Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Já Vánoce juchuchu
oslavím na Lopuchu!

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub GENESIS [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Hudba) moderují Vaklaf, Bubla, PepaNovacek.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 17:46
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 64165 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 18.7.2022 08:51  72623
Pepa... v podstate tak, v nejakom smere úchyvní musíme byť všetci :-)
pepanovacek PepaNovacek 18.7.2022 08:49  72622
Mayak1Ty máš, Miro, úchylku na dlouhé skladby, hehe, čím delší, tím lepší - a mně se třeba na Marbles nejvíc líbí ty čtyři krátké "vsuvky".
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 18.7.2022 08:49  72621
Marek...a keď Marillion "oznámili" odchod od progresívneho rocku (tiež čítam Wiki ku každému albumu), tak Fish aj keď nič neoznámil, tak trebárs už "Field Of Crows" je úpne "len" album klasických rockových pesničiek, bez progových ambícií celkom okate ...
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 18.7.2022 08:43  72620
Pepa, Marekjojo, hezky, len sa usmievam, že konkrétne songy vnímame pomerne ... rozdielne, ale to je na tom práve úžasné, ako celok je to proste skvelé ...
pepanovacek PepaNovacek 18.7.2022 08:10  72619
KeyserSozeMarku, super, děkuju, mám pocit, že takhle velká shoda (zatím tedy u Tebe, Mira a mě) tady ještě nebyla.

keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 18.7.2022 08:06  72618
Pepa, MiroTradičně příjemné pondělní počtení u ranní kávy, chlapci. Pepa hodnocení zahlásil předem, Miro tím vysokým hodnocením překvapil. Těším se na Marbles, které jsem v poslední době moc často neposlouchal.
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 18.7.2022 07:48  72617
Marillion - AnoraknophobiaPrvní crowdfundingové album Marillion a další výlet do poněkud neprobádaných hudebních vod (pro Marillion, samozřejmě). Na rozdíl od předchozích dvou alb kapela neměla vůbec žádný materiál schovaný doma v šuplících a začínalo se tedy od nuly. Hoši v té době neměli vydavatele a požádali tedy svoje fanoušky, aby si desku předobjednali ještě před tím, než skupina začne skládat, zkoušet a nahrávat. Za cíl si dali 10 tisíc předobjednávek a nakonec se jich sešlo téměř 13 tisíc. To si myslím, že je hodně slušný.

Jako producenta si tentokrát opět přizvali Davea Meegana, který s nima natočil Brave a Afraid Of Sunlight. Pokud ale někdo čekal, že Anoraknophobia bude ze stejného ranku, tak to se hodně zmýlil (a možná i zažil zklamání). Kromě toho, Steve Hogarth nevynechal jedinou příležitost, aby všude vyhlašoval, že Marillion jako progrocková skupina končí. To do určité míry byla pravda, ale následující alba ukázala, že to s tím přechodem do poprock bandu nebylo zas tak horké. Nicméně, na Anoraknophobii opravdu najdeme progrocku velmi málo. Vadí to někomu? No, někomu možná jo, ale mně teda vůbec.

Between You And Me je parádní vypalovačka, hodně ve stylu U2 z období Achtung Baby. Ohromí hutným zvukem - doby střídmé produkce Radiation jsou tytam. Co mě vždycky při poslechu týhle desky trkne hned na ze začátku, to je Hogarthova hlasová forma. On je sice tradičně excelentní zpěvák, ale tohle období je možná jeho úplný vrchol. Prostřední zpomalená pasáž mi hodně připomíná The Beatles a po ní následuje excelentní bridge. Namakaný instrumentální závěr s Edgeovskou kytarou mi opět hodně evokuje U2. Další v playlistu je Quartz a tahle velebomba je možná mojí nejoblíbenější skladbou z celé desky. Kluci evidentně v té době hodně poslouchali Massive Attack, protože ten trip-hopový nádech nelze zapřít. Zase bych tady musel chválit úplně všechny. Kellyho citlivé klávesy, Trewavasovu boží basu, Mosleyho přesné bicí s parádními breaky v prostřední pasáži, Rotheryho nádhernou kytaru a Hogarthův božský vokál. Ano, klidně ať mi nadávaj do Marillion fanatiků. Pro mě je snadné milovat tuhle nádhernou muziku. Jo, a bacha, objeví se tu i jakýsi kvazi-rap, tak aby se někdo náhodou neosypal. Map Of The World je asi největší popík z celé desky a také moje nejmíň oblíbená věc. Vadí mi tu jednoduchý refrén ve stylu alternativně rockových R.E.M., na můj vkus je to taky moc rozzářené. When I Meet God je ovšem pecka. Začíná to jako obyčejná balada, než se vynoří krásný refrén s parádními dojezdy. Druhá půlka skladby je zadumanější a vždy mě tu ohromí Kellyho klávesy. Lahůdka.

The Fruit Of The Wild Rose je moc pěkná nadžezlá skladba v takovém líném a ležérním stylu. Teda hlavně co se týče slok. Refrén se moc pěkně rozjede do nádherné melodie. To nejlepší ale přijde ve druhé polovině s bombastickým akustickým riffem a následnou gradací. To se o mě pokouší mrákoty, přátelé. Celý ten instrumentální dojezd na konci je jedna velká paráda. Separated Out je tady asi největší vypalovačka a také další velebomba. Jedná se o výbušnou skladbu opět ve stylu U2 a kdyby třeba někoho napadlo, že je to nějaké trapné kopírování, tak jej mohu ujistit, že je z Mimoně. Chlapci z U2 totiž vedle tohoto znějí jako žáci prvního ročníku LŠU. Ušetřím si chválu, už bych se opakoval. Ale když jsem to naposledy pozorně poslouchal na sluchadlech, hodně mě zaujala basa. Pete Trewavas je borec. This Is The 21st Century je temná a ponurá píseň. A také nejdelší z celého alba. Skladbu charakterizují široké plochy s Hogarthovým tklivým vokálem a atmosférickými syntezátory. Někomu možná bude vadit jedenáctiminutová délka, kdy se zdánlivě nic moc neděje. Mě ale baví každá sekunda, líbí se mi ta temná nálada a vyslovenou lahůdkou je instrumentální jízda v závěru. Skladbu If My Heart Were A Ball It Would Roll Uphill kluci zařadili na konec velmi správně, protože to je famózní zavírák a jedna z mých velmi, velmi oblíbených skladeb od Marillion. Skvělý atmo začátek vyústí do sopečné erupce. Tady se ta koule na posluchače kutálí hezky rychle z kopce a kdo si nedá pozor, toho převálcuje. Instrumentálně neskonale nadupaná skladba s báječnou dynamikou, kdy počáteční nářez vystřídá zklidnění a potom gradační pasáž, která pro mě znamená další vrcholný okamžik alba. Skvělý závěr. U Marillion by se asi dalo i říct "jako vždy".

Jaké hodnocení dám Anoraknophobii, to jsem věděl už před pár týdny na začátku našeho hodnocení. Mám pro tohle album prostě slabost a považuju ho za jedno z nejlepších se Stevem Hogarthem. Klidně tady přehlédnu jeden průměrný song, napálím plnou palbu 5/5 a ani se nezastydím.
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 18.7.2022 07:38 - Klub Hudební klub (21:39) 72616
Anoraknofóbii jsem si nikdy nekoupil a ani nekoupím, neboť po prodělání mnoha poslechů jiných alb H*M trpím akutní Hogarthofóbii. Dala by se popsat jako chronická alergie, to už tak je, když má někdo devitalizační účinky. Tedy narozdíl od předchozích výplodů tentokrát neudělím žádné hodnocení, ačkoli šplouchání anoraknosraček je zpod víka septiku slyšet až sem. Stačí vidět přiteplené eskymácké teletubbies na obalu, dovnitř nahlížet nehodlám.

Když je album blbé, ani tisíc koncertů mu nepomůže. Jak je album skvělé, pro nějaké potvrzení jeho kvalit žádných koncertů není třeba. Nepotřebuju Rembrandta vidět malovat rychloportrét na Karlově mostě, abych věděl, že jeho dílo je dokonalé.
puschpull puschpull být nad věcí, pohoda a klid ... - AV-Com (Homepage) 18.7.2022 06:06 - Oblíbené kluby (21:28) 72615
Marillion – Anoraknophobia – 2001Pomalé nabírání dechu, ale mě tahle hudba zatím stále neoslovuje. Záblesk na lepší časy?
32% (2/5, 3/10)

