. A o něm tedy něco říct můžu, a udělám to. Je fantastický. Vlastně se mi to ani nepíše úplně lehce, protože Eddie Harsch byl můj velký oblíbenec, skoro až miláček, ale kdybych měl být zcela upřímný – a to já jsem vždycky, hehe – tak bych prostě nepoznal, že hraje na klávesy někdo jiný. Takže asi tak. A ještě zmíním texty, i když bych asi snad ani neměl, když jím hovno rozumím. Ale překladače překládají. Hehe. A tak mám pocit, že jsou skvělé, nejlepší od alba Amorica.


10/10

[ 62260 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt