Včera jsem byl v divadle na nějaké opeře.
Vůbec nevím na jaké, měl jsem celou dobu na ušách sluchátka se svým oblíbeným black metalem. Otravovali mě tam lidi, co přese mne pořád lezli, že prej je přestávka. Jak to mám vědět, vzal jsem s sebou knihu esejů, četl si a dělal výpisky. Doma už skoro neposlouchám, není čas ani chuť u toho jen tak sedět. V tom divadle to mělo nečekané kouzlo. Třeba, když jsem si svítil baterkou, abych na ty zápisky viděl, lidi kolem dělali zábavné posunky. Prostě se s tím tématem pořád vynořovali. Divadelní puristé, pche. Ale když jsem občas mrknul na scénu, dokázalo to z hudby vydolovat maximum, byl to doslova zázrak. Tenhle "dynamický" poslech v pohybu s různými divadelními výjevy byl zase úplně jiným zážitkem. Obyčejné špunty do uší, občas to pořádně okotlit a jel takhle v kuse klidně i 5 alb po sobě. Moc mě to bavilo.
Kdyby mne z toho divadla nakonec nevyvedli, seděl bych tam doteď.. |
Registrace nového uživatele 