Jen pro pořádek, kopíruji ze své souhrnné recenze zbývajících alb M-H
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 17.7.2022 23:42  72614
PepaNovacek ... tiež díky za dvojité "počtení", v tejto fáze vývoja oboch subjektov sa to u mňa preklápa jasne v prospech väčšej nápaditosti u kapely ako celku, ako u samotného Fisha ...
Pustil som si cez víkend aj raz "Marbles", ten poznám naspamäť, a dva krát (zase po dlhej dobe) "Field Of Crows" a tam ten rozdiel v invencii je mojím vnímaním zase markantný (spojlerujem), ale nebudem tu vyše týždňa, tak to skôr avízujem, ako pohľad do roku 2004 ...
pepanovacek PepaNovacek 17.7.2022 23:26  72613
Mayak1Miro, krásné počtení po návratu z rachoty - a snad naše zatím největší shoda, řekl bych. Děkuju.
pepanovacek PepaNovacek 17.7.2022 23:17  72612
Fish - Fellini Days – 2001

Při prvním poslechu jsem byl nadšen skoro stejně tak moc, jako když jsem slyšel poprvé Sunsets On Empire, album mě opět ohromilo, takže se moc těším na další poslechy, a nezbývá (tedy zbývá, ale hehe, že jo) mi, než zopakovat, jaké neskutečné dobrodružství zažívám při objevování alb Marillion a Fishe, která jsem neznal.


3D
Jedním slovem – nádhera!!! A dalšími pak – hudební rozkoš, balzám pro uši, instrumentální, pěvecký, zvukový, a hlavně hudební … jedna z nejkrásnějších Fishových skladeb.


So Fellini
Velebomba číslo dvě, neskutečná, pěkně tvrdá, a pro mě skoro nepopsatelná záležitost. Ty vole, ty refrény, to je mazec. Trochu to zní jako Alice Cooper.


Tiki 4
Ve třetí skladbě se zvolní, zpomalí, a taky přeřadí na jinou úroveň – po dvou velebombách „jen“ normální skorobomba.


Our Smile
Druhá volnější, pomalá písnička. Ale opět bomba. Fish od začátku zpívá famózně, byl to vždycky pan zpěvák, ale tady bych řekl, že podává jeden ze svých vrcholných výkonů – nemyslím v téhle konkrétní skladbě, ale na celém albu.


Long Cold Day
Další bomba, tvrdá, se skvělými kytarami a vokály.


Dancing In Fog
První nebomba na albu. Ale to nevadí. Hehe.


Obligatory Ballad
Nádherná písnička, i když bez kapely, jen Fish a kytara, trochu zeppelínovsky to na mě působí.


The Pilgrim's Address
Další krásná písnička. Vím, že jsem velice stručný, ale tak už to někdy bývá, hehe.


Clock Moves Sideways
Bohužel, druhá nebomba, a na závěr možná i nejslabší skladba z celého alba.


Moc jsem toho, pravda, nenapsal. Ale to je jedno. Fellini Days je parádní album, není to pro mě až taková bomba jako Sunsets On Empire, ale bylo pro mě skoro stejně tak překvapující a ohromující. Moc si užívám tyhle desky, které jsem neznal, a s potěšením i srovnávám Fishe s Marillion. Tady se mi zdá, že opět někdy kolem poloviny lehce padá řemen, po vždycky strhujícím začátku, jak tomu bylo na předešlých nahrávkách. Skvělé jsou zde kytary, tvrdé a nabroušené, album je poměrně tvrdé, a taky takové temné, místy mi připomíná Led Zeppelin, a strašně se mi líbí zvuk. Přes mírné nedostatky budu tentokrát pomyslný souboj hodnotit plichtou, hehe, a rád udělím plnou palbu.


10/10

pepanovacek PepaNovacek 17.7.2022 23:17  72611
Marillion – Anoraknophobia – 2001

Věřte, že je mi to fakt už trapné, a že bych skutečně rád už narazil na nějaké album Marillion, které se mi nebude líbit, a napsal alespoň trochu negativní hodnocení. Zatím se ale nic takového – bohužel? bohudík? - nekoná, a i Anoraknophobia na mě během prvního poslechu působila velice příjemně, nic mě nerušilo.


Při druhém seznamovacím poslechu jsem se mj. rozptyloval čtením o tom, jak Anoraknophobia bylo první album, kompletně financované fanoušky, což mi přijde velice zajímavé, a je super, že Marillion měli tolik oddaných posluchačů, údajně Hogarth poslal email třiceti tisícům lidí, a skoro polovina si desku objednala před tím, než byla natočena. Byla to velice příjemná hodina, moje spokojenost byla opět o něco vyšší, než při poslechu prvním, a těším se, až nasadím sluchátka a pozorně se do hudby zanořím.


Between You And Me
Začátek mi připomíná něco od Dream Theater, ale nevím co, a nechce se mi to hledat, potom to zní hodně jako U2, moc se mi tady líbí basa, i zvukově, taky piano, Hogarth zpívá velice dobře, a nejvíc mě baví ta změna uprostřed. Na úvod téměř tradičně skorobomba, a když to tak píšu, tak si uvědomuju, že Fish dává na začátek alb téměř vždycky úplně nejlepší skladby, na rozdíl od Marillion, což ale oni nemůžou vědět, jelikož jsem jim to neřekl, hehe.Výborná písnička.


Quartz
Velice zajímavý, netypický úvod skladby, takový trochu jazzrock, trochu funky, opět super baskytara, ovšem v refrénu se to zase typicky – a nádherně – rozsvítí. Po druhém refrénu sólo na kytaru, pro změnu lehce bluesové. Potom trochu psychedelie a pasáž, která zní zase jako Genesis, hlavně tím syntezátorem. Návrat k psychedlii, a potřetí refrén. Druhá výborná skladba. Skorobomba? Nebo bomba?


Map Of The World
Pomalejší skladba, trochu nasládlá, až přiteplená, těmi smyčci třeba, ale když oni to chlapci zkrátka umí, takže mně se tahle písnička líbí.


When I Meet God
Nádherná věc!!! Taková pomalá balada, kde se v první polovině neděje mnoho zajímavého, ale pak po té změně je to až do konce naprostá fantazie, s úžasnými klávesami, zřejmě asi zatím vrchol alba.


The Fruit Of The Wild Rose
Bluesová kytara na úvod, pěkná „přicmrndávací“ kila na Hammondy, a taková jazzrocková basa, která hraje v šestnáctinách s úspornými bicími (virbl přes ráfek). V refrénech se to tradičně rozsvítí, a moc povedená je ta změna uprostřed písničky. A jestliže Born To Run bylo od Marillion velice povedené blues, tak tohle je naprosto excelentní, ne tak uhlazené, naopak, syrové a zkrátka parádně zahrané, od páté minuty je to úplná lahůdka, hlavně pak ty varhany. Druhý vrchol desky.


Separated Out
Další vynikající, a tvrdá písnička, mix Deep Purple, The Beatles, The Who, The Doors plus možná ještě dalších kapel. Po třičtvrtě hodině musím říct, že ještě nezazněla jediná slabší skladba, a já si album náramně užívám. A ten ulítlý konec, nejspíš korespondující s takovým pouťovým začátkem, je super.


This Is The 21st Century
Nejdelší věc na albu, s monotónně se opakujícím rytmem a motivem, ale v tomhle jsou Marillion mistři, nenudí, a umí skladbu vygradovat. Líbí se mi tady zvláštní zvuk basy, asi prohnaný přes nějakou krabičku – Honzo?


If My Heart Were A Ball It Would Roll Uphill
A na úplný závěr si pro nás chlapci připravili další lahůdku, skutečnou bombu, jeden z vrcholů alba. Vynikající, hodně tvrdá skladba, a já si při poslechu znovu uvědomuju, že je to další deska, které nemůžu nedat plnou palbu. Resp. můžu, ale nedám, hehe. Jediné slabší místo (ale opravdu jen nepatrně) je pasáž zhruba od páté minuty, která je ale vyvážena za prvé tím, že je na pět, a za druhé pak zejména tím, co přijde od sedmé minuty – to je totiž naprostá fantazie. Děkuji Vám, milí hoši, za tohle fantastické album.


10/10


mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 17.7.2022 23:14  72610
Marillion - Anoraknophobia (2001)„ Crowdfunding je spôsob získavania kapitálu pre nové projekty a podniky pomocou vyžiadaných mikropríspevkov od veľkého množstva zúčastnených, ktorí za svoj príspevok očakávajú špeciálne odmeny ... „


Dvanásty štúdiový album Marillion nezaznamenal nejaký výrazný komerčný úspech a jediný singel, ktorý predznamenával vydanie albumu - „Between You and Me“ v hitparádovom merítku pohorel ...

„Anoraknophobia“ sa však stala v podstate prvým hudobným počinom, ktorý sa dostal na verejnosť vďaka crowdfundingu.

Vrámci nevyhnutnosti istého posunu vo vývoji svojho hudobného smerovania kapela zakomponovala do svojej aktuálnej tvorby rôzne fragmenty a postupy zo subžánrov, ako sú rap, groove, funk, trip hop, blues, jazz a dub, aj keď výsledná podoba jednotlivých kompozícií má nakoniec jasne čitateľný rukopis Marillion.

„Between You and Me“ je rádoby singlovka v strednom tempe s výraznou rytmickou gitarou Rotheryho, dobré, ale ako otvárací song nie príliž presvedčivé.

„Quartz“ je moja veľmi obľúbená koncertná záležitosť s výrazným cyklickým basovým „groove“ motívom špecifickými gitarovými figúrami a zmenou globálnej hudobnej nálady v druhej polovici skladby. Pre mňa prvá jasná bomba.

V „Map Of The World“ sa páni zahrali tak trochu na súdobý Beach Boys ... ale nakoniec je to predsa len Marillion ...

„When I Meet God“ je nádhera v krásnom melancholickom, zasnenom opare, s jemným Hogarthovým spevom a skvelou, decentnou kulisou klávesových a gitarových kudrliniek. Jasná druhá bomba.

„The Fruit Of The Wild Rose“ má príjemne ospalý jazzový nádych a možno ho v kontexte bežnej tvorby kapely považovať za také experimentálne hľadačské vybočenie, ale celkove je to veľmi slušný kúsok.

Priamočiare hard rockové vypaľovačky nemám príliž v obľube celkove, ani u Marillion, ale „Separated Out“ mi vrámci pomerne veľkej pestrosti celého albumu v tomto mieste, ako chvíľková žánrová zmena až tak nevadí, aj vďaka vtipnému zakončeniu skladby.

Absolútnym vrcholom albumu je jeho najdlhšia kompozícia, jedenásť minútová „This Is The 21st Century“, ktorú som na živo videl a počul viac krát ... a mám pocit, že vždy pri nej levitujem. Steve Rothery tu excelentne prevetráva svoje gitarové krabičky a efekty, Steve Hogarth je v tejto suite, ako ryba vo vode, aj keď sa vlastne nemusí šponovať v nejakých výrazných a vysokých polohách. Asi takto si predstavujem „moderný Marillion“, art-rocková modifikácia 21.storočia ... pre mňa z pohľadu do blízkej budúcnosti prvý záblesk suít z „Marbles“ ... and Rothery rulezzz ...

„If My Heart Were A Ball It Would Roll Uphill“ je nakoniec celkom efektné zakončenie tohto diela, s výraznými gitarovými riffmi a skvelým speváckym výkonom Hogartha v prvej polovici skladby a s povznášajúcou druhou časťou.

„Anoraknophobia“ je prvý štúdiový album Marillion, s ktorým mám spojenú aj premiérovú účasť na koncerte tejto veličiny rockovej hudby v Krakove. Tričko s motívom k tejto udalosti mám dodnes v slušnom stave doma funčné a absolvoval som s ním aj väčšinu ďalších navštívených show kapely. Aj bodové hodnotenie je jemne ovplyvnené reminiscenciou na túto udalosť ...


9/10


https://www.setlist.fm/setlist/marillion/2001/hala-wisly-krakow-krakow-poland-1bd5d998.html
artfan Artfan 17.7.2022 08:35  72609
Sam 72 605Ne to se Ti zdá. Mé posluchačské a zájmové kořeny pevně vězí v sedmdesátkách... Ty "novější" věci postupně poznávám a vyjadřuji se asi k ním víc než ke "klasice". S tím MMEB u mě hraje významnou roli také nostalgie, kdy jsme někdy od druhé půlky sedmdesátek z burzy nebo z inzerátů z Melodie měli (s kámošem) jejich desky - jako první Roaring Silence...

[ 64165 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt